Je to samozřejmě zase o covidu, ale jen okrajově. 

Všiml jsem si toho už při první vlně. I když to bylo formulováno tak, že lidem chybí širší rodina, fitko, příroda, kultura, přátelé atd., tak ve skutečnosti se jednalo o to, že lidé nedokáží být sami. 

Nejvíc bych to asi připodobnil k závislostem. Kubáč pěkně do detailu popisoval jak fungujou v mozku neuroreceptory, které pak drogy kopírují a mají takový a makový efekt. Pak jak se mozek snaží se s "podvodem" ve formě drogy vyrovnat, přenastavuje si citlivost a tak vzniká závislost. 

Kam jsme dali uši?

Kam jsme dali rozum?

Je pravdou, že informace o kovidu mne již nějakou dobu jaksi míjely. Nějakou dobu - docela dlouho.

 Zpočátku jsem pandemii bral, coby osoba s těžce rozhašenou imunitou, velmi vážně. Svědomitě jsem seděl v karanténě, po jejím vypršení jsem zůstal na nemocenské, abych to neschytal, uvědoměle jsem politicky vysvětloval a agitoval mezi zlehčovači a chřipečkáři alespoň ve své famílii, zavíral své starší příbuzné na deset západů a tahal jim za dveře nákupy. 

Motto: Nejhorší ďáblův vynález nebyl koronavirus, ale to, že jeho měřítkem se stala míra svobody. 

Tady ho máte i s českými titulky: 

https://www.youtube.com/…ogo

Pečlivě jsem si celý projev vyslechl. Podíval jsem se i na Trumpovu mimiku, gestikulaci a tak vůbec. A musím říci, že fakt nevím, jestli to něco znamená. 

Jak si většina z kydačů jistě dobře povšimla, v posledních dnech jsem nedržel stráž na těchto stránkách tak usilovně, jak jsou zvyklí.

Dnes měl původně vyjít Targusův článek a tento text měl být pouze úvodníkem. Ale nakonec se úvodník pořád rozšiřoval a rozšiřoval, že se z něj stal samostatný článek. Targusi, omlouvám se, Tvůj nádherný příspěvek vyjde zítra. 

Vážení přátelé Už to s vámi táhnu skoro čtyři roky. Po celou tu dobu jste mi zachovávali přízeň. Podařilo se nám společně udržet celkem kultivovanou diskusi a leckdo z našich diskutérů se vyprofiloval natolik dobře, že jsou jeho příspěvky k rozeznání i když se zapomene podepsat. S postupující dobou mi stále přibývá čtenářů a i do diskusí si nacházejí cestu noví lidé. Pozvolna překračujeme první milník, kdy se z malého blogu pro pár přátel stává blog velký. Abych řekl pravdu, vlastně nevím, jestli tento větší blog chci. 

Nevím, jak jsou na tom ostatní zdejší kydači, ale já jsem se stal na všecky svátky a oslavy během času úplně alergický.

Když jsem přišel loni do práce na svou poslední předslunovratovou šichtu, čekal jsem napjatě, co bude, protože poslední vánoce, které jsem slavil, jsa regulérním zaměstnancem, byly ode mne vzdáleny takřka na tři desítky let.

Krátký úvodník tentokrát pro Navalného.... 

Ano pro toho vola, který vyhodil nádherný hoax o tom, kterak si zatelefonoval agentovi, který ho měl zabít a který mu prostoduše řekl vše o tom, jak ho chtěl zavraždit, protože to byl typický ruský agent, tedy prostoduchý, který se běžně baví po telefonu o podrobnostech tajných operací. 

Myslím, že mezi čtenáři Kydů není nikdo, kdo by mě podezíral z toho, že koronavirovou epidemii podceňuju. Na začátku v únoru jsem pochyboval, ale pak jsem názor změnil a dodnes stojím jednoznačně za tím, že koronavirus není žádná legrace. Že ta breberka ledacos dokáže a mohla by nám zatopit nejen vládními opatřeními, ale i přehlcenými nemocnicemi.