Největší bohatství tohoto blogu jsou jeho čtenáři a diskutéři. Dokonce i na tom fejsbůku máme pod každým článkem celkem kultivovanou debatu. K tomu dostávám denně stovky mailů, či mesengerových zpráv. Vždycky říkám, že právě díky vám čtenářům mám vhled, jak přemýšlí volič na alternativě. Vždycky, když napíšu, že "mám z něčeho pocit," tak to zpravidla vychází z vašich komentářů, postřehů, souhlasů, nesouhlasů... vlastně i nadávek.
Dneska se vrátíme k mému misantropickému článku z minulého týdne, kde jsem konstatoval, že jedinými občanskými kandidáty na prezidenta jsou Petr Pavel a Danuše Nerudová a všichni ostatní jsou kandidáti straničtí… a vlastně můžeme být rádi, že Okamura má svojí SPD, která má henty poslance a díky tomu zůstal ve hře alespoň jeden „náš“ kandidát a to Jaroslav Bašta. Všechno ostatní bylo velkohubé, troufalé a nesmyslné.
Když jsem se podíval na záznam ze sobotní demonstrace, tak mě začaly napadat samé jízlivé poznámky, které si kluci, co to organizovali, vlastně nezaslouží. Z každé události je ale zapotřebí vyvodit poučení, protože to je jediný způsob, aby i chyba k něčemu byla. Snad mi to Jirka Havel odpustí, ale je zapotřebí to probrat...
Začneme od začátku.
Můj čtvrteční článek o vrchním lampasákovi, který nás začíná připravovat na válku velkého rozsahu za nadšené asistence četařky Babinčákové, docela slušně zarezonoval. Měl zhruba trojnásobnou čtenost, trojnásobný počet komentářů i lajků, zkopírovalo si ho i mnohem víc lidí, úryvky z něj se objevily v mnoha jiných textech a už včera večer se mi vrátil jako řetězový mail. Ještě je brzy to hodnotit, ale zřejmě to bude prozatím článek s rekordním dosahem.
Tak přesně tento nápis je nad branou do Dantova pekla. A přesně tohle mě napadlo, když jsem se dneska dozvěděl, kdo z kandidátů byl připuštěn k prezidentským volbám… Hele, já nechci být sýček, ale musíme se nad sebou všichni vážně zamyslet. Tak vážně, že posouvám téma vládních příprav na válku velkého rozsahu o jeden den a budu hořce hodnotit, co se vlastně stalo.
Nejprve shrnu situaci:
Můj dnešní článek je vlastně pro Andreje Babiše. Nemusel bych ho vůbec dávat ven, mohl jsem mu něco podobného poslat mailem. Ale kdo ví, jaká sekretářka mu to tam předžvejkává a ke komu se to dostane. Zdvořilou odpověď nepotřebuju. Takže to zkusíme takto. Třeba Vidláka čte někdo, na koho Andrej dá a přetlumočí mu to líp, než stranický aparát.
Náš nový náčelník generálního štábu Karel Řehka se stihl velmi rychle proslavit. Zajisté jste zaregistrovali, jak vysvětloval národu, že se naše armáda musí připravovat na velkou válku, jak je třeba se připravit na dobrovolně povinné mobilizace a pořádně se vyzbrojit, protože bude hůř. Vedle něj stáli další protagonisté naší vládní pětikolky a tvářili se tak bojovně a odhodlaně, že mi z toho začalo být opravdu úzko. Tón našeho generála nenechal nikoho na pochybách, proti komu se tyto přípravy budou konat…
Máme nejvyšší čas zhodnotit současnou situaci v zemědělství, protože nám jaksi přichází zima a až do jara se na velkých širých rodných lánech už nic neodehraje. Zemědělská sezóna skončila, ozimy jsou v zemi, sklizeň je pod střechou. Do konce roku už se bude jen pobíhat s lejstry, smlouvami a nabídkami. Většina obilí sice zůstane ležet v silech, ale několikrát změní majitele. Pojďme si tedy říci, jak to dopadlo a co nám to přinese.
Vážení diskutéři zde na Kydech, věnujte prosím pozornost tomuto textu.
Z pohledu středostavovského Rusa – litterate.cz
O víkendu přijel na návštěvu můj (čtenářům již známý) kamarád, který má manželku z Ruska a dlouhá léta střídavě pobýval v Permu a v Praze. Nevídáme se příliš často, protože je ještě vytíženější než já, ale když přijede, zpravidla to stojí za to. Tentokrát jsem se na něj obzvlášť těšil, protože je pro mě přímým zprostředkovatelem toho, jak přemýšlejí středostavovští Rusové, ke kterým má blízko.
