Dnešní článek zahajuji mimořádnou zprávou... moje manželka je covid pozitivní. Příznaky mírné - ztráta čichu, únava a pocit zahlenění. Potvrzeno koupeným antigenním testem.  Tož to máme doma a uvidíme co dál. Jinak samozřejmě žádné překvapení -v půl čtvrté odpoledne naše doktorka už dávno neordinuje a na infolince Krajské hygieny to sice zvoní, ale nikdo tam. Na internetu sice tvrdí, že mají službu do sedmi večer, ale v praxi jsou samozřejmě všichni dávno doma. Kohio zajímá nějaká pandemie že? Takhle kontrolovat v hospopdách, jestli mají všechny certifikáty na každou blbost, to jo...

Od chvíle, kdy lidovec Juránek začal ve sněmovně mluvit rozumně, tak mě tento text tak pálí, že ho musím hned pustit aniž bych věděl, jak dnešní sněmovní bitva dopadla. Takže pouštím tento text ve kterém jsem předvídal, že nouzový stav schválen nebude. Pokud by to nakonec bylo obráceně, prosím odpusťte mi a já to zítra ráno napravím. Napíšu o tom, jak se páni poslanci a straničtí lídři lekli vlastní odvahy a zjistili, že bude lepší nechat v tom plácat Babiše, než v tom nechat mnohem hůř plácat vlastní hejtmany. 

Vidlákův koronavirně politický úvodník: 

Dneska se bude ve sněmovně rozhodovat o prodlouení nouzového stavu, přičemž já toto hlasování považuju za důležitý ukazatel dalšího politickéh vývoje. Nebudu to víc rozebírat, mé články na toto téma jste již četli. Chtěl bych ale upozornit na jednu zajímavost: 

Jak jistě mnozí z Vás zaznamenali, byl jsem nucen omezit vštěpování svých mouder do vašich hlav a zde na hnojišti je mne prostě méně, zajisté k převeliké radosti mnohých zdejších kydačů.

Schyluje se nám tento týden k zajímavé bitvě o prodloužení nouzového stavu. K tomu zde máme krizičku způsobenou ústavním soudem... K tomu máme avízo od Komunistů, kteří řekli, že nouzový stav nepodpoří a navíc ještě prosakují informace, že je všechno poněkud jinak...

z cyklu Fermiho paradox

Fpring Nabogla si rozepnul límeček slavnostní uniformy a rozvlnil své výběžky, aby upoutal pozornost posluchárny. Jen několik míst zůstalo neobsazeno; Naboglovy přednášky si nechal ujít jen málokdo.

Budoucí důstojníci SGS se rychle utišili a rytmickým vlněním výběžků dávali najevo svou pozornost. Fpring Nabogla procítil společné mentální pole. Bylo hladké, bez hrotů a rýh, které by signalizovaly, že některý z posluchačů nesdílí s ostatními zájem o přednášenou látku. 

Předevšírem nás v jednom z komentářů informoval Admirál o Společnosti pro obranu svobody projevu. Vyjádřil přání, abych této aktivitě a tomuto tématu věnoval celý článek, což chci dneska udělat. A začnu krátkým shrnutím situace: 

Neuplynul ani jeden den od přelomového rozhodnutí ústavního soudu o tom, že patery předchozí volby byly vlastně neústavní, protože se při nich mandáty přepočítávaly v rozporu s ústavou -  Což nám řekl předseda Ústavního soudu Rychetský, který tento zrušený zákon tenkrát obhajoval před sněmovnou a velmi pěkně vysvětloval, proč je to lepší než předchozí pravidla, a předvčerejší jásot a včerejší nadšení postupně vystřídalo stále větší zděšení především naší mediální fronty. 

Včera ústavní soud řádně rozvířil vody českého politického rybníčku, když svým rozhodnutím zrušil část volebního zákona, který se týkal určitých technikálií přepočtu hlasů na mandáty a zároveň zrušil ustanovení o nutnosti překorčit většíprocentní  kvórum pro volební koalice. Nechci se vytahovat, ale když jsem se dozvěděl, že Zeman poslal ústavním soudcům dopis ve kterém je varoval před důsledky jejich rozhodnutí, bylo mi jasné, že Rychetský a spol. už rozhodli a jen se ještě chystají na okecávačku. Kdyby Ústavní soud nechal všechno při starém, neměl by Zeman důvod jim něco psát.