Dnes si dáme jednu horkou aktualitku. Koneckonců, je nejvyšší čas znovu prokydat situaci kolem koronaviru a já pro to mám moc pěkný úvod. Můj kamarád Ekonomický migrant, který bydlí ve Vidlákově o kilometr dál měl (a ještě má) na návštěvě tcháne s tchýní, kteří pocházejí od hradu Rabí. Přijeli po dlouhé době potěšit se vnoučky a rodinnou idylku včera narušila zpráva z médií, že v Horažďovicích ve středisku následné péče má dvacet lidí koronavirus. 

Tchán tam byl toto úterý na návštěvě u jedné spolužačky ze školy, která se tam dokurýrovávala. 

Včera jsem popisoval situaci těch, kteří svou brázdu v dějinách už ukončují. Kteří zjistili, že jim dvacet až padesát hektarů na plnohodnotnou obživu nestačí a přes všechny sliby a příklady ze zahraničí u nás nikdy nebudou žít z malé farmy. Psal jsem o těch, kteří to tedy nějak doklepou, možná to alespoň někdo předá dětem či vnukům, ale stejně to za pár let vezme svůj konec, protože jen olbřímí velikost je dneska dostatečně velká na efektivitu, byť je to někdy za každou a nevratnou cenu. 

Na "moje" silo jezdí ve žních opravdový skanzen. Staré Zetory, staré vleky. Vždycky vyhlížím takového statného sedmdesátníka, který má vlek za traktor bez hydrauliky a zdvihá korbu k vysypání pomocí vzduchových válců. Jiný malý zemědělec zase na své pětituně vzadu nasadí kliku a zvedá korbu pomocí ozubených hřebenů a převodovky. Vlečka z roku 1958... 

Posouvám článek o zemědělství o den a reaguji na aktualitu, která podle mě se zemědělstvím úzce souvisí. Dotkl jsem se toho už včera večer v diskusi. 

V Bejrůtu došlo k obrovskému výbuchu, který srovnal se zemí pěkný kus města. Mrtvých budou určitě stovky ne-li tisíce. Zatím vládne chaos a nikdo nic moc neví. 

Na silo, kde trávím žně, dovážejí své přebytky možná poslední soukromníci, kteří v okrese provozují živočišnou výrobu. Jak sami říkají, dělají tu neskutečnou blbost a snaží se udržet nějaký ten dobytek. Samozřejmě máme na okrese Vodňanské kuře, Jave Pork i Agro Jevišovice. Máme tam dokonce i nějaké dojírny, ale to je všechno zaplaceno velkokapitálem, kde se náklady počítají poněkud jinak. 

Žně se posunuly do závěrečné dlouhé fáze, kdy už se celkem nic neděje a čeká se na poslední opozdilce, kteří budou sekat ještě nejméně dva týdny. Já už jsem se vyvázal z nejhorších šichet a tak mám zase čas na psaní. Děkuji všem autorům, kteří mě v této vypjaté situaci podrželi. 

V následujících několika dnech budou vycházet krátké články na zemědělská témata. Přece jenom jsem si s leckým popovídal a dozvěděl jsem se spoustu věcí, které mě zase připravily o iluze a které budou zajímavé i pro vás. 7

Dnes dokončím již načnutý příběh, jak to celé s obilím letos dopadlo. 

Přimluvil se za něj jak Veľký Bocian, tak Lubomír Zaorálek, kteří minulý týden Petrkov navštívili (1). Cokoliv udělají politici, zdá se být publiku podezřelé a založené na motivaci získat buď peníze, nebo voliče. Návštěva Petrkova i připomenutí Bohuslava Reynka byla ale spíš ztrátou času, než politickým přínosem pro kohokoliv, natož pro Babiše, který ať udělá, co udělá, vždy je vystaven nenávistné kritice. Bohuslav Reynek (*1892, +1971), jako grafik, básník a překladatel totiž zajímá velmi omezený okruh fanoušků, pokud převezmeme současný terminus technicus Facebooku (2).