Hlavně se neumazat

Představte si to... Je vám znovu osmnáct, devatenáct. a nebo v dnešní době i pětadvacet, protože rodiče vám vyšlapali cestičku, dlouho jste studovali a teď pomaloučku polehoučku našlapujete a vlastních nohách a ono to jde. Člověk opustil školu, odstěhoval se od rodičů a ono to není tak těžké se uživit... Pár brigád a dá se i cestovat, člověk je mladý, nějaká noční služba ho nerozhodí, budoucnost je růžová a otevřená, rodičovská varování před těžkým životem se nenaplnily. 

Ono není divu. Nemáte žádnou odpovědnost za nikoho, jen sami za sebe, žádnou svatbu nebo dítě zatím neplánujete, k bydlení postačí postel a jedna židle, žít se dá i na ubytovně nebo hromadně pronajatém bytě. Žádná nemoc, výdaje na jídlo minimální, tu a tam ještě nějaká korunka na přilepšenou od tatínka či maminky... život je krásný. 

A v televizi posloucháte toho Zemana, jak se vám směje do ksichtu. A s ním i toho Babiše a další. V novinách si přečtete analýzu, jak lžou. podíváte se na Demagog.cz a tam vám to přímo i předžvýkají. Rozpor mezi vašimi ideály a jejich realitou je obrovský. Ještě před měsícem jste měli plnou hlavu učení na státnice a předtím jste chodili po mejdanech. Politické dějiny vám začaly v podstatě včera. Nevnímáte, že všechno co politik řekl, mělo nějaký důvod v jeho minulosti a vůbec v celé politické minulosti této země. Nevíte co bylo v roce 2002 ve volbách. Nevíte, co říkal Kalousek v roce 2008. Nevíte, jak vypadal rozpočet v roce 2013. Jste mladí, nezajímalo vás to. ostatně proč by také mělo. Neexistuje žádná věková hranice pro elementární politickou znalost. Teď jste právě vykročili do života a přešli jste z Bravíčka na Respekt. 

Také jsem byl mladý a proto mám pro dnešní mladé demonstranty a podepisovače peticí pochopení. Také mi bylo dvacet a měl jsem hromadu ideálů. Také jsem poměřoval Paroubka právě těmito ideály. A také mi z toho nevyšel nijak zvlášť dobře. Tehdy bylo přece všechno jasné... ten chlap lže,  politiku si plete s buldozerem, takový lidský odpad tam nemá co dělat. Jen se od něj nezasvinit. Ideály pravdy a demokracie velí pryč s ním. Pak přišel Topolánek. 

Podíval jsem se na jeho ztopořené mužství v Toskánské vile, poslouchal jsem jeho řeči o noci dlouhých nožů, poslechl jsem si jeho výrok, že jednou přijde ten den... A bylo jasno, tenhle lidský odpad musí pryč. Jen se od něj nezasvinit. 

Jenže tenkrát už mi začalo docházet, že nejde jen o to někoho odstranit, ale je také zapotřebí ho někým nahradit. A když jsem se tenkrát rozhlédl, najednou nebylo kým. A pokud bylo, člověk se od něj zasvinil úplně stejně. Každý další premiér byl vždycky po čase hrozbou pro demokracii a bylo hodně dobrých důvodů ho vyexpedovat co nejrychleji na smetiště dějin. Je to tak dodnes. 

A já si uvědomil, že můj ideál demokracie a pravdy umí jen bořit. Umí požadovat konec člověka v politické funkci, ale neumí místo něj postavit nikoho lepšího. Ukázalo se, že idealismus se umí srotit na náměstí a umí odvolat ministra a nebo přivodit pád vlády. Ale neumí zařídit, aby tam byl někdo lepší. 

A tak jsem ty ideály postupně ztratil. Ne proto, že by neexistovaly. Ne proto, že bych si přestal vážit pravdy nebo že bych si přestal vážit demokracie a svobody. Ale prostě proto, že neexistují žádní nositelé těchto ideálů.  Jsou to jen obyčejní omylní lidé ovládaní svými pudy a vášněmi, mající svoji disciplínu i hedonismus, svoje tajné třinácté komnaty, svoje hříchy mládí a budou mít i hříchy stáří. A ti, kteří by možná nějaký ten ideál unesli, ti jej nesou i bez premiérské funkce. Prostě jsem zjistil, že se člověk zasviní vždycky. Za posledních třicet let nebyl jediný premiér, o kterého by se zpětně dalo bez nebezpečí otřít. 

A tak mě už nic netáhne na náměstí a nepoměřuji politika optikou idealismu či pravdomluvnosti. On tam takový není nikdo a ani být nemůže. Naopak stále více si přeju, aby se nám tam hoši nestřídali, protože každý další bývá horší než ten předchozí. 

Ti mladí jsou naučení jak vypadá ideál. Ještě by je měl někdo naučit, že křikem někdy padají hradby, ale křikem se nic postavit nedá. Je možné udělat revoluci, ale nejde o to, kdo revoluci začne, ale kdo ji ukončí. A to bývají úplně jiní lidé,než ti idealisté pod Bastilou. Že Napoleone...