Myslím, že na dnešek se to hodí. První článek o našem symposiu v době, kdy v USA budou inaugurovat Bidena.  Stejně nemůžeme nic dělat, jen čekat, zda se bude něco dít. Dneska tedy budeme diskutovat o nás ... a po očku nakukovat do Washingtonu. 

Proč pro některé existuje Bůh a proč v něj věří, jiní také, ale v jiného a jiní v něj nevěří?

Jsme jeden z živočišných druhů. Kromě nás nikdo neřeší, co bude pak. Jasně, veverka ví, že si musí na zimu našpórovat nějaké zásoby, páč pak by už nic sehnat nemusela, medvěd to řeší jinak, ten se zase musí na podzim pořádně nacpat, aby si udělal tukovou zásobu a pak to mohl prochrápat do jara.  Další živočiši zase mají jinou strategii, kterou jim dala do vínku matka příroda. 

Čtu si tak diskusi pod včerejším článkem o tom, jak náročné je dělat venkovského vidláka, jak málo to vydělává, jak se člověk mnohem pohodlněji uživí jinou prací. K tomu trochu té nostalgie po "starých časech", vzpomínky na dobu, kdy babička zpracovávala sulc z vepřových paciček... ale s vědomím, že ty časy jsou nenávratně pryč. Svým způosbem to všechno byla pravda podobně jako byl  pravdivý i včerejší Funesův článek. 

V jednom z posledních článků pana Domácího o preperské bídě vyvstalo jako jediné východisko pro přežití společnosti z krize/nějaké katastrofy -  a sice existence většího množství malých zemědělců (ať už pěstitelů, nebo chovatelů) neboli vidláků. S tímto závěrem se nedá nesouhlasit, ale má to jeden zásadní problém – je to, alespoň v našich podmínkách, absolutně nereálné. A postupem času nejen u nás, ale i tam, kde to byl v podstatě jakýsi standart.

Koronavirus nám slábne. Tento týden se počty nakažených pohybovaly už hluboko pod predikcí a i minulý týden, jakkoliv byla čísla vysoká, bylo možné z grafů vyčíst, že epidemie sice stoupá, ale tak nějak málo. V porovnání s říjnem rostla přímo nemastně neslaně.

Teď to nabralo poměrně prudký sešup dolů. Týden poté, co jsme se z vánočního veselí vrátili do normálního režimu. Jsem v pokušení tvrdit, že nebýt vánoc, mohl Blatný klidně nechat čtvrtý stupeň čokla a teď bychom se možná už blížili k třetímu.

dnešní text není jenom o Bidenovi, ale chtěl bych nadpisem trochu propagovat můj novotvar - USA budou mít přestárlého prezidenta, který dělá při rozhovorech pdobné kiksy jako Schwarzenberg u nás. Navíc jsem toto upravené jméno nikde neopsal, vymyslel jsem ho sám a prozatím jsem ho jinde než u sebe nezaznamenal. Tož mi dovolte trochu autorské pýchy... Nový americký prezident - Joe Zombiden. (Jo  a jestli zjistíte, že tento novotvar někdo použil už dřív než já včera, tak mi to neříkejte a nekažte mi radost) 

Pamatujete, jak to bylo naposled,  když volby v USA vyhrál Trump? Na inauguraci se sešly davy lidí s vlajkami, mávalo se, provolávala se sláva, Trump držel proslov o tom, že odteď bude Amerika first. Opoziční média se snažila jak to šlo, aby to nevypadalo, že příznivců je plné prostranství, ale moc se jim to nedařilo. Trump byl inaugurován a tím to skončilo. Kromě pár infarktových kolapsů ve velkém  davu, kromě nějakých kapsářů a zlodějíčků se vlastně vůbec nic nestalo. Neshořela žádná auta, ani se nerabovalo v obchodech.

Také sledujete, co se děje v USA? Jak snadné bylo umlčet Trumpa hned co se našel důvod to udělat? Prezident Spojených států - pamatuju si, že naši redaktoři titulovali právě US prezidenty jako nejmocnější muže planety a teď to působí jako ta největší fraška. Prezident největší vojenské velmoci je ustřižen od voličů nikoliv rozhodnutím soudů nebo snad napochodováním nějakého komanda do televize. Nebo že by byl vaporizován jedním velkým výbuchem či střelou z knižního velkoobchodu. Dokonce ani nebylo nutné vypnout internet.

Tato věta je vytesána nad vstupem do Dantova pekla. Dnes jsem si ji vypůjčil do titulku, ale rovnou říkám, že tak zlé to zase nebude. Nejsme na konci lidstva.  Přesto jsme se s koronavirem dopracovali právě to této celkem beznadějné situace.  Když se dívám na současnou realitu, tak se v podstatě žádné naděje na potlačení epidemie nevyplnily.