Tak nám skončilo mistrovství světa v hokeji. Národ se nám krásně semknul, v hubených letech, které prožíváme, to byl krásný osvěžující moment. V poslední době naše země zrovna neprožívá skvělé časy a tak vlastně není divu, že toto mistrovství bylo asi nejvíc politické za dlouhá léta. Kdo si neudělal fotku ze stadionu, jako by nebyl. Především vládní politici tam byli jako doma. Sice museli snášet pískot publika, kdykoliv se na ně zaměřila kamera, ale to na stranickém fejsbůku nikdo neuvidí.

Tak jsme se dozvěděli, že švýcarská mírová konference o Ukrajině (bez účasti Ruska) bude i bez účasti zemí globálního jihu a východu. Pozváno bylo sto šedesát zemí, přijede jich prý padesát. Ti ostatní tam možná vyšlou pozorovatele, protože je dobré, aby věděli, co se šustne, ale nehodlají předstírat, že bez účasti Ruska a Číny se něco vyřeší. Obzvlášť v době, kdy se Číňan s Rusem veřejně objímají. Mírová konference zemí NATO vyřeší asi totéž, co konference o obnově Luhanské oblasti…

Tři dny jsem vypisoval analýzy o eurovolbách. Za tři týdny zjistíme, jak přesně jsem to odhadl. Články měly velmi dobrou odezvu přímo na mých blozích a naopak velmi proměnnou odezvu na sociálních sítích. Co to znamená, to si budu muset ještě promyslet, ale myslím, že mohu s klidným svědomím říci, že po volbách bude mít leckdo těžkou kocovinu. Ale před volbami bude ještě čas, si to znovu probrat. Dnes si řekneme, co nám v posledních třech dnech uniklo v geopolitických souvislostech.

Jak je to dlouho, co Američané schválili schválili těch šedesát miliard pro Ukrajinu? Tedy… ono to nebylo tolik, většina peněz jde na znovuvyzbrojení americké armády, něco jde Izraeli a něco Tchajwanu, Ukrajina z těch šedesáti miliard reálně dostane asi třetinu. Ale pamatujete, jak nám chciválkové říkali, že pomoc Ukrajině dorazí v řádu dní, ne-li v řádu hodin? Vše je připraveno dopředu, zbraně i munice jsou už v Rumunsku a v Polsku a hned jak to Biden podepíše, ukrajinská armáda to bude mít k dispozici takřka okamžitě. Jak je to dlouho? Měsíc?

Poté, co se v Polsku a pobaltských zemích dali slyšet různí politici, že je třeba pomoci Ukrajině s návratem jejích zdrhlých mužů, aby je mohla poslat na frontu, byla jen otázka času, kdy se toho někdo chopí i u nás. A protože jsme Češi, máme takových hned víc. Jednak Ondřeje Koláře (ano toho Ondřeje Koláře, jehož tatínek dělá prezidenta za hradní gumu) a určitě se najde i někdo u nás na vlastenecké scéně, který sice uvidí úplně jiné důvody, proč Ukrajince poslat domů, ale ve výsledku se s Ondřejem Kolářem vlastně shodne.

Ano, je to volební heslo SPOLUkoalice do europarlamentu. Bezpečná Evropa… Asi nejblbější fráze ze všech hesel. Naprosto infantilní a nulová míra sdělení. Obzvlášť v době, kdy nemine den, abyste si v majnstrýmu nepřečetli, že bezpečná už Evropa není. Odkudsi vyskakují jacísi islamisté, školy terorizují dětské gangy, firma Victorinox kvůli tomu bude vyrábět zavírací nože bez nožů, princip multikutlury selhal… přejet hranice se zálesáckou kudlou na opasku znamená si koledovat o malér s německými úřady, ale s migrací to jednou pro vždy NE-SOU-VI-SÍ.

Pamatujete? Už jsou to skoro dva roky. Válka na Ukrajině se teprve rozjížděla do dnešních pořádných obrátek, právě se bojovalo u Severodoněcku a Lysyčansku (nebo už to tam bylo hotové) a na Ruskem obsazených ukrajinských územích probíhalo referendum o připojení k Rusku, které samozřejmě dopadlo kladně, protože jinak by se nedělalo. Vzápětí ruská Duma přičlenila čtyři ukrajinské regiony k Rusku.

Stále mi nedá spát ten veletoč Donalda Trumpa a předsedy sněmovny reprezentantů Mika Johnsona, kteří po návštěvě CIA v Langley najednou souhlasili s vojenským balíčkem pro Ukrajinu a zapomněli na migrační vlnu z Mexika. Přitom, celý balíček Ukrajině se řeší už několik měsíců. Ukrajina mezitím přišla o Adějevku, ruská vojska buší na brány Časiv Jaru a na ukrajinské pozice dopadá stále víc klouzavých bomb, kterých má Rusko takřka nekonečné zásoby.