Tak nám zrádci v poslanecké sněmovně odhlasovali korespondenční volbu. Ta má usnadnit volbu českým občanům žijícím v zahraničí, kterých je asi půl milionu. Doteď jsme měli volební systém, který umožňoval jen malé a marginální volební podvody. S volebními lístky se takřka nedalo manipulovat a do každé volební komise si kterýkoliv volební subjekt mohl nanominovat svého člověka. Vše se sčítalo ručně a pro kontrolu se dá zpětně proklikat do každé volební místnosti a porovnat součty s volebním protokolem vyvěšeným na obecní vývěsce.

Otakar Foltýn vzal tu svoji strategickou komunikaci pěkně zostra. Vysvětlil zkoprnělému národu, že Kolumbijec, který chtěl zapálit autobusy je rozhodně v ruském žoldu, protože kdybychom u nás viděli požár garáží pražské MHD, znejistěli bychom a naše důvěra ve státní instituce by klesla. A všechny nás vyzval k důvěře ve stranu a vládu.

Pominu to, že důvěra se nedá ani nařídit ani k ní vyzývat, ta se musí postupně budovat, to zelený mozek vskutku nemusí chápat, ale dovolil bych si panu Foltýnovi položit několik otázek:

Už jsem tu psal, že nejlépe se zřejmě po eurovolbách rozhodl Macron. Rozpustil parlament a vyhlásil volby na šibeničně krátký termín. Vzápětí se rozhádala francouzská pravicová politická scéna a došlo to dokonce tak daleko, že šéf francouzských Republikánů Ciotti byl vyfocen, jak se zbraní v ruce brání sídlo své strany před vlastními vzbouřenci.

Vtéhle zemi se všechno hned rozkecá. Takže, když policie poslala pozůstalým závěrečnou zprávu z vyšetřování Dejvyho Kozyho, který střílel před vánocemi na filozofické fakultě, vzápětí měli spis k dispozici i na Mladé frontě a s malým zpožděním doputoval i ke mně. Nebudu znovu zabíhat do podrobností, toho se už zhostili jiní, jen krátce shrnu, co jsme se ze spisu dozvěděli.

Včera jsem psal o tom, že kádrové rezervy došly… Do politiky se nikomu už moc nechce. Především se nikomu moc nechce mezi liberály. Poslední nadějný frajer sedí v base za znásilnění, Grýndýloví bijci byli odejíti z europarlamentu, ve STANu je to samý dozimetr nebo Síkela a jediné, co se dalo sehnat, je Danuše Nerudová. Personální nouze je tak veliká, že prdel Pavla Novotného dál zůstává zářnou tváří ODS…

Myslím, že nejlépe zhodnotil mírovou konferenci ve Švýcarsku Petr Hampl, který napsal, že jde v podstatě o konferenci vítězných mocností, které se tam radí, jak naloží s poraženým nepřítelem. Akorát nepřítele ještě zdaleka neporazili. Celá konference je v podstatě snůškou růžových snů o tom, co bude, až Rusko nebude a všichni se tam navzájem přesvědčují, že ten den je už nedaleko. Stačí ještě dodat nějaké zbraně a natisknout nějaké dolary, ze kterých se to zaplatí.

Dnešním nedělním článkem bych chtěl trochu vykompenzovat dlouhé mlčení těm čtenářům, kteří na Kydy chodí i kvůli zemědělství. O zemědělcích jsem naposled psal při jejich protestech a pak už můj blog ovládla témata politická a válečná. Dnes to trochu vynahradím. Navíc se blíží žně, které letos začnou o čtrnáct dní dřív a určitě si povíme, jak se situace v našem základním sektoru vyvíjí.

Dnes začíná ve Švýcarsku ten slavný mírový summit o Ukrajině, kde skoro nikdo nebude. Čína tam nikoho neposílá, Biden tam nepřijede, Saúdové se nechali slyšet, že se na to mohou vykašlat a tak tam vlastně budou jen Ukrajinci a představitelé evropských zemí, kteří tam budou rozebírat, jak to udělat, aby Rusko opustilo všechna zabraná území Ukrajiny i Krym, protože tohle Zelenský slíbil svým občanům a přesně tohle slíbil Fiala i nám.

Evropští papaláši se pár dní báli o svoje pašalíky, protože volby jim nevěštily nic dobrého, pár dní přemýšleli, co to pro ně znamená a pak zavládlo ulehčení. Vítězná ofenzíva liberalismu se sice zadrhla, ti největší inkvizitoři se už do svých kanceláří nevrátí (že, Kolajo?), ale stále jich je ještě hodně. Je to trochu jak v bitvě u Moskvy. Doposud vítězné voje byly vrženy o nějakých sto kilometrů zpět. Propaganda do bez problémů zdůvodní jako náhodu zapříčiněnou mrazem, ale teď prostě nezbývá, než vykopat zákopy a pokusit se v nich udržet.