Jsme jak v listopadu 89. A nebo jako u Hitlera v bunkru někdy kolem 20. dubna. Naše vláda se usnáší o hovadinách a přesouvá neexistující divize, které už nemají žádný význam. Ještě zkoušejí stíhat Okamuru za údajný rasismus, instalují Lenku Bradáčovou místo Igora Mříže a objíždějí krajanské spolky po světě, aby tam lobovali za korespondenční hlasy, které už nedostanou, protože svět je v revoluční náladě už mnohem dál než zaprděná Strakovka a Česká televize.

Tak se nám rozpadl liberální narativ a ani to nebolelo. Grafy a rozbory potvrzují, že po celých Spojených státech volili lidé úplně stejně. Vesnice proti městům, zchudlí proti zbohatlým. Tečka. Všichni, kteří během Bidenova vládnutí zchudli, volili Trumpa. Nic na ně neplatily řeči o hodnotách, o vedoucí úloze USA ve svobodném světě, neplatila na ně Ukrajina, neplatily na ně LGBTNSDAP, neplatily na ně potraty, feministky ani americká Danuše Nerudová.

Je normální, že lidi mají nějaký názor a stejně tak je normální, že mají špatný a hloupý názor, jehož následování je může přivést do neštěstí. Svět je poměrně složité a místy i velmi nepřátelské místo k životu a od míru, lásky a dokonale funkčního sociálního státu, který dá každému podle jeho potřeb, nás stále něco odvrací a háže tomu klacky pod nohy. Ráj na zemi se vybudovat nedaří a můžeme být rádi, když se alespoň podaří odvrátit peklo na zemi.

Tak jsme se včera dozvěděli, že Volkswagen v Líních žádnou gigafactory na baterie do aut stavět nebude… Není divu. Aktivističtí novináři ještě pořád mluví o optimistické elektromobilitě, ale realita je už dávno jinde. O elektroauta není zájem. Jsou použitelné jen pro malou část trhu… Na vesnicích sice lidé mají garáže, aby auta u svého baráku nabili, ale zase jezdí dlouhé vzdálenosti s těžkým nákladem. Ve městech dává elektroauto větší smysl, ale zase málokdo má garáž, aby mohl celou noc nabíjet.

Ten starý biblický příběh o zmatení jazyků určitě všichni znáte. Lidstvo je jedné mysli i jedné vůle a společnou prací se chce vyrovnat Hospodinu tím, že postaví věž, která se bude dotýkat nebes. Bůh jim věž nerozboří. Nesešle zemětřesení, nesešle ohnivý déšť, nesešle záplavy, nesešle ani mor ani kobylky. Sešle zmatení jazyků. Lidé si přestanou rozumět. Přestanou chápat, co ten druhý myslí. Přestanou být schopni koordinované činnosti a tak svoje dílo nedokončí a rozptýlí se po celé zemi.

Můj tatínek je profesí elektrikář. Tři roky učňáku, pak dvacet let na šachtě v navijárně motorů a od devadesátých let soukromník. Elektrické motory opravuje celý život. Sám o sobě říká, že není manuálně nijak zvlášť zručný, ale když dělá motory, tak to není nikde poznat. To si v případě potřeby umí i seštelovat soustruh, cítí v prstech i ty nejjemnější vibrace a práce mu jde od ruky. Všechnu teorii do něj natloukli v šedesátých letech na místním UDH (údolí dutých hlav, jak se tomu dodnes říká). Zbytek mu dala praxe.

Můj předvčerejší článek o tom, jak se mění poměry, se mezi některými čtenáři setkal setkal s odsudkem, že moje přání bylo otcem myšlenky. Ve skutečnosti alternativa žádnou ofenzívu nevede, libtardi jsou naprosto v pohodě a vláda je stále stejně silná. Včera se v komentářích běžně objevoval posměch a různá doporučení, ať slezu zpátky na zem.

Včerejší diskuse o problémech s energetickou soustavou a zvyšujícím se nebezpečí blackoutu byla docela výživná. Zároveň se v ní objevila celá řada odkazů na zvyšující se ceny emisních povolenek a na to navázané zdražení energií všeobecně, na to se pak naváže zdražení veškerého zboží, protože bez energie se blbě vyrábí ani distribuce nejde zrovna dobře...