O víkendu jsem měl napilno a v hlavě jsem měl samé příjemné věci, jako udírnu, masíčko, vínečko, pálenku a dobrou společnost. Málo jsem se věnoval budoucnosti a pohyboval jsem se mezi přítomností a vzpomínkami na minulost. Čas krásně plynul, řeči se vedly, pivo teklo proudem… O to víc jsem se divil, když jsem se v neděli zase vrátil do reality… Prosím berte to jako jednorázový a neumělý pokus o Terezu Spencerovou.

Dneska mám pro vás další příběh ze stejné kategorie jako včera. Ano, zase jsem se potkal s bývalým kolegou. A stejně jako včera, mám pramálo chuti říkat k němu nějaké podrobnosti, protože nechci, aby byl svými současnými šéfy rozpoznán, pochválen za vynášení interních informací a byla mu připnuta medaile za whistleblowig. Tak to přece u nás vždycky je, že?

Dnes se konečně dostaneme k tomu, co jsem chtěl pustit už v sobotu, ale prezidentské téma hýbalo mým fejsbůkovým profilem a tak jsem dnešní článek stále posouval a posouval kvůli aktualitám. Ale k dnešku se to hodí docela dobře. Včera Rusko provedlo další masivní útok na ukrajinskou infrastrukturu a dnešním článkem hodlám nasvítit problematiku tamního konfliktu zase z jiné strany.

Můj dnešní článek je vlastně pro Andreje Babiše. Nemusel bych ho vůbec dávat ven, mohl jsem mu něco podobného poslat mailem. Ale kdo ví, jaká sekretářka mu to tam předžvejkává a ke komu se to dostane. Zdvořilou odpověď nepotřebuju. Takže to zkusíme takto. Třeba Vidláka čte někdo, na koho Andrej dá a přetlumočí mu to líp, než stranický aparát.

Náš nový náčelník generálního štábu Karel Řehka se stihl velmi rychle proslavit. Zajisté jste zaregistrovali, jak vysvětloval národu, že se naše armáda musí připravovat na velkou válku, jak je třeba se připravit na dobrovolně povinné mobilizace a pořádně se vyzbrojit, protože bude hůř. Vedle něj stáli další protagonisté naší vládní pětikolky a tvářili se tak bojovně a odhodlaně, že mi z toho začalo být opravdu úzko. Tón našeho generála nenechal nikoho na pochybách, proti komu se tyto přípravy budou konat…