A teď už dnešní text: 

V minulém týdnu, když jsem psal o nové strategii vlády, aby z našeho starého, hloupého a ošklivého zemědělství udělala ten mladý, krásný a chytrý svět, tak jsem se dotkl nepoměru dotací mezi malými farmami do padesáti hektarů a většími zemědělci, kteří skutečně produkují, ale jsou nově považováni za agrobarony, kteří jen ničí naší půdu a v deagrofertizovaném světě se s nimi už nepočítá, protože naší produkci zachrání šťastní farmáři se svými padesáti hektary. 

Vy, kdo mě čtete dlouhodobě, tak znáte zemědělský příklad, který jsem omílal už mnohokrát. Připomenu ho asi už podvacáté pro nové čtenáře. Je totiž důležitý. 

Krátký Volnobloklý úvodník: 

Tak nám včera proběhla ta demonstrace před sněmovnou proti covid pasům. V hlavní roli Volný blok a Trikolóra. Zpívá Ilona Czáková... Demonstrující vytvořili uličku hanby pro poslance a zaměstnance sněmovny. Pokřikovali, dělali bordel... 

Hamáčkovo gestapo připravené k zásahu (jak upozorňoval Vlastimil) nezasáhlo. 

Je to asi rok a půl zpátky, co jsem se bavil s jedním dávným kamarádem o kotlíkových dotacích. Tedy ani ne tak o dotacích, jako o tom, že si také nechal vyměnit kotel a dostal na to dotaci. Já ho chvíli špičkoval, proč si jako Ostravák kupoval nový drahý kotel, když i v tom novém pálí uhlí, když má pravidelný přísun uhla přímo z třídírny, ale pak jsem viděl jeho ztrápený výraz a už jsem jen poslouchal. 

Dnes bych vám chtěl vyprávět další velmi typický příběh z naší korporátní praxe. Tentokrát to bude o tom, kterak Vidlák dotace řešil. Příběh to není ani veselý, ani smutný. Je prostě takový běžný.