Dnes máme neděli a je nejvyšší čas se ohlédnout za uplynulým týdnem, který byl zcela zaplněn americkými volbami. Ono to je samozřejmě důležité, že v USA skončila woke kultura a liberalismus se rozpouští v slzách progresivistů, ale týden byl bohatý i na jiné události a tak si je dneska trochu prokydáme…

Nějak se nám ten Titanic pravdy, lásky a evropských hodnot potápí, že? Vodu nabírá už dlouho… tři roky o tom mluvíme. Tři roky posloucháme, jak se musíme semknout, tři roky se bojuje proti dezinformacím, které pak vyhrály volby přímo v USA a od té chvíle už to nejsou dezinformace. Mladý Kennedy se stane ministrem zdravotnictví a on je přímo ztělesněním všech dezinformací o covidu… Nebo teď už je to jinak? Už se může mluvit o Pfizergate? Už to nejsou jen dezinformace, ale důvodná podezření, která je třeba nezávisle vyšetřit?

Síkela má za sebou grilování, vy tupci! To jste si nevšimli? Máme hento silné portfólio. Máme komisaře pro šíření genderu v Africe. A vy tady pořád řešíte toho Trumpa. V Europarlamentu se bojuje, aby se komisařkou nestala šílená Ribereová, která by nejraději vymýtila z Evropy veškerou energetiku a vy si toho vůbec nevšímáte. Místo toho sledujete, co se děje za oceánem.

A máte recht… zvolení Donalda Trumpa bude pro naše peněženky i budoucnost poněkud důležitější než všichni ojrokomisaři dohromady. Začalo to hned a vlastně přesně. Poklesem koruny vůči dolaru (i euru).

Tak nám vyhrál Donald Trump. Hodně z nás do poslední chvíle ještě čekala na nějaký kamion hlasovacích lístků na podporu Zklamaly Harrisové, který se odněkud vynoří a zachrání libtardům situaci. Ale nestalo se. Vítězství Donalda Trumpa je o to přesvědčivější, že Republikáni získali i většinu v Senátu, Sněmovně reprezentantů a dokonce mají i většinu guvernérů. Takže na nějaký „impíčment“ mohou všichni rovnou zapomenout. Navíc, Trumpovo vítězství je poměrně přesvědčivé. Vyhrál nejen na počet volitelů, ale i na počet hlasů.

VBruselu máme v těchto dnech grilování kandidátů na eurokomisaře. Kvůli tomu je zavřený oblíbený bar „Mikimaus“ a v ostatních kaféčkách je teď o to větší nával. Ondra Dostál dneska včera večer položil pár uštěpačných otázek budoucí komisařce pro životní prostředí, vodohospodářskou odolnost a cirkulární ekonomiku Jessice Roswallové (ano, i takové komisaře tu máme). Komisařčinu odpověď si pak rozebere ve svém pořadu „Právní džungle,“ takže koho zajímá Ondrův názor na budoucí záchranářku lesů vod a strání, může si to dnes večer pustit na jůtubu.

Dneska se rozhodne, jakým způsobem budou USA klesat z pozice globálního hegemona. Američané si za prezidenta zvolí buďto Donalda Trumpa a nebo Kamalu Harrisovou. Ač je Američanů víc než tři sta milionů, o prezidentovi rozhodne nějaký US stát s počtem obyvatel o velikosti Slovenska a množství voličů, které definitivně převáží misky vah, bude několik okresů, jestli vůbec.

Vkaždém pojednání o geopolitice se dočtete, že na větě jsou čtyři ohniska napětí. Jedním hranice mezi Ruskem a Evropou, druhým je Izrael a jeho bližší i vzdálenější muslimští sousedé, třetím ohniskem je korejský poloostrov a hranice mezi Korejemi a čtvrtým je ostrov Tchaj-wan. Všechny krize se odehrávají v tomto prostoru. Zde nejsou dávné spory uzavřené, zde se sní o změnách statusu quo.

Vždycky, když jsem optimista, tak říkávám, že každé lidské rozhodnutí se dá jiným lidským rozhodnutím změnit. Je to samozřejmě náročné, má to svoje náklady, ale jde to. Když jsme do EU vstoupili, můžeme si to rozmyslet. Když jsme zavedli emisní povolenky, můžeme od nich odejít. Jestliže jsme privatizovali, je možné dělat také opak. Jistě, není to zadarmo, protože za všechno se platí a když se vydáme špatným směrem, tak to prostě bolí, ale je možné to udělat.

Toto napsal jistý Martin Beer do diskuse na mém fejsbůkovém profilu. Dodal k tomu, že je to sice tvrdé, ale je to tak. O kom myslíte, že to napsal? Napsal to senátorovi Krausovi, který zemřel na embolii, protože to byl zarytý ODSák, který podporoval tuto vládu? Ne, napsal to o Vladimíru Kapalovi, zakladateli svobodného rádia, který zemřel tento čtvrtek nad ránem po dlouhé těžké nemoci.

… padají narativy.

… akorát nám padají na hlavu a hrozí, že nás to zavalí.

Slyšeli jste Oleksije Arestoviče? To je dávný Zelenského kamarád už z doby, kdy Volodymyr ještě nebyl v politice. Dělal pak Zelenskému poradce a byl jedním z válečných jestřábů. Ale zřejmě si odmítl nechat udělat lobotomii, dělal sice propagandu pro plebs, aby radostně narukoval a padnul ve válce proti neschopným Rusům, kteří nemají ani záchody ani čipy a bojují polními lopatkami, ale sám této propagandě nevěřil. Časem se ze Zelenským rozešel a od té doby začal mluvit úplně jinak.