Ano, taková ta oválná věc, co se nedá postavit na špičku a jen Kolumbus to vyřešil tím, že ho prostě naťuknul a pak už to šlo. Váha zhruba padesát gramů, tenká skořápka, ale dostatečně pevná, abyste měli problém vajíčko rozmáčknout v dlani a uvnitř všechny důležité látky, které potřebuje člověk na jeden den. Dejte si vajíčko a žaludek se dá doplnit jakýmkoliv balastem.

Ve středu vyšel na zdejším webu článek, resp. zamyšlení o snaze uzákonit podíl tuzemských potravin na pultech povětšinou zahraničních supermarketů na českém území.  Jak Vidlák správně uvádí, vůbec si nedokážeme vlastně definovat, co to vlastně český výrobek je. Bohužel uvedené cesty různých surovin jsou šílené (což se mimochodem projevuje i na kvalitě jednotlivých surovin). Mohl bych zde uvést spoustu dalších příkladů této mašinerie. Dnes je například problém prodat jatečné býky.

Sedím u kuchyňského stolu a na talíři mám cosi, co nelze nakrájet nožem ostře broušeným, ani nožem s ostrými zoubky. Při krájení se to rozpadá, drobí, nevoní to, spíše opačně, smrdí to zatuchle a chutná to jako piliny. I najít v tom něco jde. Hřebík, kousek drátu, žmolky čehosi kdysi plesnivého… Nejde to namazat ani máslem tím „pomazánkovým“ natož pak pokapat třeba medem od včelaře. Ano, vážení, píšu o chlebu. O chlebu včerejším jež snídám.