Včerejší text pana Kapounka byl k uzoufání dlouhý. Ale pustil jsem ho, protože jsem tím chtěl poukázat na pár věcí, které nejsou vlastní jen našemu progresívnímu pirátstvu, ale máme je mezi sebou tak nějak celospolečensky. A spolu s Karlem Havlíčkem Borovským se domnívám, že jsou to právě ty to společenské projevy, které nám brání být něčím jiným než jsme. Začnu několika vzpomínkami, které jsem tu už ventiloval: 

Z Vidlákova textu:

Zkrátka a dobře, opatření vydržela týden docela obstojně, pak druhý týden už jen ležérně a teď už zbyl jen vztek, že to stejně nemělo žádný význam, že další pokles nákaz se v podstatě nekoná a pravdu má i velekněz svědků covidových Prymula, když říká, že lockdowny už stejně nezaberou, protože není morálka na jejich dodržování. 

----------

Zkrátka "Opatření nefungují, protože je nedodržujeme a nedoržujeme je, protože nefungují". - Argumentace v kruhu. 

Bývaly doby, kdy mi bylo sedmnáct, osmnáct,dvacet... Už jsem nebyl uťápnutý školáček, moje vysvědčení bylo plné jedniček, ukázalo se, že mám i slušnou fyzičku, holky se o mě zajímaly, už jsem ledacos uměl i věděl a samozřejmě jsem si maloval zářnou budoucnost. Viděl jsem se velkým inženýrem, který bude stavět mosty a mrakodrapy, samozřejmě jsem měl naplánovanou rodinu s krásnou a zcela dokonalou manželkou, počítal jsem s rozsáhlými aktivitami pro neziskový sektor, především v oblasti volnočasových aktivit mládeže.