Tak jsme se dozvěděli, že se všichni jůtubeři a digitální tvůrci musejí zaregistrovat u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Prý kvůli evropské směrnici, ale ta nic podobného nenařizuje. To jen na ministerstvu kultury byli zase jednou papežštější než papež. Například takový ministr kultury, Martin Baxa (to je ten s tím motýlkem, co vypadá jako šašek) o tom nejspíš ani nevěděl. Což mě nepřekvapuje, stejně tak mě nepřekvapuje, jak se to teď snaží svést na samotnou RRTV, že jde o její pochybení. Takhle se modroptáci třicet let vymlouvají na komunisty a deset let na Babiše.

Ve středu zaútočili Ukrajinci na cíle v Rusku pomocí střel Storm shadow, výsledky úspěšného útoku si natočili z dronů a zveřejnili je. Rusové odpověděli vystřelením balistické rakety na Dněpropetrovsk. Tentokrát ještě s konvenčními hlavicemi. Viděl jsem nějaká videa z dopadu a vůbec se mi to nelíbilo. Raketa každopádně letěla hodně hodně rychle a hladce prošla všemi druhy protivzdušné obrany.

Hlavní zprávou neděle nakonec nebyly oslavy sedmnáctého listopadu, ale večerní informace, že Spojené státy povolily údery raketami dlouhého doletu do hloubi Ruska. Rázem byl zapomenut Petr Pavel i nemrtvý student Šmíd. Někteří začali přemýšlet, jestli ještě má cenu kupovat vánoční dárky, jiní se začali radovat, že teď už konečně nad Ruskem zvítězíme, protože „přece všichni vědí,“ že se Putin na žádnou odpověď nevzmůže a i kdyby ano, ruské jaderné zbraně nebudou fungovat…

Včera jsem napsal, že sedmnáctý listopad je svátek, který není pro všechny. Jsou tací, kterým Pravda a láska zakazuje se oslav účastnit, které lustruje a jejichž kytičky vyhazuje do koše. Ale to bylo včera. Dneska mi dovolte konstatovat, že sedmnáctý listopad už není svátek pro nikoho. Včera tam na Národní třídě vypískali úplně všechny. Premiéra, prezidenta, předsedu senátu, ministra vnitra, Babiše, Schillerovou i Havlíčka… Až tam jsme to po pětatřiceti letech od Plyšáku dopracovali. Tak dlouho jedni organizovali pískání a lustrování na druhé, až se jim dostalo stejné medicíny.

Dnes slavíme svátek, který má symbolizovat revoluci. Revoluci, při které netekla krev a kromě neexistujícího studenta Šmída při něm nikdo neumřel. Revoluci, která nezvítězila díky barikádám ani díky tisícům obětí, ale také nebyla potlačena nasazením armády či policejních složek. Slavíme svátek revoluce, kterou nerozjezdily tanky, nebyla postavena jediná šibenice a ani jeden zajatý revolucionář neskončil na popravčím dvorku.

Už jste slyšeli příběh Viktora Baroše? To je šéfredaktor Nadačního fondu Svědomí národa. Natáčejí a vysílají příběhy, které ukazují, že to u nás zase není taková svoboda a demokracie. Vysílají příběhy lidí, kteří jsou umlčováni, které do televize nikdy nikdo nepozve. I se mnou kdysi natočili rozhovor, když se do mě pustila všechna velká mééédia a začala o mě šířit, jaký jsem strašný dezinformátor, co šíří po internetu nebezpečné lží. Viď, Řezníčku? 

Ke KSČM jsem se ze všech politických stran dostal vlastně až naposled. Až v době, kdy už nebyli protestní stranou, protože Okamura protestoval lépe a radostněji a kdy už byli mimo sněmovnu, protože co Babiš jednou schvátí, to už nenavrátí.  Dostal jsem možnost nakukovat za kulisyaž v době, kdy bylo stoleté dubisko  pokáceno liberální demokracií a všem se zdálo, že je to definitivní konec.

Včera jsem psal o důchodové reformě, která žádnou reformou není. Je to prostě jen zkrouhnutí důchodů, protože vláda má hlavní priority na Ukrajině a ty se jí poněkud sypou. V roce 2022 jsme měli obnovovat Luhanskou oblast a od té doby už máme jen platit, platit a platit další zbraně, protože Rusko je sice slabé a Ukrajina zvítězí, ale jinak dojde až sem.