Od pátku jsem v podstatě stále na cestě. Nejprve jízda domů z Brusele, k tomu jsem si musel po republice udělat několik zajížděk a pak jsme byli s rodinou na takovém krátkém výletu v Beskydech. Víceméně jsem nedělal nic jiného, než psal, řídil a rozhlížel se kolem sebe. Ona už je totiž republika otapetovaná bilbórdama, víme? Krajské volby (které předjímají parlamentní volby) jsou za necelých čtrnáct dní a k tomu se obměňuje třetina senátu.

Přátelé… jsem v Bruseli. Ale musím začít od začátku…

Častokrát se v diskusi dostaneme k tématu, že pravolevé dělení politiky je překonané. Dneska nejde o střet mezi pravicí a levicí, ale o střed mezi globalisty a národními státy. Jde o střet mezi great resetisty, Římskými kluby, Bilderbergy, Ekonomickými fóry na jedné straně a s Orbány na straně druhé. Jde o střet mezi progresivisty a konzervativci. Pravice a levice, to už dneska není důležité. V době, kdy zachraňujeme naprosté fundamenty naší společnosti, musí jít pravolevé dělení stranou.

Pamatujete si v posledních dvou letech nějakou reportáž v České televizi o tom, jak v Lotyšsku krásně oslavují své dávné hrdiny, kteří udatně bojovali za svobodu proti zlému Rusákovi ve slušivých uniformách SS, které navrhoval Hugo Boss? Nebo viděli jste někdy reportáž o tom, jak na Ukrajině postavili další sochu Stěpanu Banderovi? Ukázali vám někdy nějaké záběry z polní nemocnice s nekonečnými proudy raněných? Viděli jste v posledních dvou letech nějaký pěkný kyjevský pochodňový průvod? Ukázali vám Valerie Zalužného, jak si dělá selfíčko se Stěpanem za zády?

Slyšeli jste v pondělí mladého Koláře, jak mluvil v České televizi v Událostech komentářích? To je přesně ten důvod, proč ještě pořád na naše veřejnoprávní médium koukám a skřípu zubama, že jim platím. Oni občas nedávají pozor a řeknou pravdu. Dělají to mimoděk… jinak velmi obstojně lžou a drží si před mordou demokratickou masku, ale tu a tam zapomenou, že musejí svůj banderofašismus skrývat.

Víte, jaký byl rozdíl mezi Hitlerem a Stalinem? Už jsem to tu během let několikrát zmiňoval a myslím, že přišla chvíle, abychom si to zopakovali. U Stalina jste se mohli stát komunistou. Kdokoliv se mohl stát stoupencem jeho učení. On samozřejmě chtěl, aby lidská srdce bušila v jednom rytmu, aby všichni přijali marxismus – leninismus jako svoji novou víru a tím nastal ráj na zemi… Ostatně, běžte do kteréhokoliv kostela, tam vám také řeknou, že smyslem jejich existence je, aby celý svět přijal evangelium.

Upřímně, pamatujete si někdo na minulé krajské volby? Byly na podzim v roce 2020. Vzpomenete si bez velkého přemýšlení na něco, co se v nich odehrálo? Upřímně, já politiku sleduju a píšu o ní, ale musel jsem se podívat na mé staré texty z té doby, abych si to nějak připomněl. Mám samozřejmě poznamenané výsledky, ale když jsem si přečetl moje tehdejší prognózy, musel jsem se zasmát. Dějiny šly úplně jiným směrem.

Ještě jednou se musím vrátit k našemu generálprezidentovi, jehož výročí teď zrovna slavíme. Je to padesát šest let, co mu přijeli na návštěvu přátelé ze Sovětského svazu a tatínek mu to správně a trvale vysvětlil. Je zapotřebí Petru Pavlovi poděkovat, protože to byl právě on, který definitivně zničil přetrvávající étos o tom, že s komunisty se nemluví a neexistují bývalí komunisté.

Na téma jedenadvacátého srpna jsem psal během těch osmi let mého blogování mnohokrát a vlastně už nemám, co bych k tomu dodal. Ale když nám plukovník Foltýn na dnešek chystá start nové pozitivní kampaně, která nám má vysvětlit, jak se máme dívat na Rusko a jak máme dávat pozor na pobíhající „rusáky s narativem,“ ještě jednou se k tomuto tématu vrátím. Navíc vznikl otevřený dopis na podporu Otakara Foltýna, který podepsaly známé flexibilní osobnosti naší politické i kulturní scény, takže dnešní článek je pro ně a o nich.