Tak pojmenoval Jakub Janda z Evropských hodnot nový zákon na konečné řešení dezolátské otázky, který je v podstatě opsaný z padesátých let. Stačilo jen trochu upravit slovosled a dikci. Gumovost paragrafů zůstala a vlastně zůstala i objednávka od STB… totiž pardon, od BIS. Ale v poslední době už v tom přestává být rozdíl. Zůstala i taková ta svinskost a úlisnost, aby za to jako vlastně nikdo nemohl a pod přílepek se podepsal také člověk, od kterého byste to čekali. Poslanec Exner. Mají to v rodině.

Víte, jaký byl rozdíl mezi Hitlerem a Stalinem? Už jsem to tu během let několikrát zmiňoval a myslím, že přišla chvíle, abychom si to zopakovali. U Stalina jste se mohli stát komunistou. Kdokoliv se mohl stát stoupencem jeho učení. On samozřejmě chtěl, aby lidská srdce bušila v jednom rytmu, aby všichni přijali marxismus – leninismus jako svoji novou víru a tím nastal ráj na zemi… Ostatně, běžte do kteréhokoliv kostela, tam vám také řeknou, že smyslem jejich existence je, aby celý svět přijal evangelium.

Víte, co byl pro mě nejsilnější moment čtvrtečního zemědělského protestu?

Ne, to nebyl ten vysypaný hnůj, i když jsem rád, že muži u nás ještě nevymřeli a jsem připraven se postavit vedle toho frajera a jít s ním dělat i to, co je zakázané. Je nám třeba odvahy a je nám třeba odvážných.

Ne, to nebyla atmosféra všeobecného smíření, kde se vedle Doležala a Pýchy postavil pan Lád z Ostaše a další představitelé těch původně „zlých“ zemědělců.

V říjnu má v Praze v Obecním domě vystoupit světoznámá ruská operní pěvkyně žijící v Rakousku Anna Netrebko. A hned se u nás našli agilní Pospíšilové z TOPky, kteří volají, aby byl její koncert zrušen, protože… Proč vlastně? Nikdy jsem neslyšel, že by Anna Netrebko podporovala válečné úsilí Ruské federace. Nikdy jsem neslyšel, že by na koncertech zpívala frontové válečné písně, popírala existenci ukrajinského národa, že by vyzývala Putina, aby více a rychleji dodával zbraně na frontu či kobercově bombardoval Kyjev.

Sakra, já ten zemědělský článek snad nevydám. Měl vyjít dneska, ale copak to jde, když se nám v Práglu dějí naprosto neuvěřitelné věci? V posledních dnech mám pocit, že jsem naprosto z jiné planety. Sedím si takhle na rodné hroudě a pomalu plánuju, jaká semínka zastrkat do hlíny, jako že svět se může zbláznit, ale zaseto být musí, hodnotím si svoje svoje sobotní vystoupení na demonstraci, říkám si, že to bylo dobré a že ze mě začíná být docela úspěšný vymetač takových akcí…

Já vím, že se s leckým neshodnu na důvodech ani mechanismech kvůli kterým vznikla současná koronavirová (a teď už i ekonomická) krize. Ale určitě se shodneme na tom, že koronavirus byl v podstatě jen poslední krok mnohem starších problémů, které se teď jen velmi fatálně projevují. My starší bychom si vzpomněli na nářky nad rušením malých okresních nemocnic, rozpadem tradičního průmyslu a naopak naprosto hypertrofovaným nárůstem byrokracie všeho druhu. Ovládnutí celých odvětví v několika málo rukách, propad vzdělanosti....vynechal jsem něco? 

Jsme malá země, posléze ještě rozpůlená, a tak jako ten malý ratlík jsme rádi, že máme vedle sebe větší hafany, za které se můžeme schovat. Pro přežití dobré – ale hrdiny to z nás neudělá. Za ochranu se platí vždy a všude, tož teda panáčkujeme a poskakujeme, jak nám ti větší hafani štěkají.  Někdo nostalgicky vzpomene a utře slzu, že to tak nebylo vždy – a že jsme kdysi dávno bývali větším hafanem, co udával tón ve smečce a uměli jsme cenit zuby.  Přitom jsme nebyli nějak prostorově výraznější.