Včera jsem se na prezidentskou volbu díval z pohledu Jaroslava Bašty, který podle mě vede v rámci svých možností a možností SPD velmi úspěšnou kampaň. Jsem stále více zavalován všemožnými videi a texty, kde jsem žádán, abych Baštu podpořil. Argumenty jsou takové, které bych použil na Baštově místě i já sám a v této chvíli je jednoznačně vidět, že Bašta je asi jediný kandidát, který si uvědomuje oněch 15% voličů Alternativy a aktivně pracuje na jejich získání. Kdybych byl na jeho místě, zřejmě bych nepostupoval jinak.

Včera jsem si tak pro zajímavost projížděl svoje texty, které jsem pouštěl o vánocích v minulých letech. Jeden se mi tak zalíbil, že ho dneska pustím znovu a jen k němu maličko připíšu pár vět. Je totiž optimistický a plný hentěch křesťanských hodnot. Obojího teď máme zapotřebí. Já navíc strávím letošní vánoce mimo kostel, protože tam od posledních událostí nejsem vítaný, ale o to spíš si otevřu alespoň tu knihu knih. Vlastně vám dneska píšu to, co bych rád někdy v kostele slyšel…

Mám už čtrnáct dní dovolenou. Ne, nesouvisí to s mým článkem o Braniborech v Čechách, prostě jsem letos celý rok dřepěl v práci a teď jsem zjistil, že si před vánoci musím vybrat patnáct dní. Už dlouho jsem neměl tak hezký předvánoční čas se ženou i s dětmi. I přes všechny potíže, předžalobní dopisy, mediální tlak, Cemperoviny a ztracené kamarády, bylo hezké ráno vstávat do vůně čerstvé kávy a míchaných vajíček. Bylo hezké se dívat, jak se děti vracejí ze školy.

Nedá mi to, musím se zastavit u našeho skvělého a jedinečného ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, který vše zvládá a i za covidu věděl mnohem lépe než Adam Vojtěch, co by se mělo dělat. Tomu se totiž podařilo dosáhnout toho, že tu sice nemáme žádnou pandemii, neplní se nemocnice, nejsou žádná omezení, zboží z Číny chodí pinktlich jako hodinky, ale přesto v lékárnách jaksi chybí Nurofen na horečky. Teda… on nechybí jen Nurofen, ono toho chybí víc, ale kdybych řekl i nějaký jiný lék, zase by naběhl Cemper a začal by dokazovat, že je ho dost a jsem dezinformátor.

Tak jsme se dozvěděli, jak to fungovalo u Nerudové na univerzitě s nákupem titulů. Dokonce nám to řekli i s ceníkem. Prý za pětadvacet tisíc EUR se dal koupit doktorát.

Už vícekrát jsem tu psal, že mě letos nejvíc překvapuje, kolik toho ten náš systém vlastně vydržel. Začalo to dobou covidovou, kdy jsme byli dlouhou dobu zavření, mělo to vliv na ekonomiku a doteď na to doplácíme, ale v podstatě pořád se tu dá žít. Teď máme už tři čtvrtě roku válku na Ukrajině, během které se vláda postarala, abychom to fakt neměli jednoduché, ale pořád se před vámi v supermarketu otevřou dveře, pořád vám paní na pokladně „nakliká“ nákup a pořád zaplatíte kartou, mobilem nebo v hotovosti.