Geopolitický barometr – litterate.cz

Chtěl bych ještě chvíli pokračovat v úvahách o současném evropském geopolitickém kolbišti, kde se nám potýkají Rusko a USA někde v prostoru Ukrajiny. Mám tam půlku rodiny, tak mi tamní situace fakt není lhostejná. V poslední době se hodně tlačí na pilu, na Ukrajinu se posílají zbraně i zahraniční vojáci a i přes jednání na nejvyšší úrovni není vidět žádný pokrok, který by situaci uklidnil. 

Nedávno jsem psal článek ve kterém jsem se zamýšlel nad nutností vyskočit z rozjetého EU vlaku dějin, protože už tak nějak všichni tuší, že koleje brzy skončí a nastane náraz, jaký tu už dlouho nebyl. Poukazoval jsem na to, že varovné signály už dávno nepřicházejí jen od starých hloupých, ošklivých xenofobních čecháčků, co nikdy nebyli ani v Praze, ale stále častěji to můžeme slyšet i od bývalých ojrohujerů... Keller, Zahradil, Vondra a další... Já sám sleduju celou řadu fejsbůkových profilů a zírám kolik pravdoláskařů se začíná děsit toho, co volili. 

Krátký zemědělský úvodník:

Dneska  v pět odpoledne svolává agrární komora velkou demonstraci. Slyšeli jste o tom? Neslyšeli? Nedivte se, naši pravdomluvní novináři mají povinnost zatloukat, zatloukat, zatloukat. Pro Evropské hodnoty to totiž není dostatečně dobré téma.  Bude demonstrovat proti prvnímu debilnímu Nekulovu nápadu. Ano, týká se to dotací. Ano, týká se to změn v dotacích, kdy malí dostanou víc než velcí.  

Máme tu nový rok. Rok vysokých cen energií, vysoké inflace, vysokých cen všeho a podle mého také první rok nedostatku. Ať si myslí kdo chce co chce, první a nejdůležitější je vždycky zemědělství, protože nejdřív se musíme najíst. To musíme dělat každý den, nemůže to odkládat narozdíl od nové střechy. Společnost od násilí dělí tři hladové dny. Až potom je možné mít nějakou tu zábavu, civilizaci, lítání na Měsíc a kolonizaci Marsu. A protože henten grýndýl jde přesně opačným směrem, podíváme se na zemědělské novinky pro letošní rok. 

Krátký výsadkářský úvodník: 

Motto: Když si USA mohou vytřít řiť i jadernou mocností, jakpak asi dopadneme my? 

Když jsem začal veřejně působit u Vlka na Kose, měl jsem zato, že svět spěje k nové variantě "třídního boje" v nových kulisách jedenadvacátého století. Globalizace proti národním státům, nadnárodní korporace proti malým lokálním firmám, státy proti korporacím, demokracie proti impérialismu.... a chudí lidé proti bohatým...

Ve čtvrtečním  článku jsem se snažil popsat, jak vidí Evropu v Rusku. Snažil jsem se vysvětlit, že Rusko nemá přirozené hranice, ale také to, že hraniční čáry nejsou určeny nacionalistickými, ale strategickými důvody. Snažil jsem se vysvětlit, že suroviny tečou z Ruska do Evropy a ne naopak. Snažil jsem se poukázat na to, že Evropa pravidelně a systematicky oblažuje Rusko svými výpady a že to trvá už tak dlouho, že to v ruské mentalitě vyrobilo genetickou dispozici.

Už dlouho před koronavirem jsem si na Kydech často plácal hubu nad světovými problémy, které se tiše nasouvaly na scénu, které byly v pravdomluvných médiích považovány za fake news, kdy se novináři srdnatě bili a dokazovali, že nic podobného není pravda.