Přes Volhu a o tom, jak je to, když generál řekne „kak ja skažu, tak budět“ – Samara – o národních nápojích, nebezpečích plynoucích z hypertrofované pohostinosti – výhody a nevýhody dobrého a špatného místa na stavění lodi – přátelští a nepřátelští domorodci.

Opouštíme po kratší přestávce Moskvu a vplétáme se do hustého městského provozu, abychom překonali cca 900 km, které nás dělí od Samary. Někdo by si mohl myslet, že cesta je většinou nudná záležitost a že dobrodružství nás očekává, až když se dostaneme k vodě. Z našich zkušeností však víme, že samotný přesun autobusem po silnici může znamenat zajímavé adrenalin dostatečně produkující dobrodružství a cestování po Balkáně a v Rusku je již vysloveně adrenalinový sport.

Od běloruské hranice - pravidla pro cestování s veselým kolektivem na velké vzdálenosti  – jak se překračují s veselým kolektivem hranice mezi státy - v Moskvě -  o tom jak to Saša zaonačil - o šoférech a jejich přednostech a chybách - jak zažít na vlastní kůži pocity Robinsona. 

V minulosti jsme neměli totiž při výběru tlumočníků příliš šťastnou ruku. Při naší první plavbě po Mazurských jezerech v Polsku v roce 97 jsme si za tlumočníka vybrali Jacka, jehož kvalifikace rodilého mluvčího se nám zdála být nezpochybnitelnou. Jackovi však scházely ostatní předpoklady, zejména schopnost pochopit smysl funkce tlumočník a v neposlední řadě morálně volní vlastnosti – sebekázeň a věrnost. Vždy, když se opil, tedy vlastně neustále, mluvil na Poláky česky a na nás polsky, což k vzájemnému porozumění příliš nenapomáhalo. Na kritiku způsobu tlumočení reagoval dezercí.

I

Něco o Brest – Litevsku a armádách tudy procházejících  - co je to loď -  kouzlo a genialita objevů učiněných  mimoděk  - pár slov k posádce -  co je admirálský večírek - jak jsme plánovali cestu do Ruska -  potíže s tlumočníky -  stručně o naší páté koloně v Rusku. 

Tak jsme konečně tady – zkontrolovali nám pasy a víza, proclili nás a nás propustili náš autobus skrz Polsko – Běloruskou hranici do prostoru bývalého Sovětského svazu. Přejíždíme  most přes řeku Bug a vjíždíme těsně za hranicí do města  Brest – Litevsk. 

V sobotu 1.8. 2020 jsem se připojil ke svému švagrovi Antonínovi, nasedl v roli závozníka do jeho Cadillacu Eldorádo Cabrio z roku 1974, a navštívil jsem 13. Setkání historických vozidel, které pořádá každoročně Veterán Car Club Strakonice.

Uviděl jsem ji stát na krajnici.

… po třiceti letech… 

Stála na stejném místě, jako tenkrát. Svěží větřík jí foukal do volných plátěných šatů v barvě nebes nad námi. I s těmi nadýchanými bílými mráčky. Před paprsky pálícího slunce ji chránil odrbaný slamák, vlasy do pasu mírně prošedivělé, úplně stejně jako tenkrát. Ruce složené na břiše, jakoby v nich držela mimino, namísto něj v náruči kytici kopretin…

Máme léto. I když jsem si letos hrábl na dno při žních, přesto jsem stihl se svými ratolestmi nějakou tu dovolenou a zatímco čtete tento text, nejspíš už máme postavený stan na jedné takové nepřístupné plošině uprostřed Tepelské pahorkatiny a hrajeme si na týden na Robinsony.  Mám teď na chvíli lidí plné zuby a potřebuju kromě rodiny nikoho nevidět a hlavně neslyšet. V následujícím týdnu jsem nedostupný zcela a úplně. Jsem mimo internet i mimo civilizaci. A protože i Kydy potřebují dovolenou, budou vycházet prázdninové a dovolenkové texty od Targuse a Godota.

Tož jsme měli v republice šéfa amerického zamini Pompea. Krátká dvoudenní návštěva, setkání s ministrem zahraničí, návštěva senátu, pokec s premiérem, pár zdvořilostních frází se Zemanem a odlet. Nějaké ty policejní manévry kvůli vzácné návštěvě, ale jinak klídeček. 

Krátce shrnu, co jsme se dozvěděli... 

Včera jsem se v rámci práce potkal s člověkem, který je prakticky od začátku u českého programu průmyslových hnojiv. Je to už osmdesátník, ale závidím mu jeho vitalitu. Stále je zaměstnaný u Andreje a vzhledem k jeho zkušenostem je v  dnešní době kindermanažerů nepostradatelný. Jakékoliv hnojivo vyráběné u nás nese jeho rukopis. Vymyslel většinu současných výrobních postupů, pracoval u Explosie a když ji pak Andrej koupil, ponechal si ho jako největšího experta přes hnojivovou chemii. Ŕíkejme mu třeba Arnošt.