Pamatujete, z dnešního pohledu je je to vlastně "strašně dávno", když si naši rakouští bratři zvolili Jorga Haidera s takovými preferencemi, že se tento "nácek" mohl stát rakouským premiérem? Pamatujete si tehdejší mediální řev i pokřik všech ó Velkých komisařů v EU, že tohle by teda nešlo, že lidská práva, evropské hodnoty... a ono to fakt nešlo, Haider si musel nechat zajít chuť a po čase se pro jistotou zabil v autě? 

V minulém týdnu proběhla tiskem celkem nenápadná zpráva o tom, kterak bude naše vláda razantněji postupovat proti dezinformacím, protože snadno šířené nepravdy nám rozvracejí tu jedinou pravou liberální demokracii a je třeba proti tomu něco udělat. Nebudu to parafrázovat, přečtěte si to sami: 

Občas na FB koluje citát: "If you ate today, thank a farmer; if you ate at your table, thank a trucker; if you ate at peace, thank a soldier." (Pokud jsi dnes měl co jíst, poděkuj farmáři; pokud jsi měl co jíst u svého stolu, poděkuj kamioňákovi; pokud jsi jedl v míru, poděkuj vojákovi.) Už tenhle prostý citát osvětluje jeden z rozdílů mezi Čechy a Američany (tedy aspoň staršími ročníky). V Česku si tak trochu pěstujeme pohrdlivý postoj k těmto profesím. Třeba jen označení zemědělské školy "hnojárna", o vtipech na policisty a vojáky se asi zmiňovat netřeba. Tady vnímám odlišný postoj.

Ještě že jsme Češi... v posledních týdnech to tu začíná vypadat jako občanská válka. Naštěstí jsme národ Švejků a tak je to občanská válka hlavně na hubě.  Ale když se podíváte jak se všechna ta rétorika vyhrocuje, tak už prostě nejsme jeden národ. Dokonce už asi nejsme ani národy dva. Jeden městský a druhý vesnický. V posledním roce se vynořilo tolik dělících rovin, že z toho všichni ti globální prediktoři musejí být přímo nadšení. 

V bratrovražedné diskuzi mezi očkovanými a neočkovanými je zcela opomíjen jeden úhel pohledu na nějž bych si dovolil upřít pohled ctěných čtenářů, vidláků i vidlákofilů.

Jedinec lidského společenství, jak je obecně známo, patří k jedinému z živočišných druhů, který je schopen uvědoměle rozhodnout o ukončení své existence. Většina pramenů tvrdí, že skupinové sebevražedné výsadky kytovců na pláže nelze klasifikovat jako uvědomělé, alespoň do doby, než se vědátorům podaří proniknout do mozkových pochodů těchto tvorů.

Sice s týdenním zpožděním, ale zpomalování koronavirové epidemie se projevilo a včera se oficiální reprodukční číslo poprvé dostalo pod hodnutu jedna.  V Masterových grafech je ještě stále nad jedničkou, ale to je jen tím, že my ho počítáme z delšího časového intervalu. Nám se v něm ještě pořád projevuje efekt svátku 17. listopadu. Ale během dvou či tří dnů se pokles reprodukčního čísla objeví i v našich přepočtech. 

Dnes budu pokračovat v úvahách nad novou vznikající vládou. Vládou pěti stran vedenou Petrem Fialou. Vládou stran, které ještě donedávna soupeřily a spojil je až silný společný nepřítel v podobě hnutí ANO. Vládou, která přebírá zemi v dost mizerné chvíli, kdy na jedné straně máme rekordní zadlužení, na druhé straně jsme rozhádaní s tou větší (a dneska už i silnější) půlkou světa.

Tak tu máme novou speciální mutaci koronaviru. Jmenuje se Omikron a nejzajímavější na ní je to, že ještě minulý týden o ní nikdo nic nevěděl, ale dneska se s ní ohání úplně každý a a víme o ní úplně všechno. Ten vědecký pokrok je neuvěřitelný. Prostě vyseparujete PCR testem novou mutaci, pak jí asi posadíte do výslechové místnosti, připnete jí na detektor lži a neuplyne ani týden a víte, že to bude hrozný průser.

Měl jsem o víkendu další zabijačku a tentokrát jsem měl na čumendě jednu příjemnou partu lidí z Brna. Dobře situovaní, všechno vysokoškoláci, tvoří dohromady firmu, které nechybí ani zakázky ani cash-flow. Taková ta horní hranice střední třídy - už si zajistili rodiny, jejich děti studují nebo budou studovat, zřejmě pak od rodičů ještě dostanou i nějaký ten startovací byt... a stále ještě trocha peněz zbude. Nezbude jich dost, aby měli ambice budovat korporaci, ale zbude jim dost na různou charitu, občanskou angažovanost i dobročinnost podle svých představ. 

Je vůbec o čem psát? Liší se stravovací zvyklosti Česka a Mississippi? Rozhodně ano. Vždyť i v rámci České republiky naleznete odlišnosti - například české dušené zelí versus moravské, místní speciality jako je třeba pavlišovský řízek, jabkance či šmourn. O co víc se musí lišit kuchyně zemí tak vzdálených jako jsou Česko a Mississippi. Stravovací návyky, jak je můžeme zde pozorovat vycházejí jednak z kulturních podmínek (co si kdo přivezl ze své země původu)  a jednak z klimatických podmínek (co se dá v naší oblasti vypěstovat, vychovat, ulovit).