Tak jám Miloš Vystrčil na Taiwan fakt vyjel. Televize byla u toho, stejně tak asistovaly Novinky i TV. Seznam. Sáholdouhé komentáře přinesly všechny deníky i internetová fóra. Tož mi dovolte, abych k tomu pronesl pár vidláckých poznámek. 

10.8.2019 – V Moskvě se demonstrovalo za to, aby ten, co je zavřený v base, mohl kandidovat ve volbách a lidi ho mohli volit. Zjevně si Navalnyj potřebuje zajistit, aby se na něj při volbách nezapomnělo, až se zas jednou nechá zavřít. Demoška nebyla povolená, tož policajti lapli několik stovek lidí, ztotožnili je a zase pustili.  Demokratický západ vytrvale skučí, asi jim vadí, že ten diktátor Putin nedal policajtům pokyn jednat s demonstranty tak, jak se jedná se žlutými vestami ve Francii či ve Španělsku s Katalánci.

Tak nám klesnou daně... 

Na toto téma proběhla moc pěkná tiskovka. Babiš s Hamáčkem si tam pěkně notovali, jak zruší superhrubou mzdu a my, co každý den budujeme kapitalismus odspoda, my budeme mít nižší daně. 

Ihned po tiskovce vyskočila pěkná řada pěkných grafů, ze kterých jsem vykoumal, že moje vidlácká maličkost si měsíčně polepší o zhruba dva tisíce. Bude to tak akorát, abych nepřišel o přídavky na děti... 

Včera se děly zázraky. Jeden za druhým. Jsem z toho doteď poněkud mimo, bo jsem nic podobného nečekal a tak se z toho musím vypsat. Ale začnu úplně od začátku. 

Bylo to o posledních vánocích. Loňský rok pro mě dopadl úspěšně a oproti plánu jsem našetřil i nějaké peníze navíc. O Štědrém večeru, když už se rozdaly všechny dárky, zjednal jsem si ticho a velkohubě pravil, že v létě pojedeme k móři. Máme našetřeno, nemusíme se moc žinýrovat a koukat na korunky, tož naše ratolesti mohou mít středomořský zážitek. 

Předevčírem Rusové zveřejnili dosud nepublikované materiály o největším jaderném testu všech dob. Bylo toho plné zpravodajství, ba i ti největší rusobijci tuto navýsost zajímavou zprávu přetiskli. Car bomba o síle padesáti milionů tun TNT klesá z bombardéru a udělá atomový hřib stoupající do nejvyšších vrstev atmosféry. Výbuch na stokilometrovou vzdálenost zapaluje stromy a ohnivá koule má průměr třicet kilometrů. K tomu komentář, že bomba mohla být i třístupňová a mít dvojnásobnou sílu. 

Andrej Babiš chce řídit stát jako firmu. Dones omílané klišé jeho politických začátků. Klišé po všech stránkách, protože nemá žádnou vypovídací hodnotu. Z Andrejových následných komentářů nikdy nevyplynulo nic konkrétního, jak by to mělo fungovat. Myslím, že o to také nikdy nešlo. Bylo to jen klasická marketingová fráze, která měla poukázat na to, že stát je těžkopádný, pomalý a naopak soukromý byznys je mnohem pružnější a druhý nejbohatší oligarcha naší země právě tuto pružnost přenese do politiky. Nikdy za tím nebylo nic víc a vlastně ani nemohlo. 

Začátek letošního léta přinesl na české železnici sérii nehod s tragickými následky a velkými materiálními škodami. Přestože vyšetřování těchto smutných událostí stále probíhá, je už nyní jasné, že příčinou níže popsaných mimořádných událostí, jak nehody nazývá legislativa, bylo jednání strojvedoucích v rozporu s platnými předpisy.

Vrátil jsem se z lesů a musím konstatovat, že svět se pořád točí zhruba stejně rychle, politici jsou stále stejně blbí, kapitalismus stále stejně obírá chudé, vyšetřování v Bejrůtu se nikam nepohnulo, Lukašenko je v Bělorusku stále šéfem, ta jeho konkurentka Tichanovská je stále v cizině a má stále blbější komentáře.  Koronavirus trhá rekordy, ale nikoho to nezajímá, protože nemocnice se nijak nezahlcují a tak příběh, který byl na jaře tragédie, pokračuje jako fraška. Vládní Ken byl opět řádně ztrapněn a opět mu to nevadí, protože dělá přesně to, k čemu si ho Andrej najal. 

Poté, co ze mě při prudkých manévrech letadla nad horami vyběhl obsah mého žaludku a já následně usnul, uznal můj průvodce překrásnými scenériemi Kavkazu, že už si krás neužívám tak, jak by si představoval a vrátil se zpět na letiště. Vyvlekl mě z letadla a protože jsem byl silně znečištěný, kluzký a tím pádem jsem se špatně nesl, odložil mě do vraku auta u letiště přikryl starou dekou, abych se vyspal, ostatní že se spraví ráno.

„No, to teda Sifone muselo bejt. Je vidět že pohostinnost může bejt někdy až nebezpečná.“