Dnešní den nepochybně ovládnou komentáře o německých volbách a nejinak tomu bude i tady na Kydech, ale než budou jasné výsledky a než se vykecají všechny morální majáky a slovutní intervjuci, než nám Česká televize opět vysvětlí, co si máme myslet a než kolem nás prodefiluje přehlídka chytrých hlav, vrátím se ještě jednou v krátké glose ke Spojeným státům a jejich zahraniční politice. Poslední týden byl tak výživný, že si to ještě jednou zaslouží. Článek o německých volbách vyjde během noci, až se potvrdí čísla.

Je čas konat, vyhlašují různé blikotavé hvězdičky evropské politiky, bouchají do stolů a vyhlašují, že se Evropa musí probrat. Musí zbrojit, i kdyby to Danuši mělo bolet, musí po Fialovsku položit na stůl peníze i zbraně, musí poslat vojáky na Ukrajinu, musí být silná vojensky i ekonomicky, doteď jsme spali, ale ode dneška jsme se probudili… tedy, hned po tom, co jsme se rozbrečeli z tvrdých slov amerického Vidláka.

Tak nám začala jednání o míru mezi Ruskem a Spojenými státy. Jednání se odehrávají bez Evropy i bez Ukrajiny. A hned po prvním kole jednání začíná čiré liberální zděšení. USA nabízejí Rusku stažení amerických vojáků, nabízejí ukončení sankcí, nevadí jim, že si Rus nechá kus ukrajinského území, nabízejí nové prezidentské volby na Ukrajině, Zelenskému předložili vyděračskou smlouvu na vytěžení Ukrajiny a ještě mu doporučují, že by bylo „velmi moudré“ ji podepsat. Co za to nabízí Rusko Spojeným státům? Vlastně nic!

Když začala válka na Ukrajině, co jako první udělala naše vláda? Teda kromě toho, že poslala na Ukrajinu takřka všechny zbraně, co u nás byly? Začala nás odřezávat od ruského plynu a ropy. Nesmíme přispívat Putinovi na válku. Díky sankcím se ruské hospodářství propadne o čtyřicet procent, ruská armáda má koneckonců jídlo, munici i vojáky na poslední tři dny… slavně zvítězíme.

Nestalo se… jen ceny energií se ztrojnásobily.

Dnes se mají v Paříži sejít evropští jestřábi a pod vedením malého Napoleona, Macrona, mají jednat o tom jak nad Ruskem zvítězí i bez Spojených států. Mottem jejich rozhovoru mohou klidně být slova Petra Pavla, ve smyslu, že i bez USA můžeme Ukrajině hodně pomoci. Mimochodem… fascinuje mě, jak to tyhle prodejné šlápoty mají. Když nemohou lézt do zadnice Američanům, tak rychle přelézají do menších zadnic těch, kteří v Bidenově rektu byli spolu s nimi a mají pocit, že to bude stejně dobré bydlo. Ale nebude, protože do Paříže prý Čechy nikdo nepozval.

Tak nám o víkendu na Slovensku úřadovala pravda a láska. Měli demonstraci. Asi poloviční, co jsme svolávali na Václavák. Ale byla u toho Česká televize a poslala šikovné střihače, kteří z toho udělali vskutku obrovskou akci. Kromě České televize ještě naše země vyslala Bolka „kurvaSorošgutentag“ Polívku a o organizátorovi demonstrací nikdo předtím nikdy neslyšel.

Zatímco svět upíral své zraky do Washingtonu, kde se Donald Trump ujal prezidentského úřadu ve velkém stylu, odehrála se ve světě celá řada příhod, které by neměly zapadnout jen proto, že Amerika se chce stát znovu velikou. Než se opět zaměříme na domácí problémy, projdeme si menší, ale o nic méně světodějné události.

Přátelé, je tomu na hodinu přesně osmdesát let, kdy pro mou babičku nastala její hodina nula. Právě teď před osmdesáti lety jí na okno její chaloupky (kterou právě splatila) zaklepal starosta Bedřichova Hradce, který se dnes jmenuje Grodziec a leží na polském území… ale předtím ležel na říšském území, předtím na pruském území, předtím na rakouském území a předtím na území českého Slezska… To já jen, abyste věděli, jak pomíjivé jsou hranice…

Vposledních dnech jsme mohli mnohokrát slyšet Trumpa, že USA „nutně potřebují“ Panamu či Grónsko a chtějí Kanadu. Trump to říkal tak intenzívně, že kanadský premiér Trudeau raději odstoupil… asi tuší, jak obtížné budou pro kanadské liberály příští roky. Nemluvě o tom, že si leckdo pamatuje jeho tvrdé postupy proti protestujícím kamioňákům a pomsta bývá sladká.

Pamatujete, co byl hlavní argument lepšolidí, když jsme loni organizovali zemědělské a učitelské protesty? Že protest je de facto pochopitelný, ale chopili se ho špatní lidé. Takhle to prezentoval můj oblíbený Tomáš Prouza, jehož texty se hemžily rudými noky (to ti nikdy nezapomenu, frajere!), Vondra se oháněl komprem na Jandejska a všichni unisono řvali, že protest chudáků učitelů a chudáků zemědělců zneužili dezinformátoři a proruské síly.