Moji pravidelní čtenáři vědí, že jsem dlouhá léta pracoval v jedné za Babišových firem na pozici investičního technika. Měl jsem na Znojemsku na starosti devět areálů. Tři sklady hnojiv a šest obilných sil. Výstavba všech proběhla mezi roky 1960 a 1980. Každý provoz byl plně samostatný, připojený na železnici, měl svou vlastní dopravu, vlastní zdroj vody, vlastní údržbářské dílny i vlastní míchárnu krmiv. Hnojivářské areály zase stály daleko od obytných sídel, zpravidla v dolíku, protože deset tisíc tun uskladněných hnojiv mohlo vybuchnout silou atomovky.

Tak nám skončil cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou. Dvanáct let jsem se na tu fabriku díval z jednoho „svého“ obilného sila, které stálo hned vedle. Podnik, který vznikl někdy kolem roku 1851 a současný závod v roce 1970. Moderní výroba, energeticky úsporná jak to jen šlo. O práci přijde zhruba sto padesát lidí…

Přátelé, pokud dovolíte, na jeden den zde na Kydech zastavíme svět. Jeden den se nebudeme věnovat válce na Ukrajině ani genocidě v Sýrii, nebudeme se věnovat hloupé vládě v Praze ani v Bruseli, nebudeme se věnovat těm, co nám kvůli zbrojení šmátrají v kapsách, zapomeneme na geopolitické šachy, ke kterým Trumpovi a Putinovi hraje Zelenský bimbasem na klavír, oprostíme se od Micronova jaderného deštníku i od Merzových raket Taurus.

Prvního ledna zastavila Ukrajina transport ruského plynu přes své území. To víme, hodně se o tom mluvilo a každý, kdo s tím nadšeně nesouhlasil, byl ruský kolaborant a to přesně do chvíle, než se Trump ujal úřadu a začal škrtit prachy neziskovkám. Pak všichni Pánkové, Rozumkové, Kartouzové a další zjistili, že existuje něco horšího než Putinova hrozba… splátkový kalendář. Zatímco upozorňovali na hybridní válku z Moskvy, úplně zapomněli, kdo je může odstřihnout od zdrojů.

Kromě toho, že v Evropě jdou do kytek automobilky, jdou do kytek i ocelárny. Především ty, které přešly na hentu zelenou výrobu. To se dělá tak, že zkasírujete miliardy peněz z dotací na tavení železa pomocí vodíku, ono se to nepovede a tak to zavřete a „převedete výrobu“ do Indie, kde žádné grýndýly nejsou a nějaký kouř z vysoké pece tam nikoho ze židle nezvedne.

Přátelé, dnes nebudu psát o nové frontě, která se otevírá v Sýrii. Nebudu psát o tom, jak přituhuje v Gruzii i Rumunsku. To všechno si nechám na zítra. Dnes nebudu psát ani o tom, co se děje v Bruseli, nebudu psát o Petru Fialovi a jeho zoufalých pokusech se politicky zachránit. Nebudu psát o tom, jak prezident mobilizuje korespondenční voliče v Austrálii. Nebudu psát ani o politice ani o geopolitice. Dnešní článek bude zemitý, jak jen může být.

Víte, já si včera tak krásně zapracoval na políčku…

Je to skoro přesně rok, co se začaly navazovat kontakty mezi zemědělci a začalo se mezi nimi mluvit o nějaké důrazné akci. Jako obvykle jsme v tom nebyli první, Poláci už měli první akce za sebou, Němci byli ve fázi svého důkladného plánování a ještě důkladnějšího organizování, Francouzi už dělali první pokusy se zapálením ulic v Paříži a všichni dohromady už vymýšleli velký zemědělský protest před sídlem evropského parlamentu.

Dnešní deštivé počasí a očekávání záplav je ideální pro zemědělský a vodohospodářský článek. Skutečně se stává málokdy, abych na suché jižní Moravě naměřil za jeden den osmdesát milimetrů srážek v podobě vytrvalého, ale nijak extra intenzívního deště. Prší zhruba pět milimetrů za hodinu, což je prakticky přesně rychlost vsakování do půdy… Země byla navíc osvěžena deštěm z předchozích dní, takže už nebyla vyprahlá a všechny póry a kapiláry měla otevřené.

Ano, musíme co nejdříve prokydat aktuální světový vývoj. Například to, že Ukrajina nedodává Slovensku a Maďarsku ruskou ropu, Němci nám nedodávají nasmlouvaný plyn, protože „se na trhu změnily podmínky“ a podle amerického ministra zahraničí bude mít Írán už za dva týdny smontovanou atomovou bombu, protože Biden je senilní a nepodařilo se to zamaskovat ani atentátem na Trumpa ani globálním výpadkem počítačových systémů….

Ale to si dáme až zítra. Už týden odkládám zemědělský článek a protože žně už u nás na jižní Moravě pomalu končí, musím se tomu trochu pověnovat. Takže:

Pamatujete, jak došlo k atentátu na Fica? Jak tehdy začali najednou všichni vyzývat ke zklidnění situace? Když se ukázalo, že útočníkem je frustrovaný liberál, kterého bylo možné běžně vídat na demonstracích proti SMERu, tak najednou žádná Vašáryová za nic nemohla a její řeči o tom, že Fica volí jedině spodina, nic neznamenaly. Ale těch licoměrných keců, jak se všichni mají zklidnit, těch bylo všude plno.