Potom co Vidlák napsal několik článků na téma „podnebí, oteplování, rozhašené klima“; docela se na toto téma rozvířila debata. Pravda, ne tolik, jak téma politické (kde hodně pomáhá elf), ale tep a tlak dokáží zvednout také.

Už delší dobu tvrdím, že volby zpravidla všichni prohrají. I ti vítězové nevyhrávají dostatečně, každý posun vpřed je kompenzován jiným pohybem zpět a každé pozitivum má i významná negativa. Když se dívám na výsledky eurovoleb, mám zase podobný pocit. Navíc je tento pocit umocněný tím, že přišlo opravdu o dost víc voličů než posledně. Když se pak podívám na výsledky, ano, voliči začali cítit důležitost ojrovoleb, ale žádná voličská skupin nevyčnívala. Hlasy voličů se celkem rovnoměrně rozptýlily po celém spektru stran. 

Zkusím to trochu rozebrat. 

Komentáře k volbám do Evropského parlamentu si necháme na zítřek. Až se všichni popasují s grafy, uklidní se a nebo vyděsí, až to okomentují všechny moudré hlavy... Zítra si to pak probereme tady na dvorku. 

Dnešním článkem chci ještě reagovat na komentář čtenáře Donalda Trumpa, který před časem napsal, že jsem problematiku sucha zredukoval pouze na problematiku zemědělství a pominul problémy se stavem spodní vody, či vodních zásob ve větších hloubkách. Dneska bych se chtěl věnovat právě této problematice. 

Chtěl jsem s komentováním výsledků jeden den počkat. Ale že ČSSD neuhraje ani jeden mandát, to je docela síla.  Co myslíte, bude to ten kamínek spouštící lavinu další domácí vnitropodnikové zabijačky? Skoro bych si na to vsadil... 

Jinak vyhrálo ANO a má 6 mandátů. 

Druhá je ODS a těsně za ní Piráti. ODS má čtyři mandáty, Piráti mají tři. 

Kalousek a jeho kámoši mají také tři. 

Okamura má dva mandáty

KDU také dva lidi urvala. 

Volební účast o dost vyšší než posledně.

Zbytek si řekneme v úterý. 

Je noc. Dvě ráno. Večer jsem se najedl a nemůžu spát. Dobře mi tak.

Nevěda co by, pustil jsem si britský dokument o špionáži. Kdo by čekal, Jamese Bonda ten se přepočítal. Uvádí to jakýsi dědeček, který svým capáním ze všeho nejvíc připomíná tříletýho chlapečka. Všemu se upřímně diví, jak je to mazané, i když to má rafinovanost vařeného buřtu.

Svírá se mi z toho žaludek, řekl prý Hitler ohledně nastávající bitvy u Kurského oblouku.

Tuším, že jsem to četl ve Speerových pamětech. Měla to být reakce na něčí poznámku, že dotyčný nevidí strategický cíl.

Jestli tím někdo myslí, že každý má svůj kousek pravdy, tak OK, s tím se dá souhlasit, ale to není to, co ta věta říká. Chápu, v běžném jazyce se vyjadřujeme taky zkratkama, s nadsázkou, poeticky, ironicky, přeneseně atd.

Jenže podle toho, že takováhle prohlášení debaty spíš ukončují, tak mám podezření, že to spousta lidí myslí doslova. Kdyby ne, tak by tady debata teprve začínala: kdo má jaký kousek pravdy ohledně světa, kdy se mýlí a jak ty kousky pravdy jsou dohromady. 
 
Bráno doslova, každý nemůže mít svou pravdu. Nikdy. Neexistuje. Pravda je jen jedna.

Ani nevím z které strany začít…..
Nejde o to, že ze mě někdo blbce dělá. I to se může stát a děje, ale s rostoucími životními zkušenostmi si proti tomu připadám stále více imunní. Jde o to, když si za svou blbost můžu sám, třeba svojí neschopností. Posuďte sami.

Nikdy jsem neměl ambice, aby Kydy někomu radily, jak má volit. Nejsem Čulík ani Hřebejk a tak nehodlám nikomu ani napovídat, co má teď v pátek a v sobotu udělat se svým hlasem a ani nehodlám nikoho přesvědčovat, aby zůstal doma, případně aby zaručeně šel k volbám. Nemíním nikoho mobilizovat proti nikomu a proti ničemu. Můj dvorek a Kydy jsem chtěl mít jako neutrální půdu, kde je možné říci cokoliv, aniž by člověk dostal hned na budku. Chci aby zde čtenáři našli postřehy, které jinde nedostanou a zároveň aby se tu cítili doma.

Musím říct, že jsem do revoluce slovo čecháček ani naznal. Byli jsme tu češi, případně čechoslováci. Na Moravě se muselo říkat, že oni jsou vlastně moraváci, i když tam musel člověk mluvit spisovnou češtinou pořád, takže jsem se tam cejtil jako mezi těma češtějšíma ... ale když to chtěli.

Během studií na mateřské škole na mě zkoušeli machrovat kde čím, že dotyčný dál doplivne, že dál dočůrá, že umí plavat, že umí kličku, že umí počítat do sta atd. I chyb na mně samozřejmě našli plno, těch, který oni neměli i těch co měli sami.