Dnes slavíme svátek, který má symbolizovat revoluci. Revoluci, při které netekla krev a kromě neexistujícího studenta Šmída při něm nikdo neumřel. Revoluci, která nezvítězila díky barikádám ani díky tisícům obětí, ale také nebyla potlačena nasazením armády či policejních složek. Slavíme svátek revoluce, kterou nerozjezdily tanky, nebyla postavena jediná šibenice a ani jeden zajatý revolucionář neskončil na popravčím dvorku.

Už jste slyšeli příběh Viktora Baroše? To je šéfredaktor Nadačního fondu Svědomí národa. Natáčejí a vysílají příběhy, které ukazují, že to u nás zase není taková svoboda a demokracie. Vysílají příběhy lidí, kteří jsou umlčováni, které do televize nikdy nikdo nepozve. I se mnou kdysi natočili rozhovor, když se do mě pustila všechna velká mééédia a začala o mě šířit, jaký jsem strašný dezinformátor, co šíří po internetu nebezpečné lží. Viď, Řezníčku? 

Ke KSČM jsem se ze všech politických stran dostal vlastně až naposled. Až v době, kdy už nebyli protestní stranou, protože Okamura protestoval lépe a radostněji a kdy už byli mimo sněmovnu, protože co Babiš jednou schvátí, to už nenavrátí.  Dostal jsem možnost nakukovat za kulisyaž v době, kdy bylo stoleté dubisko  pokáceno liberální demokracií a všem se zdálo, že je to definitivní konec.

Včera jsem psal o důchodové reformě, která žádnou reformou není. Je to prostě jen zkrouhnutí důchodů, protože vláda má hlavní priority na Ukrajině a ty se jí poněkud sypou. V roce 2022 jsme měli obnovovat Luhanskou oblast a od té doby už máme jen platit, platit a platit další zbraně, protože Rusko je sice slabé a Ukrajina zvítězí, ale jinak dojde až sem.

Tak nám vláda s velkou pompou schválila novou důchodovou reformu. Zajímavého na ní není nic, jednoduše proto, že to žádná důchodová reforma není. Prostě si tam ve Strakovce řekli, že seniorů přibývá, ale peněz v důchodovém systému nepřibývá a tak prostě snížili počet důchodců. Eutanázii zatím ještě dělat nesmějí, takže prostě prodloužili věk pro odchod do penze, čímž budou lidi platit důchodové pojištění o dva roky déle a čerpat ho budou o dva roky méně.

Vždycky si říkám, že už je to naposledy. Že už nebudu jitřit osobní preference svých čtenářů a nebudu jim rozkopávat bábovičky ohledně jejich oblíbených politických lídrů či stran. Ale promiňte mi, volební výsledek Donalda Trumpa ještě jednou přeformátoval vlastně všechno. Už jen proto, že jeho vítězství bylo nečekaně veliké, navíc si vybral za vicepremiéra člověka, kterému by se u nás říkalo konzervativní levičák, ale on by to samozřejmě v Americe nikdy takhle nevypustil z úst.

Dnes máme neděli a je nejvyšší čas se ohlédnout za uplynulým týdnem, který byl zcela zaplněn americkými volbami. Ono to je samozřejmě důležité, že v USA skončila woke kultura a liberalismus se rozpouští v slzách progresivistů, ale týden byl bohatý i na jiné události a tak si je dneska trochu prokydáme…

Tak se nám rozpadl liberální narativ a ani to nebolelo. Grafy a rozbory potvrzují, že po celých Spojených státech volili lidé úplně stejně. Vesnice proti městům, zchudlí proti zbohatlým. Tečka. Všichni, kteří během Bidenova vládnutí zchudli, volili Trumpa. Nic na ně neplatily řeči o hodnotách, o vedoucí úloze USA ve svobodném světě, neplatila na ně Ukrajina, neplatily na ně LGBTNSDAP, neplatily na ně potraty, feministky ani americká Danuše Nerudová.

Nějak se nám ten Titanic pravdy, lásky a evropských hodnot potápí, že? Vodu nabírá už dlouho… tři roky o tom mluvíme. Tři roky posloucháme, jak se musíme semknout, tři roky se bojuje proti dezinformacím, které pak vyhrály volby přímo v USA a od té chvíle už to nejsou dezinformace. Mladý Kennedy se stane ministrem zdravotnictví a on je přímo ztělesněním všech dezinformací o covidu… Nebo teď už je to jinak? Už se může mluvit o Pfizergate? Už to nejsou jen dezinformace, ale důvodná podezření, která je třeba nezávisle vyšetřit?