Můj původ po meči mám vysledovaný do roku 1749 do Horní Sloupnice. Tam žil jistý František Škeřík a byl sklenář. Dodnes tam na Sloupnicku žije hodně Škeříků. Škeřiti se = šklebiti se. Tento František byl tajný evangelík. Jeho předci po šest generací od Bílé hory schovávali po půdách a maštalích Bibli Kralickou a Komenského Obecnou poradu o nápravě věcí lidských. František tam nebyl sám, v okolí se nacházelo povícero takových kolaborantů a udrželi se, protože žernov feudálního útisku tam nemlel zase tak silně.

Můj tatínek se na svou dobu ženil pozdě. Jeho kamarádi přišli ve dvaceti z vojny, takřka okamžitě zakládali rodiny a vyráběli Husákovy děti. Na Sokolovsku se stačilo upsat práci na šachtě a hned jste měli byt, manželské půjčky, deputáty, vysoký plat… prostě samá pozitiva a sociální jistoty. Tatínek se trochu vymykal a zůstal svobodný až do osmadvaceti. A protože byl bez závazků, přidal se k iniciativě jistého faráře, který se staral o to, aby se na Ukrajinu dostaly Bible v ukrajinštině.

Můj článek z minulé neděle, o hodině nula mé babičky, měl slušný ohlas a vyvolal celou řadu dotazů, jak to s mou rodinnou historií bylo dál a také jak to bylo předtím. A tak jsem si řekl, že bych mohl vždycky v neděli kousek rodinné historie odkrýt. Dnes navážu tam, kde začal být minulý příběh stručný.

Přátelé, je tomu na hodinu přesně osmdesát let, kdy pro mou babičku nastala její hodina nula. Právě teď před osmdesáti lety jí na okno její chaloupky (kterou právě splatila) zaklepal starosta Bedřichova Hradce, který se dnes jmenuje Grodziec a leží na polském území… ale předtím ležel na říšském území, předtím na pruském území, předtím na rakouském území a předtím na území českého Slezska… To já jen, abyste věděli, jak pomíjivé jsou hranice…

Přátelé, za deset let nikdo neuvěří, že jsme mohli mít za premiéra něco jako Fialu. Nikdo neuvěří tomu, že ministr životního prostředí chtěl instalovat obří fény, které by mařily nadbytečnou elektřinu a nepokoušel se stavět nové Dlouhé stráně. Nikdo neuvěří, že Markéta Pekarová Adamová existovala. Jen Stará myslivecká bude pořád na etiketách a bude budit smích. 

Všimli jste si toho? Některé informace se objeví v médiích jen jednou a pak už o nich není slyšet.

Bylo to za války o Kosovo, už ani nevím, co to bylo za informaci, ale řekli to ve zprávách někde v 7 ráno a pak už to nikdy nezopakovali. Nebyla to informace, která by se jim hodila do krámu, protože přinášela spoustu otázek.