Slovensko má novou vládu. Fico se stal počtvrté premiérem a hned v prvním projevu konstatoval, že žádná vláda na Slovensku nikdy nepřebírala zemi v horším stavu…
Co udělá správný libtard v pozici premiéra, když zjistí, že vláda ztrácí popularitu? Zvýší daně a začne v médiích tvrdit, že příští volby zase vyhraje. Zavede si totiž korespondenční volbu. Když jste eurohodnotný liberál, tak můžete všechno. Dokonce můžete dělat i to, co jste ještě před dvěma roky vyčítal svému předchůdci. Můžete být mnohem horší hospodář, můžete mít poloviční IQ, můžete do cizí války posílat mraky peněz, můžete nakupovat předraženou a nepoužitelnou výzbroj, pro kterou navíc nemáte infrastrukturu… a nic se neděje.
Pamatujete na Muammara Kaddáfího? Toho plukovníka, který se v roce 1969 stal vůdcem libyjské revoluce a vládl tam až do roku 2011, kdy ho chytili Západem podporovaní povstalci, zlynčovali ho a zabili. Byl to beduín a tak byl řádně cáklý. Měl výstřední vystupování, byl na hezké holčičky, dovedl politicky různě lavírovat… sbližoval se s Východem i Západem, financoval teroristické skupiny a dával od nich ruce pryč, financoval Sarkozymu i Berlousconimu kampaň, ale vůbec mu to pak nepomohlo.
Když jmenovali Marka Výborného do funkce ministra zemědělství po tragickém Nekulovi, jeho teologičenstvo řeklo, že bude vyjednávat s obchodními řetězci, aby klesly maloobchodní ceny v hytlermarketech. Ten rozdíl u nás a v zahraničí už bil příliš do očí a ohrožovalo to už tak mizerné preference naší eurohodnotné pětikoaliční vlády. Nabíjelo vo všem dezinformátorům, že naše vaše Evropská unie nás chce obrat až na kost.
Když něco funguje, tak o tom nepřemýšlíte. To je základní znak, že je všechno v pořádku. Když zůstanu o včerejšího příměru, dokud vaše auto funguje, nemusíte přemýšlet, proč funguje. Můžete auto půjčit vaší osmnáctileté dceři, co právě udělala řidičák a ona s ním může jezdit, i když o automobilové technologii neví vůbec nic. Stačí, že se na kurzu naučila „zaklínadla“. K funkčnímu autu může přistupovat stejně jako Harry Potter.
Přišla za mnou tuhle moje drahá žena, naklonila se ke mě, půvabně našpulila rty a tím nejkrásnějším hláskem mi povídá: „Drahý, sliboval jsi, že vyřešíme naše staré auto. Pořád mluvíš o emisních euronormách, stěžuješ si na služební bourák, do kterého ve jménu evropských hodnot namontovali litrový motor… a kromě toho, sousedi si právě koupili novou Škodovku.“ Tvářila se u toho tak svůdně, že jsem prakticky okamžitě kapituloval, uznal jsem její politické argumenty a řekl, že se po něčem poohlédnu.
Vminulých dnech proběhla médii hojně komentovaná zpráva, že EU nezastaví svojí finanční pomoc pro palestinskou samosprávu a dokonce trojnásobně navýší peníze určené pro pásmo Gazy. Naši hrdinní bojovníci proti zlým Palestincům (kteří tak tak stihli zaměnit palestinské vlajky za izraelské a ještě před dvěma týdny viděli v muslimské migraci kulturní obohacení) byli samozřejmě pobouřeni, protože Palestinci nejsou lidé a když se nějaký režim dopustí zločinu, je potrestán režim i se svými obyvateli… jak nám vysvětlil Vítek Rakušan.
Když jsem před několika dny dělal reklamu nové analýze o dezinformacích, která ukázala, že prakticky všichni dezinformátoři svojí práci dělají zadarmo a radostně, jen jim lidé občas přispějí na náklady… a vysmíval jsem se všem těm analytikům, že umějí jen googlovat a opisovat jeden od druhého, ale nikdo z nich se o seriózní výzkum na Alternativě ani nepokusil, nezdůraznil jsem dostatečně, že autoři sami hořce přiznávají, že jakékoliv upozornění na dezinformaci, jí jenom zvyšuje dosah…
V posledních dnech jsem pro světodějné události trochu zanedbával situaci v Kotlince, což dnes hodlám napravit. Seděl jsem totiž s bývalými kolegy ze zemědělské branže a poptal jsem se jich, co je nového. Vrčeli. Jinak se to nazvat nedá. Jestli se totiž něco našim Lid(l)ovcům podařilo, tak připravit se o hlasy všech zemědělců a jejich rodin. Popelka naší ekonomiky se stala ještě větší popelkou, žádný z problémů se nevyřešil, naopak se ještě prohloubily a když už zemědělci pomalu nevědí kudy kam, přichází další jobovka.
Dokonalá evidence postřiků.
Celý svůj život jsem prožil v Českobratrské evangelické církvi. Svůj konec to vzalo letos v srpnu, ale předchozích čtyřicet let života jsem tam byl velmi aktivním členem. Můj tatínek byl po dlouhá desetiletí představeným malého sboru v západních Čechách a tento sbor je v celé církvi asi jediný, který přežije její konec… Je na ní už několik let absolutně nezávislý.
