Vkaždém pojednání o geopolitice se dočtete, že na větě jsou čtyři ohniska napětí. Jedním hranice mezi Ruskem a Evropou, druhým je Izrael a jeho bližší i vzdálenější muslimští sousedé, třetím ohniskem je korejský poloostrov a hranice mezi Korejemi a čtvrtým je ostrov Tchaj-wan. Všechny krize se odehrávají v tomto prostoru. Zde nejsou dávné spory uzavřené, zde se sní o změnách statusu quo.

Ve čtvrtek 25.dubna proběhlo jednání mezi Putinem a Kimem. Putin doputoval do Vladivostoku, Kim zespoda zamířil tamtéž a bez velkých štráfů a afektovaných gest se slezli na půdě Dálněvýchodní univerzity. Srandovní je, že o schůzce se mainstrím zmínil tak nějak bokem a lehce, někdy minulý týden. Žádné bombastické oznámení, žádné sáhodlouhé komentáře, žádné velké ciráty a vykulené oči. Prostě bum ho – slezli se, pokecali, pojedli a popili a probrali zřejmě docela složité záležitosti mezinárodní bezpečnosti v tomhle koutu zeměkoule.

Donald Trump ukončil Vietnamský summit se severokorejským Kimem předčasně. Ukázalo se totiž, že Amíci nehodlají jen tak z ničeho nic zrušit sankce a Kim zase nehodlá jen tak z ničeho nic rozmontovat atomovky. Nevím, co si od setkání slibovali dopředu, ale Kim se zdál stejný jako vždycky a Trump mi přišel vyvedený z míry. 

Donald Trump se v Singapuru potkal s mladýmKimem a prý si náramně rozuměli. Podepsali společné prohlášení o jaderném odzbrojení (tedy přímo takhle ne, ale budou se o to prý snažit) kdy se KLDR vzdá jaderných zbraní a dostane od USA bezpečnostní záruky. KLDR likviduje svojí jadernou střelnici, jako vstřícné gesto a USA pozastavuje ve svém gestu společná cvičení s Jižní Koreou. Tolik v kostce k ostře sledovanému jednání mezi prezidentem USA a diktátorem Kimem.

Můj táta měl jedno pěkné přísloví: Když něco vypadá tak hezky, že to snad ani nemůže být skutečné, tak to není skutečné.

O korejském vývoji raket se píše především v poslední době, ale víte, že kromě Číny má Korea nejstarší raketový program na světě? A že je Korejci začali vyvíjet v době, kdy po místech, kde se dnes rozkládají americká velkoměsta, ještě běhaly nepočetné kmeny místních indiánů s kamennými palicemi a Kolumbus se teprve chystal k cestě do Ameriky?

Otázka se začíná vysloveně vnucovat. KLDR zvládla vývoj a výrobu termonukleární bomby, testuje pravidelně balistické rakety létající tisíce kilometru daleko a stovky kilometrů vysoko, staví vlastní ponorky, lodě a celou vojenskou i civilní infrastrukturu. Má minimum zahraničních kontaktů a stejně tak má minimum zahraničních nákupů. Naše média nám vysvětlují, že je to země na pokraji hladomoru, bankrotu, že proti tamním vůdcům byl Stalin slabý odvar, že se tam lidem žije jako ve středověku, nesmíte nikam bez průvodce a pokud sáhnete na Vůdcův portrét, zabijou vás. 

Tak už nám to ti Korejčíci asi dokázali. Nejen že si umějí hrát s uranem, ale naučili se používat i vodík a dělat z něj helium za hodně velkého výbuchu. Doteď se chlubili bambardováním v kilotunách a odteď už mohou i v megatunách. Možná by se řeklo, že v tom už není takový rozdíl, ale on v tom rozdíl je. Ne pro běžného bombardovaného civilistu, ten opravdu nepozná, zda to byly tři miliony a nebo tři sta milionů stupňů celsia, co ho odpařilo, ale pro vojáky je to rozdíl sakra velký.