Když jsem se v roce 2012 přestěhoval na jižní Moravu, poradil mi tchán, abych co nejdříve začal přemýšlet o bazénu. Prý nepotřebuji nic velkého… nic na plavání, naopak aby to bylo malé, levné na provoz, v podstatě jde jen o to, mít možnost se v létě zchladit, protože „jinak, zeťáčku, v létě žádnou práci neuděláš. Zdejší vedro tě skolí.“ Měl pravdu. Hned první léto jsme měli v ložnici dvacet devět stupňů už v květnu a úmorná vedra povolila většinou až v druhé polovině srpna. Nikoho z místních to nepřekvapovalo, bylo běžné že trávníky v červnu zežloutly a znovu se zazelenaly až v září.

Jsme zhruba v půlce žní. Sila i další sklady se utěšeně plní a myslím, že už mohu poskytnout použitelné informace, jak to u nás letos zemědělsky vypadá. Včera jsem už pár věcí krátce naznačil, dneska to vezmeme více do hloubky. Moji dlouholetí čtenáři vědí, že v tomto období nejvíce věštím budoucnost, protože ať je to jak chce, společnost dělí od revoluce tři jídla. Takže:

Včera vypršela tzv. obilná dohoda Ruska s Ukrajinou. Rusko svoji část dodržovalo, Ukrajina a Západ svoji část nedodrželi. Ukrajinské lodě s obilím odplouvaly, ruské lodě s hnojivy neodplouvaly. Čpavkové potrubí, kterým Rusko dodávalo na světové trhy amoniak, bylo vyhozeno do povětří. Poslední loď s ukrajinským obilím vyplula v neděli z Oděsy. Obvyklá fraška. Rusko dohody dodržovat musí, Západ nemusí, protože je morální tak nějak z podstaty. Tak je to správné, tak to má být.

Moji dlouholetí čtenáři vědí, jaký názor mám na zemědělství. Na světě existují hladomory v podstatě už jen tam, kam nevedou spolehlivé cesty či železnice a nebo kde je válka. Ceny potravin celosvětově v poměru k HDP stále klesají. Globalizace vybudovala infrastrukturu, která umožňuje velmi levně převézt obiloviny odkudkoliv kamkoliv. Každý trochu rozumný diktátor ví, že s hladem se nehazarduje, protože každou společnost dělí od revoluce tři jídla. Po světě putují obrovské objemy krmiv i jídla a zemědělská produkce stále roste.

Dnešní zemědělsko politický článek začnu zcela příznačně.

Nějak se nám to globální oteplení a sucho vylévá z břehů…

Poslední tři roky je i na jižní Moravě méně a méně sucha. Letos nějak zmizel i poslední problém – chybějící déšť v březnu a dubnu. Březen byl studený, takže příroda žádnou vodu nepotřebovala a navíc měla nahospodařeno z dostatečně mokré zimy. V dubnu napršelo přes sto milimetrů… před pár lety jsme byli rádi, když za březen a duben dohromady napršelo třicet a když v tom bylo alespoň deset milimetrů v jednom kompaktním dešti, tak jsme jásali.

Krátký válečný úvodník:

Včera se objevily záběry sestřelení dronu nad Kremlem. Rusové řekli, že to byli Ukrajinci, ti to popírají. Zřejmě šlo o malý dron, který rozhodně neletěl z Ukrajiny až do Moskvy.

Bez ohledu na to, kdo za tím stojí, mám pocit, že válka se nám dostává do nové fáze.

A teď už dnešní text:

Včera se prý konalo hento celoevropské řešení ohledně ukrajinského obilí, u kterého se zatím předpokládá, že bude moci bezcelně do EU až někdy do poloviny příštího roku. Ministr zemědělství Nekula si od jednání slibuje především alibi. A protože v EU zpravidla podělají na co sáhnou, tak bych čekal, že výsledek bude ještě horší než jsme doufali. Já bych je tam nepodceňoval, určitě vymyslí něco, co by normálnímu kapitalistovi ani socialistovi vůbec nenaskočilo. Řešení bude sice drahé, ale zato neúčinné.