Dneska se hodlám vysmívat. Všem hlupákům a cenzorům. Všem libtardům, kteří se bojí svobody slova, všem těm, kteří mají právo, aby jejich informace byly regulovány. Všem těm, kteří si myslí, že nežádoucí informace je možné nějak zarazit a kteří si myslí, že když je zarazí, tak zmizí i jejich příčina.
Předevšírem nás v jednom z komentářů informoval Admirál o Společnosti pro obranu svobody projevu. Vyjádřil přání, abych této aktivitě a tomuto tématu věnoval celý článek, což chci dneska udělat. A začnu krátkým shrnutím situace:
Můj počítačově zdatný bratr Master, který má na svědomí architekturu tohoto blogu, kromě běžné údržby i sleduje internetový prostor kolem Kydů. Sleduje blogovou statistiku, četnost sdílení článků na sociálních sítích a vůbec má spolu se mnou radost, že Vidlákovy kydy svojí čteností zvolna, ale vytrvale rostou. Tu a tam mi zavolá, když se na Kydech stane něco zajímavého, co by mě mohlo naštvat a nebo potěšit. Včera jsme měli jeden takový rozhovor.
O co šlo:
