Jak si možná pamatuješ, můj milý deníčku, kdysi jsem slíbil, že napíšu, jak to mám s Andrejem. Jako vždy, bude to osobní. I když si spolu povídáme, můj milý dezinformační deníčku, ty nejsi osoba; jsi jen cár papíru, nota bene cár papíru virtuálního. Zatímco já skutečná a nefalšovaná osoba jsem, se vším, co k tomu patří.

Jsem levičák. Vždycky jsem se k tomu hlásil. Dodnes tvrdím, že kdo je bohatý, má větší odpovědnost než ten kdo je chudý. Dodnes si mylsím, že největší daně mají platit ti nejbohatší a chudí by neměli platit žádné. Když slyším o rovné dani, tak v tom čuju nějakou habaďůru, třeba jak udělat, aby bohatý neplatil nic a chudý všechno. Tvrdil jsem akové ty věci, jako že máme mít vlastní podniky pod kuratelou státu, máme být soběstační, byť by to bylo dražší a tak vůbec. 

Tak nám pražský soud zrušil část vládních opatření. Tedy pardon, zrušil část opatření, které formálně schválilo ministarstvo zdravotnictví. Zdůvodnění soudu je v právnických kličkách, jako že soudruh ministr na to neměl právo, měla to udělat celá vláda dohromady a vlastně soudruh soudce chápe, proč to udělali, ale je nutno ctít právní stát a literu zákona a ještě jim dal čas, aby si to když tak schválili znovu, ale všichni dohromady. 

Když se Koroňák v Ojrópě rozjížděl, byly denní přírůstky okolo 20%. Teď když se rozlejzá celosvětově, jsou denní přírůstky okolo 10%. Pořád je to pěkně strmá křivka, ale dynamika breberky je už úplně někde jinde. Má to poměrně jednoduché vysvětlení... 

Všichni si už prostě dost nadělali do gatí. 

Jsem Čech... a pokud se stane něco světodějného, stanu se rychlokvašeným expertem na danou problematiku - ostatně přesně takhle to má věšina tohoto národa. Je to logické - byli jsme školeni dějinami, že nám všichni lžou, nikdo to s námi nemyslí dobře a nejvíc nám lže vlastní vláda a hned za ní pak všichni kdo přicházejí v míru a nesou nám své danajské dary. Dnes mi proto dovolte svěřit se různými postřehy, které jsem v posledních třech týdnech učinil. 

Včera to už zaznělo v diskusi. Babiš s Hamáčkem a Prymulou konají a jejich odpůrci z opozice i z řad angažované veřejnosti jim zvolna okopávají kotníky. Česká televize nezapomíná zdůraznit, že roušky přivezl Ruslan díky NATO, Kalousek mluví o předražených respirátorech a tetelí se radostí, že to nejsou respirátory vyšší třídy, ale té nižší, což je v jeho očích flagrantní selhání. Na fejsbučku občas problesknou různé příspěvky o tom, jak to Babiš nezvládá, jak je to vlastně on, kdo nás uvrhl do katastrofy a jak by nám Čína za koroňáka měla platit reaparace. 

Dnes je 15. března a to je den, kdy naše zemička dostala od svých sousedů tu nejposlednější zkušenost k nezaplacení. Pro Scallopa - je to den, kdy si Hitler přestal hrát na schovávanou a udělal si z nás protektorát. 

Teď jsme o pár let dál... A znovu dostáváme zkušenosti k nezaplacení... především náš premiér. 

Víte co je největší problém našeho obchodního oddělení? Definovat zákazníka. To není vtip. 

Dnešní článek jsem uvedl termínem od našeho nového čtenáře (a autora) Alefa Nuly, kterého tímto oficiálně vítám na Kydech. Jeho první článek dostanete naservírovaný v sobotu. Dnes to ale bude právě o Velkém Bocianovi - našem drahém premiérovi, který všem politikům v republice předvedl, co to znamená mít tah na branku.  Od posledního zdrbnutí našeho Andrejka už uběhl nějaký čas během kterého jsme se o něm zase hodně dozvěděli a tak bych řekl, že je načase ho zdrbnout znovu.