Motto: Robert Fico vyhrál volby a prezidentka Čaputová ihned stopla dodávky zbraní na Ukrajinu.

Ano, takhle jednoduché to je. Fico vyhrál volby. Dostal v nich cca 23% voličských hlasů. Není vůbec jisté, zda sestaví koalici. Ještě nejistější je, zda se stane premiérem. Ficova výhra se ani zdaleka neblíží Orbánově výhře. Neblíží se ani výsledkům, kterých u nás dosáhl Andrej Babiš. Pořád platí, že vítězem voleb je spíš Pellegrini, než Fico. Ale přesto to stačilo na to, aby Čaputová zastavila dodávky zbraní. Vlastně ještě dřív, než s ním mluvila.

Tak nám právě začala nová válka. Tentokrát mezi Izraelem a hnutím Hamás, které ovládá pásmo Gazy. Oni totiž předvedli neuvěřitelný husarský kousek. Po mnoha letech, kdy se omezovali na střílení raket a omezené útoky, předvedli skutečnou vojenskou operaci, při které pronikli až pětadvacet kilometrů od hranic pásma Gazy, obsadili několik vesnic, ba dokonce byli schopni postřílet izraelské vojenské posádky na některých základnách.

Přátelé, Hamás mi dnes udělal čáru přes rozpočet. Utajili svojí akci proti Izraeli tak dobře, že jsem o ní nevěděl ani já, ani Mosad. Myslel jsem, že tento reklamní textík pustím normálně v deset večer a nechám ho přes neděli vyvěšený, ovšem při sledování aktuálních událostí na mě vyskočilo tolik reminiscencí a postřehů, že se článek o Palestině a Izraeli napsal sám. Vyjde v deset večer. Této reklamě musejí stačit čtyři hodiny.

Tak jsme se dozvěděli, že podle agentury Morning Consult je Petr Fiala nejméně oblíbeným demokratickým premiérem na světě. Věří mu jen 18% občanů. Je méně oblíbený než Macron, kterému běžně hoří předměstí Paříže. Je méně oblíbený než Scholz, kterému zase nehoří kotle v elektrárnách. Naopak, nejoblíbenější je indický Módi, i když je Indie hodně chudá země a život tam není peříčko. Druhý nejoblíbenější je mexický prezident Obrador (že jste o něm nikdy neslyšeli?), i když mu v zemi řádí drogové kartely…

Sledujete události v Arménii? Jak v Náhorním Karabachu končí staleté arménské osídlení? Jak Azerbajdžánci hravě a snadno prolomili Arcahskou obranu a během jediného dne bylo hotovo? Jak arménský premiér Pašinjan nejprve zakázal jít Karabachu na pomoc a odmítl i pomoc z Íránu, aby pak vzápětí obvinil Rusko, že nezasáhlo? Zatímco samostatný Karabach končil svojí existenci, arménská armáda cvičila spolu s armádou USA. Zanedlouho pak Arménie ratifikovala tzv. Římský statut, díky čemuž i na jejím území platí zatykač na Putina. Rusko vzápětí „zakázalo“ dovoz arménských koňaků…

Dnes se ke slovenským volbám vrátíme ještě jednou, přes ty úplně nejvíc poražené v tomto klání. Agentury pro výzkum veřejného mínění. V našem případě půjde konkrétně o Median a Focus. Vyznamenaly se vydáním povolebního výzkumu tzv. exit pollu, který přepovídal vítězství Progresívného Slovenska. Výzkum se dělá tak, že před volební místnost postavíte chlapíka, který se ptá odcházejích voličů, koho volili. V praxi je to samozřejmě trochu složitější, protože je rozdíl mezi volební místností v centru Bratislavy a v Humenném.

Vkomentování slovenských voleb má smysl ještě pokračovat, protože s nimi máme hodně společného a jejich trendy i tendence fungují i tady. Stojí za to, vzít si drobnohled a neřešit jen vítězného Fica, nevítězné Šimečko, volební vlaky zaplacené z Ameriky a cikány zaplacené Matovičem. Stojí za to, podívat se na ty, kteří zůstali daleko vzadu a do Národné rady se neprobojovali. Dnes si probereme ty neúspěšné… ano, protože i jejich neúspěch se může zopakovat u nás. Nebudu samozřejmě řešit malé obskurní straničky s nulovými šancemi už od začátku.

Vít Rakušan:

Výsledek slovenskýchvoleb je pro nás varováním i poučením. Obavy lidí, kteří žijí často na periferii zájmu, nemusejí mít reálný základ, ale nejsou proto méně skutečné. Pokud chceme udržet v Česku liberální demokracii, musíme vysvětlovat její výhody i těm, kdo z nich v současné době neprofitují, nebo jen málo. Lidem ve vyloučených lokalitách, lidem chudším, zklamaným. A vytvářet společnost odolnou proti strachu.

Motto: Volby byly o Ficovi, ale vítězem je Pellegriniho HLAS.

Včerejší článek jsem psal asi v pět ráno, kdy bylo sečteno cca 90% hlasů. Až následně se zřejmě započítaly korespondenční hlasy, které pohnuly o nějaké to procentíčko s výsledky. Vyznění mého včerejšího článku je tedy ještě o nějaké to procento jiné. Ale, jak jsem včera psal, tyto volby neměly výrazného hegemona a nakonec bude záležet na každém procentíčku a každé blbosti, což se nakonec stalo. Výsledky jsou zde:

SMER – 42 mandátů

PS – 32 mandátů

HLAS – 27 mandátů

Svůj článek o slovenských volbách začnu jedním důležitým faktem. Od začátku do konce tyto volby neměly žádného výrazného hegemona. Progresívnému Slovensku i SMERu volební průzkumy přiznávaly voličskou podporu kousek přes dvacet procent. Porovnejte to s naším Andrejem, kterému některé průzkumy přisuzují i pětatřicet. To je obrovský rozdíl. Slovenské volby měly podle průzkumů svojí „velkou trojku,“ což jsou Fico, Šimeček a Pelegrini a pak spoustu menších stran u kterých nebylo jisté, jestli se do Národné rady vůbec dostanou.