Přátelé, za deset let nikdo neuvěří, že jsme mohli mít za premiéra něco jako Fialu. Nikdo neuvěří tomu, že ministr životního prostředí chtěl instalovat obří fény, které by mařily nadbytečnou elektřinu a nepokoušel se stavět nové Dlouhé stráně. Nikdo neuvěří, že Markéta Pekarová Adamová existovala. Jen Stará myslivecká bude pořád na etiketách a bude budit smích. 

Hele, já vám dneska připomenu některé svoje staré výroky, jo? Měl jsem takovou uklízecí a nostalgickou náladu a hledal jsem zpětně nějaké stopy, jak se to vlastně celé stalo, že jsme se dopracovali do dnešního stavu, kdy Černochová podepsala hentu smlouvu o pozvání vojsk. Jak se to vlastně stalo, že ODS porušila všechny svoje předvolební sliby? Jak se to stalo, že získali sněmovnu, senát, prezidenta i ústavní soudce? Zároveň jsem dával dohromady materiál pro další knížku…

Pod mým včerejším článkem o závlahách na Dyji se včera objevila výtka, že svou adorací závlahových staveb, které vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech adoruji komunismus, který byl hrozné zlo, že je nepochopitelné, jak mohu tehdejší režim chválit, protože tehdejší elektrárny, závlahy a třeba i obilná sila nestavěli komunisti, ale naši inženýři, technici a architekti, ale rozhodně ne komunisti. 

Dnes budu osobnější a otevřenější než jindy. Rozhodl jsem se k tomu po přečtení včerejší diskuse se Scallopem a kromě tradičního vidláckého poučení bych se chtěl i k něčemu přiznat. Proto dneska zazní i některá skutečně existující jména ať se děje vůle Boží.... 

Následující tezi jsem si dovolil vymyslet sám, ale nijak nezpochybňuji, že někdo druhý si toho všimnul už dřív a také se o to podělil s veřejností. Nicméně já to nikde nezkopíroval, nepřevzal, prostě mě to napadlo, když jsem ochutnával letošní mladé víno a do toho řešil strasti místní komunální politiky. 

Vrátil jsem se domů na silvestra těsně před půlnocí. Tak jsem jen nahrál fotečku a šel do hajan. Nový rok jsem skoro celý prospal, ale když jsem po obědě vylezl, tak Vidlákovy kydy byly na hezkém čtvrtém místě v pořadí priorit hned za prasátky, manželkou a dětmi. Ale dost už o tom. Původně jsme měl toto téma nachystané na silvestra, ale myslím, že se dá probrat i dneska. Hodím tedy do placu události, které mi připadaly v uplynulém roce důležité a pokusím se o nějakou vidláckou předpověd budoucnosti. 

Takže: