Víte, co bylo nejhorší politické spojení dvou stran v našich moderních dějinách? Opoziční smlouva. Vznikla z toho vláda, která vyvedla zemi z bankovní krize (za strašnou cenu), zvládla dostavět Temelín (Rakušani přestali protestovat a házet tomu klacky pod nohy), poradila si z povodněmi (ještě jsme měli ženisty) a oba předsedové stran se stali prezidenty. Byla to jedna z mála vlád, která u nás dokončila celé funkční období.

Svým způsobem nemáme problém s politikou ani s politiky. Máme problém s těmi, kdo utvářejí veřejné mínění. Máme problém s těmi, kteří zahlcují veřejný prostor pseudotématy, která skoro nikoho nezajímají. Máme problém s těmi, kteří si čtrnáct dní před volbami vytáhnou z Pandora Papers ausgerechnet Babiše a po volbách se nad tím zavře voda. Máme problém s těmi, kteří informují o válce na Ukrajině tím, že přebírají informace od vojensky cenzurovaných ukrajinských zdrojů a nám to předkládají k uvěření jako slovo Boží.

Příští měsíce budou brutální, řekl Orbán po jednání v Rusku. V podstatě zhodnotil to, co se dozvěděl od představitelů NATO, od Zelenského a od Putina. Prý bude mnohem víc obětí než v uplynulých měsících a možnost, že by Putin prohrál, je zcela nereálná. Ukrajinci jsou ale optimističtější, protože teď dostali hodně zbraní a tak na frontě zlepšili svou situaci.

Patrioti pro Evropu budou třetí největší frakce v europarlamentu. Přidali se všichni o kterých se to šuškalo. Největší skupinou jsou europoslanci od Le Pennové a mladý Jordan Bardella bude předsedou frakce. Klára Dostálová bude místopředsedkyně. Přidal se Salvini, Wilders, Belgičani, Dánové, Portugalci… U zrodu stál vedle Orbána i Andrej Babiš a Herbert Kickl.

Ve Francii se potvrdilo, že Macron měl velice citlivý politický čich a udělal přesně to, co bylo zapotřebí udělat, aby Le Pennová nevyhrála volby. Nahrával mu francouzský dvoukolový systém (který zavedl de Gaule), kdy si voliči v první kole užijí a ve druhém kole se leknou vlastní odvahy. Le Pennová volby správně zhodnotila, že její vítězství je jen odložené. Macron totiž nečekal, až francouzská pravice ještě víc zesílí a Francouzi si ještě víc zvyknou na tamní hýkání progresivistických mééédií a přestanou se „těch fašistů“ bát.

Ve včerejším článku jsem vypsal celou řadu překážek, které brání jakékoliv změně, i když existují volby a co víc, i když nejsou vůbec cinknuté. V Británii skončili Konzervativci, nastoupili Labouristé a zavedou přesně to, kvůli čemu voliči Konzervativce vypráskali.

Dnes mají ve Francii druhé kolo voleb, ve kterém se podle mě voliči leknou své vlastní odvahy a nakonec to dopadne spíš povolebním patem než vládou Le Pennové. Ale jak by řekli škarohlídi v diskusi, vždyť ono se stejně nic nezmění. Le Pennová se už dávno vzdala snah o nějakou společenskou změnu. Naopak, pracovala dlouhé roky na tom, aby přestala majnstrýmovými mééédii démonizována. Dělá to podobně jako Babiš u nás. Oba přetvořili původní naději na změnu v hnutí mírného odporu v mezích zákona.

Tak nám britští konzervativci utrpěli největší volební porážku historie. Doteď opoziční Strana práce bude mít výraznou většinu čtyři sta třinácti poslanců. Ano, u nás se tvrdošíjně překládá „Labouristé,“ asi aby čeští kverulanti nepokládali prokleté otázky, jak je možné, že na hentom Západě mají stranu, která už názvem říká všechno. Ale to jen tak na okraj…

VUSA se rozjíždí nevídaná panika. Od té debaty, kdy se Biden osobně a dobrovolně ztrapnil před miliony Američanů (a také před ruským a čínským politbyrem) se utrhla lavina. Jak napsal Pavel Šik, Američani nejsou Češi. My jsme smějící se bestie, od každého čekáme to nejhorší, předpokládáme, že všichni lžou a jakmile dá na něco štempl Otík Foltýn, tak tomu nevěříme tuplem. Američané jsou ryzejší. Oni mají přece hentu svobodu a žijí ve svobodné zemi, takže jim přece každý říká pravdu, protože proč by jim měli jejich představitelé lhát, že?

Přátelé, vždycky jsem psal, co jsem si myslel. Psal jsem, jaké věci jsou, ne jaké by měly být. Nikdy jsem vám neříkal, kdo je hodný a kdo je zlý, ale kdo bude úspěšný a kdo bude neúspěšný. Podporoval jsem každého, kdo dělal smysluplnou práci a to přesně do chvíle, dokud ji dělal. Upozorňoval jsem na chyby i své přátele. Nejprve soukromě a když to nepomohlo, tak u sebe na blogu. Nikomu jsem nemazal med kolem huby a netvářil jsem se, že to, co mají na botě, je čokoládový dort.