Pamatujete na Muammara Kaddáfího? Toho plukovníka, který se v roce 1969 stal vůdcem libyjské revoluce a vládl tam až do roku 2011, kdy ho chytili Západem podporovaní povstalci, zlynčovali ho a zabili. Byl to beduín a tak byl řádně cáklý. Měl výstřední vystupování, byl na hezké holčičky, dovedl politicky různě lavírovat… sbližoval se s Východem i Západem, financoval teroristické skupiny a dával od nich ruce pryč, financoval Sarkozymu i Berlousconimu kampaň, ale vůbec mu to pak nepomohlo.

Nechtěli jsme plyn (a ropu z Ruska), protože porušilo mezinárodní právo a provedlo invazi na Ukrajinu. Byla to samozřejmě invaze nevyprovokovaná, Ukrajina si to ničím nezasloužila, byl to prostě čirý akt barbarství a Putinova posledlost imperiální politikou. Nemluvilo se o rozšiřování NATO, proti kterému Rusko dlouhodobě protestovalo. Nemluvilo se o konfliktu na východní Ukrajině, nemluvilo se o zkorumpovaném ukrajinském režimu, nemluvilo se o mnoha a mnoha souvislostech, které byly důležité pro pochopení toho, co se tam na východě stalo.

Sledujete události v Arménii? Jak v Náhorním Karabachu končí staleté arménské osídlení? Jak Azerbajdžánci hravě a snadno prolomili Arcahskou obranu a během jediného dne bylo hotovo? Jak arménský premiér Pašinjan nejprve zakázal jít Karabachu na pomoc a odmítl i pomoc z Íránu, aby pak vzápětí obvinil Rusko, že nezasáhlo? Zatímco samostatný Karabach končil svojí existenci, arménská armáda cvičila spolu s armádou USA. Zanedlouho pak Arménie ratifikovala tzv. Římský statut, díky čemuž i na jejím území platí zatykač na Putina. Rusko vzápětí „zakázalo“ dovoz arménských koňaků…

Řeknu na rovinu, že když začal azerbajdžánský útok na Náhorní Karabach, čekal jsem, že Arméni podlehnou. Azerbajdžán v uplynulých třiceti letech zbohatl na ropě i na kontaktech s Tureckem, zatímco Arménie lavírovala mezi Ruskem a Západem možná tím nejnešťastnějším způsobem. V podstatě se arménským vládám podařilo dosáhnout naprosté marginalizace sebe sama. Rusové raději začali přesměrovávat svoje obchodní koridory přes Kaspické moře (a Azerbajdžán), než aby se spoléhali na staré sovětské dopravní cesty do Íránu přes arménské území.

Svoji nálepku kolaboranta jsem si vysloužil za úpornou snahu, aby válka na Ukrajině nezačala. Bez ohledu na všechna (západní) morální stanoviska, bez ohledu na kecy o svobodě a národní suverenitě. Bez ohledu na (západní) stanoviska fungování mezinárodního práva. Bez ohledu na srdečné dohody USA s Ukrajinou, bez ohledu na ujišťování o západní technologické převaze. Každé řešení jsem považoval lepší, než válku.

Před několika dny jsem napsal, že podle mého rozumu spočívá ruská propaganda v tom, že se Rusko záměrně vykresluje jako slabé a tím nutí protivníky předčasně vytahovat karty a dělat chybné kroky, které pak nemohou vzít zpátky ani z politických ani z vojenských důvodů. To bylo ještě před pádem Prigožinova letadla, které k této úvaze přidalo zase další parametry. Čím déle sleduju celou situaci na Ukrajině, tím více jsem přesvědčen, že právě tohle je strategická podstata celé války.

Původně jsem chtěl o pádu Prigožinova letadla psát o den později, ale protože se takřka celý majnstrým i většina ostatních zdrojů, co sleduji, k věci vyjádřila jako k jasné záležitosti, řekl jsem si, že posláním Vidláka je svícení do temných koutů a hledání jiných vysvětlení. A když jsem si pak přečetl analýzu ISW, kde jsou si hoši na 99% jistí, že Putin prostě nechal Prigožina tímto způsobem popravit, musel jsem to prostě zkusit jinak.

Volání po míru nahrává ruské propagandě… Takhle nám to tvrdili. Rusko zahájilo nevyprovokovanou agresi proti mírumilovné zemi a je zapotřebí, aby za to zaplatilo. Celý svět se spojil proti Rusku. Západ dodá zbraně i peníze, spustí zničující sankce proti ruské ekonomice, Ukrajinci vyženou okupanty ze země a Rusko se rozpadne.

Vždycky, když se v nějaké debatě dostaneme k době covidové, tak s nadsázkou říkávám, že Alternativa jednou bude muset postavit pomník Prymulovi. On při svém zavádění zákazů vycházení a další covidové buzerace na jedné straně dost okleštil běžné občanské svobody, ale na straně druhé to donutilo spoustu lidí, aby přestali koukat na Českou televizi a místo toho se porozhlédli po hentěch internetech, zjistili, že existují i jiné názory než ty majnstrýmové… a od té doby velká média bojují proti dezinformacím a jde jim to den ode dne hůř.

Já dnes budu pokračovat v povídání, které jsem začal včera. O tom, že je třeba zůstat mimo válku. Protože když se dostaneme do války, budou v ní platit válečná pravidla. Drsná pravidla. Víte, kdykoliv se bavím s těmi několika liberály, kteří ještě jsou ochotni diskutovat a neutínají debatu šmahem, tak jejich závěrečný argument nakonec vždycky je, že Ukrajina brání Rusku, aby došlo až sem. Ukrajinci bojují, aby Rus ve své imperiální chuti nezabral znovu Českou republiku.

Proto je zapotřebí zásobovat Ukrajinu zbraněmi i penězi. Udržet Rusa co nejdál od nás.