O víkendu jsem měl další zajímavou návštěvu. Přijel tchán s tchýní mého adoptivního syna. Oba z Prahy, ona učitelka, on geolog. Na autě má napsáno, že měří radon, protože každý se musí nějak živit, ale pokud se s ním dáte do řeči, zjistíte, že jen tak mimochodem obešel republiku (obešel po svých, ne v mercedesu) nasbíral, nafotil zdejší horniny a vydal o nich atlas, jaký se naposled v republice udělal v šedesátých letech na univerzitě. A dělal to jen tak, že zábavy... nejdříve chodil, sbíral a fotil a pak hledal někoho, kdo mu to vydá. 

Byla druhá světová válka a na pacifických ostrovech se dělo něco, co žádný domorodec neznal a ani v jejich písních něco podobného nikdy nezaznělo. Z ničeho nic přišli do tropického ráje hoši v zelených uniformách, vykáceli v pralese pruh, srovnali terén, nalili asfalt, postavili domečky, dovnitř se posadil chlapík se sluchátky na uších, neustále ťukal do podivné bedýnky, říkal podivná rituální slova a za chvíli přistávali oceloví ptáci, kteří měli plná břicha zajímavého zboží.