Bezpečná statečnost

Autor

Na téma jedenadvacátého srpna jsem psal během těch osmi let mého blogování mnohokrát a vlastně už nemám, co bych k tomu dodal. Ale když nám plukovník Foltýn na dnešek chystá start nové pozitivní kampaně, která nám má vysvětlit, jak se máme dívat na Rusko a jak máme dávat pozor na pobíhající „rusáky s narativem,“ ještě jednou se k tomuto tématu vrátím. Navíc vznikl otevřený dopis na podporu Otakara Foltýna, který podepsaly známé flexibilní osobnosti naší politické i kulturní scény, takže dnešní článek je pro ně a o nich.

Kdo měl zájem si najít informace, ten si už dávno na celý šedesátý osmý názor udělal. Všeobecně víme o objektech určených pro jaderné rakety, které naše vláda a prezident Sovětům schválily, ale pak je nechtěly, což generální štáby východního bloku poměrně štvalo a byl to jeden z důvodů pro invazi. Zřejmě o dost důležitější, než uvolnění cenzury a pokusy o tržní ekonomiku. Stejně tak víme, že naše vláda o přípravách invaze věděla, protože něco takového se nedá utajit. Naši diplomaté v západních zemích dostávali více či méně oficiální varování a to celé týdny a měsíce dopředu.

I jugoslávský maršál Tito, když přijel krátce před invazí na návštěvu, se našich vládních činitelů nepokrytě ptal, kdy že hodlají mobilizovat. Hanibal už totiž stál tak říkajíc před branami. Samozřejmě něco podobného nikoho ani nenapadlo.

Vypadalo to tady u nás dost podobně jako teď. Varovných signálů před průserem bylo hodně, ale bylo jednodušší před nimi zavírat oči. Vlastně by mě zajímalo, jestli bylo možné před Dubčekem říkat nepříjemnou a tvrdou pravdu. Jestli bylo možné vést (když už teda jako nebyla cenzura) skutečnou veřejnou debatu. Kdyby tehdy existoval fejsbůk, co by vládní činitelé psali za statusy? Uklidňovali by veřejnost stejně jako Fiala? Říkali by jim, že žádná invaze nehrozí, že je to jen dezolátská dezinformace, že naši sovětští přátelé jsou ti nejlepší na světě?

Na zájmy a touhy malých národů se nikdy v dějinách moc ohled nebral a tak to tehdy dopadlo, jak to dopadlo. Byli jsme napadeni z pěti stran, v Blaníku se nepohnula ani myš, vojenská operace to byla ukázková, protože ztráty i materiální škody byly naprosto minimální a se Sovětským svazem se šlo na věčné časy až do sedmnáctého listopadu, kdy už bylo i u nás jasné, že Sovětský svaz už nemá o své nejvěrnější z věrných zájem.

Půl roku po srpnových událostech se už upaloval Palach, protože všichni byli se situací smíření, leckdo už byl z krizového vývoje poučen a plánoval normalizační kariéru. Karlové Krylové postupně pěkně emigrovali, PePům vysvětlovali tatínci a později politruci, jak zakroutit krkem imperialistům a chartistům, vlastně nechybělo moc a Petr Pavel se mohl se Sašou Vondrou potkat při úplně jiné příležitosti. Mohl si na něm třeba nacvičovat metody zostřeného výslechu…

Statečnost přišla až s padesátiletým zpožděním. Až teď. Nejprve bylo zapotřebí podepisovat Poučení z krizového vývoje, později i antichartu, mluvit o ztroskotancích a zaprodancích, bylo zapotřebí „rozkládat komunismus zevnitř vstupem do Strany,“ každý vysokoškolák udělal nějakou pěknou seminární práci na téma Marxismu-Leninismu, dokonce někteří se obětovali tak moc, že vstoupili do KSČ ještě v prosinci 89. Viď, Miroslave Tomanče!

Až když bylo jasné, že už je to bezpečné, vynořili se komunistobijci, kteří se postupně transformovali na rusobijce. Ne hned… nejprve samozřejmě bylo zapotřebí vstoupit do NATO, aby se dalo Rusům nadávat s pocitem krytých zad. Havel si to ještě úplně dovolit nemohl…

A pak, když se rozjela válka na Ukrajině, tak to bylo pro dávné zbabělce z roku 68 jako mana z nebes. Konečně bylo možné si to s Rusy pěkně vyřídit. Tak nějak počesku – bezpečně. Krev cedí Ukrajinci, my jim dodáváme granáty, protože každým Rusem, kterého zabijí Ukrajinci, dostávají naši zbabělci satisfakci jdoucí až do nefalšované extáze. Konečně mají důvod se necítit tak přizdisráčsky a mohou zapomenout, co všechno podepsali. Konečně to Moskvě mohou vrátit. Konečně se mohou beztrestně radovat z russké smrti, konečně mohou naplno dehumanizovat služebníky Moskvy, konečně mohou udělat to, čeho se až doteď pořád báli.

Sice se u toho musí přehlížet nacismus, fašismus a banderismus, musí se přehlížet statisícové ztráty Ukrajinců, musí se přehlížet rostoucí hospodářské problémy, musí se cenzurovat varovné hlasy, musí se přehlížet mínění stále rostoucí části národa, musí se mluvit o tom, jak ruští vojáci rabují čipy a bojují polními lopatkami a musí se bagatelizovat jejich vojenská převaha, ale konečně jsme Rusům oplatili těch dvacet let normalizace. A pro tuto hodnotu není žádná ukrajinská oběť dost velká.

Jenže… ono se zdá, že Ukrajinci na naši odplatu nebudou stačit. Ani celé NATO, zdá se, nebude stačit. Místo slavného vítězství a ruského ponížení to dopadne zase obráceně… Z původního přesvědčení, že svět je proti Rusku, zbylo jen, že NATO je proti Rusku… a i tam to dostává povážlivé trhliny. Nějak nám spojenci postupně odpadají… asi proto, že kdysi byli statečnější a nepotřebují si teď řešit komplex méněcennosti.

Ale to nevadí, jako se vstupovalo do Strany ještě po listopadu 89, tak se ještě teď rychle podepíší dopis na podporu zeleného lampasáka Foltýna, aby strategickou komunikaci dělal ještě hůř a ničil vládu Petra Fialy ještě rychleji, rychle se ještě sejde posledních padesát Chlívkařů na podporu Nory Fridrichové, podepíší se dopisy vyzývající vládu k ještě rychlejšímu grýndýlu…

Antichart na podpis je vždycky dost a vždycky, když na ně dojde, je konec režimu nedaleko. Režim, který je pevný v kramflecích, totiž žádné podpisy hereckých šašků nepotřebuje a jeho strategickou komunikaci dělá nějaký marketingový mág a ne tupý zelený lampasácký debil. Režim, který je pevný v kramflecích, má na své straně armádu i policii a jeho premiér ze sebe nedělá kašpárka. Pevný v kramflecích je Orbán. Fiala potřebuje flexibilní Svěráky, aby mu podpisem stvrdili, že koná dobře.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.

PS. Zde máte dostupné signatáře dopisu na podporu Otakara Foltýna. Aneb, kdo je v zemi zdejší, nejpitomější:

Jan Burian, písničkář, spisovatel, průvodce

Jan Edlman, Project Manager, výtvarník

Martin Exner, poslanec

Jiří Gogela (Wavrovský), výtvarník a humorista

Martin Hausenblas, podnikatel a filantrop

Zdeněk Hel, biochemik, imunolog, vysokoškolský učitel

Antonín Homola, zastupitel v Praze 3

Ziggy Horváth, lektor a písničkář

Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce

Jan Hřebejk, režisér

Jaroslav Hutka, písničkář

Jan Jandourek, sociolog a publicista

Karel Jelínek, advokát

Jaroslav Jindra, režisér dokumentárních filmů

Alena Kábrtová, psycholožka, spoluzakladatelka Centra Paraple

Jan Kasl, architekt, předseda ČKA

Ondřej Kolář, politik

Adam Komers, vinárník

Jan Kovařík, moderátor a reportér

Vít Kučík, publicista

Eugen Kukla, reportér a fotograf

Markéta Kutilová, reportérka

Vladimír Líbal, politik a karikaturista

Václav Marhoul, filmový režisér

Jaroslav Miko, řidič a moderátor

Václav Němec, filosof

Vladimír Němec, lékař

Petr Nutil, spisovatel

Jiří Padevět, nakladatel a spisovatel

Dagmar Pecková, pěvkyně

Martin Peterka, architekt

Angelika Ivana Pintířová, sestra boromejka, pedagožka

Nadia Rovderová, kurátorka, výtvarnice, galeristka

Břetislav Rychlík, režisér, vysokoškolský učitel

Marek Smetana, asistent poslance

Robin Suchánek, producent, marketér a manažer

Zdeněk Svěrák, herec a spisovatel

Milan Šteindler, divadelník

Miroslav Tomanec, kavárník

Renata Tomanová, překladatelka a editorka

Jan Vaculík, technik a obchodník

Tomáš Vích, architekt

Marek Wollner, publicista

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.8 (431 hlas)

Komentáře

Trvalý odkaz

je přehršel, ale nikdo nevzpomenul tu, která bude nejspíše nejpravděpodobnější. A to tu, že na hranicích s SRN stálo americké a německé vojsko a chystalo se vpadnout do Československa udělat pořádek. Stejně jako Putin  vpádem na Ukrajinu předešel Nato, tak Brežnev vpádem do Československa udělal čáru přes západu. Rusko nám tak darovalo 20 let klidného života, jenže kdo to dneska pochopí, že?

Průměrný počet slepic: 4.3 (16 hlasů)

a dnes rusáci osvobozují ukroše. Akorát, že my jsme to tehdy nevěděli a dnes to neví Ukrajina, že je to a bylo pro naše dobro. Ví to menhira a ti s těmi sapíky na východě. Už se těším, až nás zase začnou osvobozovat.

Tak přemýšlím, jestli bych neměl osvobodit sousedův barák. Přijde mi, že to tam poslední dobou nějak neklape a ten barák by se mi šiknul.

Průměrný počet slepic: 2.6 (15 hlasů)

Tak toto mi tehdy říkala jedna moje spolupracovnice. Byla to členka KSČ a její manžel byl vysoký policejní důstojník. Oni to tam tak probírali na školení. Já jsem ji tehdy dost provokoval a dělal si z ní srandu až to nevydržela a práskla mne, a já šel na koberec před kádrováka. No a až někdy v devadesátých letech jsem ji po letech zase potkal, tak mi řekla, promiň Franto, jí byla tehdy blbá.

Taky byste měla přehodnotit svůj názor. Tato teorie je opravdu moc hlupá.

Průměrný počet slepic: 3.3 (7 hlasů)

Něco k tomu lze najít třeba na www.britishpathe.com, konkrétně tady: https://www.britishpathe.com/asset/214043/

 

Průměrný počet slepic: 4.2 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Zpracováno podle více podkladů.

 V určitém okamžiku v životě každého z nás nastane chvíle, kdy se musíme postavit na vlastní nohy. Pomocná kolečka jsou odejmuta a my se musíme na kole udržet i bez nich. Na to se připravuje Maďarsko. Maďarská strategie konektivity je odpovědí na otázku, jak se osamostatnit tak, abychom se neuzavírali před ostatními, ale naopak se otevřeli do všech stran a přitom si zachovali vlastní identitu.

V příštích deseti letech budeme řešit jak se Maďarsko může stát nezávislým hráčem v mezinárodním prostředí. Aktéři, kteří nejsou závislí na dobré vůli jiných, nemusí podřizovat své vlastní zájmy intrikám velmocí a mohou vytvářet vlastní blahobyt a zdroje nezbytné pro svůj vzestup. Analyzovali jsme mezinárodní prostředí a zjistili, že ačkoli svět směřuje k multipolárnímu uspořádání, vzdát se vztahů a vytvářet bloky je slepou uličkou, a proto je pro Maďarsko nepřijatelné. Potřebujeme jak konektivitu, tak pružnost. Podívali jsme se, jak je třeba transformovat fungování maďarského státu, jakou geopolitickou roli chceme hrát a jak stavět na našich silných stránkách. Musíme všechno shrnout a jasně to vyjádřit jako jakýsi plán dvanácti pravidel maďarské strategie "konektivity":
 
I. Interakce - mezinárodní spolupráce
Nevzdávejte se svých hodnot, stavte na nich! Maďarský jazyk a kultura jsou jedinečné. Nic podobného na světě neexistuje. Příbuzné jazyky sice existují, ale jsou to tak vzdálení příbuzní, že je obtížné najít byť jen mlhavé podobnosti. V kulturním smyslu jsou Maďaři ostrovem uprostřed Evropy: všechny sousední národy mají blízké příbuzné, ale my máme jen vzdálené příbuzné, kteří žijí daleko. To může na první pohled vypadat jako problém. Co může země dělat sama o sobě? Co může dát smysl tak ostře oddělené identitě? Navíc, pokud je Maďarsko takovým jazykovým a kulturním ostrovem, jak může aspirovat na roli budování vztahů? Naštěstí je opak pravdou.
Mezi národy existují společné rysy, ale důvodem pro existenci samostného národa jsou určitá specifika, něco čím se liší od jiných národů. S jinými národy můžeme navazovat kontakty, ale ne se zcela ztotožňovat, to by jsme pouze kopírovali a napodobovali a tím by jsme ohrozili svoji samotnou existenci a postupně se vzdali svých hodnot i sebe sama. Proto máme my Maďaři takové štěstí: maďarská kultura je zároveň západní i východní. Je obojí a zároveň není ani jedno, ani druhé.
Je západní, protože se Maďaři před více než tisíci lety rozhodli přijmout západní křesťanství a natrvalo se usadit uprostřed Evropy. Je východní, protože naše dědictví z velkých asijských stepí s námi žije dodnes. Je v pohádkách, které se vyprávějí každému maďarskému dítěti, v našich lidových písních, které se učíme ve škole, v našich zvycích, v našich vzájemných vztazích a v našem pohledu na svět, stejně jako ve způsobu, jakým nacházíme řešení společných problémů. Není to překážka, ale výhoda, je to naše specialita. Být izolovaní v Karpatské kotlině má smysl, pokud si zachováme svou identitu, budeme stavět na své jedinečné kultuře, a půjdeme tak cestou mezinárodní spolupráce.

II. Styčné body pro spolupráci
Vytvářejte koalice! Ačkoli je maďarská kultura jedinečná, její jinakost v sobě skrývá možnost nesčetných styčných bodů. Maďarská strategie založená na interakcích může fungovat, pokud je využije k vytváření spolupráce a k účasti v koalicích.

Jedním z našich nejdůležitějších styčných bodů je křesťanská kultura. Křesťanství je společnou kulturou západního světa, jehož součástí jsou i Maďaři. Křesťanská kultura není jen záležitostí osobní víry. Utváří také způsob, jakým Maďaři a obecněji obyvatelé Západu vzájemně komunikují. To je důvod, proč v druhých lidech vidíme bezpodmínečnou, jedinečnou hodnotu. Křesťanská kultura je silou, která vždy držela a bude držet pohromadě země západního světa. Dnes je tato kultura napadána. Pokud křesťanství ze Západu zmizí, přestane existovat i Západ. Proto jedním z nejdůležitějších bodů maďarské strategie je účast na společném úsilí Západu zachránit křesťanské hodnoty.

Dalším bodem spojení je otázka národní nezávislosti. Dějiny lidstva jsou plné soupeření mezi říšemi a národy. Cílem impérií je centralizace a unifikace, zatímco cílem národů je sebeurčení a rozmanitost. Maďarská kultura a dějiny jsou o národním sebeurčení. My Maďaři věříme, že svět se může stát lepším místem díky spolupráci mezi suverénními národy, stejně jako věříme, že náš svět byl nejúspěšnější, když byl organizován na základě svobodných národů. Proto je spolupráce národně smýšlejících sil po celém světě naší prioritou.

Z maďarské kultury také vyplývá, že Maďaři jsou prorodinní. Možnost rodinného života ve všech částech našeho světa patří k nejpalčivějším otázkám naší doby - někdy kvůli úbytku, jindy kvůli růstu populace. Z tohoto důvodu musí Maďarsko usilovat o spolupráci se všemi aktéry, kteří mají vážný zájem o populační a rodinnou politiku.

To platí i pro migraci, která s populací úzce souvisí. Jsme přesvědčeni, že zaprvé je nutné poskytnout lokální pomoc těm částem světa, které se potýkají s problémy, a zadruhé, že imigrace není řešením nízké populace západního světa. Zastoupení tohoto přesvědčení je dalším možným styčným bodem.

V neposlední řadě jsou zde ekonomické otázky: v moderním světě jsou zapotřebí investice, rozvoj a inovace. Maďarsko proto musí hledat rozsáhlé možnosti hospodářské spolupráce.

III. Diverzifikace investic
Pozvěte co nejvíce investorů! Nejzřetelnější oblastí hospodářské spolupráce je svět investic. Země se navíc může stát trvale rozvinutou pouze tehdy, pokud je úroveň přímých investic do pracovního kapitálu vysoká. Strategie založená na propojení je specificky postavena na vysoké úrovni přímých zahraničních investic. Diverzifikace investic ze zahraničí zvyšuje odolnost země a pomáhá jí stát stabilně na nohou v dobách nejistoty. Úkolem státu je tedy usnadnit a urychlit příliv přímého kapitálu. Kromě toho je třeba podporovat široce založené investice do prioritních odvětví. Globální řád se mění a s ním i tradiční, mnohostranná mezinárodní angažovanost. Proto Maďarsko stále více potřebuje nezávisle hledat způsoby, jak zvýšit příliv kapitálu, aniž by se tím vytvářela jednostranná závislost nebo by byl k tomu zapotřebí vnější souhlas, či vyvíjen politický natlak. To Maďarsku umožní stát se nezávislým politickým aktérem a efektivně využívat svůj hospodářský potenciál.

IV. Podpora národních šampionů
Nechť rozhodují naši národní šampioni! Podniky, které jsou nejenom úspěšné na domácím trhu, ale také konkurenceschopné na mezinárodní úrovni a často jsou považovány za symboly národního hospodářského úspěchu. Pokud bude do Maďarska proudit více zdrojů, bude to vítaný vývoj. Pokud bychom však rozvoj naší země založili pouze na nich, naše ekonomika by se stala jednostrannou a snadno bychom se mohli ocitnout ve zranitelné pozici. Část zdrojů, které sem přicházejí, nakonec naši zemi opustí v podobě vyvedených zisků. Proto je nutné, aby maďarské podniky díky dostatečným zdrojům také rostly a posilovaly. Navíc, a to je ještě důležitější, maďarští šampióni musí rozmístit svůj kapitál do národního hospodářství.  Tím se poměr investic a jejich čerpání co nejvíce přiblíží rovnováze. V tak velkých státech, jako jsou Spojené státy a Čína - a to jistě platí a také pro větší evropské ekonomiky. Maďarská ekonomika není tak velká, aby se tímto směrem začala samovolně ubírat. U nás je k tomu zapotřebí katalyzátor. Tímto katalyzátorem je maďarský stát. Úkolem státu je pomoci nejsilnějším maďarským podnikům, které mají dobrou šanci obstát v regionální i globální konkurenci. K tomu musí stát také podporovat nové dovednosti. Musíme lépe pochopit logiku trhu, abychom byli schopni hladce a efektivně spolupracovat s našimi národními šampiony. Je tu však ještě jedna věc. Úkolem šampiona je vést armádu do bitvy - ale bitvu může vyhrát jen celá armáda. Úkolem šampionů je tedy táhnout malé a střední maďarské podniky vzhůru, podporovat je v jejich rozvoji a internacionalizaci.

V. Úspěšná specializace
Mějte odvětví, která slouží jako průlomové body! Ne nadarmo se říká " Devět řemesel desátá bída". Chceme-li usilovat o vynikající výkonnost, musíme se specializovat. Švýcarsko se proslavilo hodinkami, Japonsko mikroelektronikou, Izrael zbrojním průmyslem, Szeged papučemi a Pecs rukavicemi. Je dobré mít svůj obor. Maďarská ekonomika bude úspěšná pouze tehdy, pokud se zaměříme na odvětví s největším potenciálem růstu. Stát v tom hraje významnou roli. Kritéria výběru jsou taková, že tato odvětví by měla být orientována na budoucnost, mít vysokou přidanou hodnotu, rozvíjet výrobní řetězce, pomáhat propojovat Maďarsko a maďarskou ekonomiku se světem a v neposlední řadě odpovídat profilu našich národních šampionů. Identifikovali jsme několik takových odvětví, včetně vojenského průmyslu, který vyžaduje špičkový výzkum a upřednostňuje logiku vytváření klastrů; potravinářského průmyslu, který zvyšuje bezpečnost dodávek a odolnost; informačně-komunikačního průmyslu, který je koncipován v duchu propojenosti; automobilového průmyslu, který má nejrozsáhlejší dodavatelské řetězce; a bankovního sektoru, který vyniká z hlediska financování a ziskovosti.

VI. Rozvoj infrastruktury
Mějte rozvinutou infrastrukturu! Dobrá strategie propojení vyžaduje propojení nejen v kulturním a ekonomickém smyslu, ale také ve fyzickém světě. Ať už se jedná o pozemní, námořní nebo leteckou dopravu a ať už se jedná o přepravu zboží, cestování nebo energie. Jinými slovy, je třeba udělat vše pro to, aby byla v Maďarsku k dispozici rozvinutá infrastruktura nezbytná pro cestování, přepravu zboží a přenos energie. Ať jsou silnice. Ať jsou železnice. Ať jsou letiště. Ať existují logistická, skladovací a distribuční centra. Nejde však jen o propojení země se světem. Potřebujeme také vnitřní propojení: jednotlivé regiony země by měly mít rozsáhlé vzájemné spojení. V případě rozvoje infrastruktury je proto třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, aby z rozvoje měly prospěch proporcionálně všechny části země, aby žádná oblast nezůstala mimo tepennou síť země. To umožní, aby dopravní síť skutečně propojila celou zemi a aby byla hospodářská činnost rovnoměrně rozdělena mezi jednotlivé regiony. Kromě toho je zde ještě jeden důležitý aspekt
který souvisí s vnějším a vnitřním propojením: redundance. Cílem je zajistit, aby každá trasa spojující naši zemi se světem mohla být snadno nahrazena jinou, pokud to budou vyžadovat náhlé změny na světové scéně. Stejně tak se snažíme, aby spojení uvnitř Maďarska bylo co nejvíce decentralizované. Pokud někdo cestuje z Gyuly do Villány, není důvod, proč by měl jet přes Budapešť.

VII. Rozvoj celého regionu
Aktivně se zapojte do organizace svého regionu! Strategie založená na interakcích musí být podpořena silnou angažovaností v místním regionu. Regionální závazek znamená, že se Maďarsko musí zaměřit nejen na integraci do globálních dodavatelských řetězců, ale také upřednostnit hlubší zapojení do regionálních dodavatelských řetězců okolních zemí. Je nutné zajistit, aby se Maďarsko jako klíčový hráč v regionu aktivně podílelo na politickém rozhodování, které ovlivňuje budoucnost regionu, a také na tvorbě plánů, které určují budoucnost regionu. To znamená, že Maďaři musí mít konkrétní představy a vize týkající se rozvoje regionu. Země, která má zájem na propojení, však musí mít na paměti nejen svůj vlastní úspěch, ale musí také usilovat o zvýšení globální váhy regionu. Proto je pro Maďarsko zásadní, aby využilo svých konexí, politického vlivu a ekonomické síly k posílení celého regionu. Za tímto účelem musí podporovat regionální obchodní a hospodářská partnerství a přispívat ke společným podnikům a projektům rozvoje infrastruktury. Z politického hlediska musí země přijmout opatření, která podpoří hospodářský rozvoj a konkurenceschopnost celého regionu. Takové aktivní zapojení regionu přispívá nejen k propojení země, ale také posiluje stabilitu regionu a zvyšuje jeho váhu na mezinárodní scéně. Kombinace silné regionální angažovanosti a výhod konektivity vytvoří zemi příležitost uspět v mezinárodní konkurenci díky konkurenceschopným společnostem a silnému hospodářskému postavení.

VIII. Vzdělání a rozvoj talentů
Budujte pro příští generace! Úspěch maďarské strategie založené na konektivitě závisí na tom, zda se najdou maďarští občané, kteří dokáží využít příležitostí, které jsou s ní spojeny. Proto má stát zvláštní odpovědnost za podporu rozvoje potřebných dovedností u budoucích generací. Vzdělávání a rozvoj talentů musí být věnována zvláštní pozornost, aby příští generace měla důkladné znalosti a porozumění kultuře a logice fungování vlastní země. Kromě toho je důležité, aby příští generace získala nejen teoretické znalosti, ale také cenné praktické zkušenosti - dovednosti, které jsou užitečné při koordinaci státních a tržních subjektů, výchově národních lídrů a budování zahraničních vztahů. Pokud jde o stát, je nezbytné vybudovat profesionální státní správu, zatímco odborné školy a vysokoškolské obory musí být sladěny s potřebami předních průmyslových odvětví. Vzdělávací systém musí připravit novou generaci, aby byla hrdá na své kulturní kořeny a konkurenceschopná na mezinárodní scéně. Potřebujeme vlasteneckou vzdělávací kulturu založenou na znalostech a výkonech, která bude otevřená zbytku světa, a tím podpoří propojení. Pouze takový přístup nám umožní využívat to nejlepší, co naše kultura a tradice nabízejí a díky vzdělávání a znalostem a zkušenostem, které nám vzdělávací systém nabízí, nám poskytne nástroje k účinnému propojení s ostatními národy a kulturami, a tím podpoří společný rozvoj a spolupráci.

IX. Maďarsko centrem mezinárodního dění
Udělejte ze své země místo setkávání! Jednou z účinných metod budování efektivních vztahů je, pokud Maďarsko může sloužit jako skutečné místo setkávání, a to znamená, že musíme přitahovat a hostit mezinárodní akce. Významné sportovní události, hospodářské konference, kulturní akce a výstavy jsou příležitostí k prezentaci Maďarska a upoutání pozornosti světa. Díky své pohostinnosti a kulturnímu dědictví může být naše země atraktivní destinací pro turisty, kteří se snad budou vracet domů s pozitivními vzpomínkami. Kromě toho se Maďarsko díky pořádání mezinárodních akcí může stát významným místem setkávání vědecké, politické, hospodářské a kulturní komunity. To vše zásadně přispívá k efektivitě budování vztahů tím, že vytváří příležitost k dialogu a vzájemnému porozumění mezi různými kulturami. Tímto způsobem může Maďarsko nejen propagovat svou vlastní kulturu a hodnoty, ale také přispívat k posilování kulturní rozmanitosti a vazeb ve světě. Tato strategie může podpořit rozvoj hospodářských a diplomatických vztahů a zároveň posílit mezinárodní pověst Maďarska.

X. Zajištění bezpečnosti
Bez bezpečnosti nelze růst. Nepořádek, zmatek a fyzické nebezpečí mohou zničit to, čeho společenství dosáhlo, a vyvolat překážky dalšího rozvoje. Dnes vidíme, že bezpečnost ve světě ohrožuje mnoho faktorů, a je více než pravděpodobné, že výzvy pro bezpečnost se budou jen stupňovat. Války jsou stále častější, evropské země jsou vystaveny značným teroristickým hrozbám a zdá se, že migrační tlak na Evropskou unii nejen přetrvává, ale dokonce se zvyšuje. Mezitím jsme v celé Evropě svědky úpadku střední třídy. V důsledku toho erodují tradiční strany, roste politická polarizace a fragmentace a zvětšuje se vzdálenost mezi politickou elitou a voliči. Na mnoha místech to znamená sníženou schopnost vládnout a nejen dočasný, ale trvalý stav nestability. Za těchto okolností závisí úspěch politického společenství na tom, zda dokáže tato nebezpečí včas rozpoznat a zajistit bezpečnost na všech frontách. To vyžaduje moderní, dobře vycvičenou armádu, silnou policii, přísnou ochranu hranic a stabilní politický systém sloužící zájmům lidu. Bez bezpečnosti je obtížnější budovat vztahy. Nejistý region není v očích okolního světa nikdy atraktivní: stabilita a veřejný pořádek jsou tvrdou měnou, která ze země činí spolehlivého partnera, přitahuje investice a činí obchod spolehlivým a předvídatelným. Propojení nefunguje bez bezpečnosti.

XI. Maďarsko - nezávislý hráč na mezinárodní scéně
Vycházejte ve své zahraniční politice z národních zájmů! Základním prvkem strategie založené na konektivitě je, že země mohou utvářet svou zahraniční politiku podle vlastních národních zájmů. To také znamená, že je třeba se bránit snahám zahnat nás do stavu jednostranné závislosti. Tyto tendence se v současné době projevují v procesu vytváření bloků. Během tohoto procesu se země plně integruje do jednoho z několika mezinárodních bloků a přitom přeruší nebo výrazně omezí své vztahy se státy mimo tento blok. To by pro Maďarsko nebylo výhodné, protože by to snížilo odolnost naší země a učinilo ji zranitelnou vůči vedoucím státům bloku. Namísto toho by naše strategie založená na konektivitě měla být schopna uplatňovat jak otevřenou, tak uzavřenou zahraniční politiku. To znamená, že Maďarsko musí být schopno řídit své vzájemné závislosti tak, aby z nich získalo relativní výhody, ale jeho další rozvoj by neměl záviset na existenci či neexistenci jediného vztahu. To vyžaduje zahraniční politiku, která účinně řídí závislosti a vztahy Maďarska. Země musí své vztahy diverzifikovat a napojit se na nové partnerské země a regiony. To naší zemi umožní pružně reagovat na měnící se mezinárodní situaci a zároveň si zachovat hospodářskou, politickou a bezpečnostní nezávislost. Strategie založená na propojení vytváří pro Maďarsko příležitosti stát se nezávislým hráčem na mezinárodní scéně a účinně prosazovat své národní bezpečnostní a hospodářské zájmy.

XII. Podpora míru
Světový řád se mění. Tento proces nejenže začal, ale můžeme dokonce říci, že jsme překonali první dějství a již se blížíme k vyvrcholení. Na příkladu války zuřící na Ukrajině a nedávno zahájeného izraelsko-palestinského konfliktu můžeme vidět, že přeskupování světové moci s sebou nese ozbrojené konflikty, které jsou stále krvavější a vyžadují stále více obětí.
Vidíme také, že tyto konflikty neslouží našim zájmům. Je důležité si uvědomit, že v mezinárodní politice neexistuje žádný předem daný řád, takže otázka, zda bude transformace nadále probíhat násilně, nebo mírovou cestou, závisí na klíčových aktérech, kteří v současné době na mezinárodní scéně působí. Pro Maďarsko stojí za to podporovat pouze druhou cestu. Kromě základních morálních zásad je mír v našem národním zájmu, protože propojenost funguje pouze tehdy, pokud klademe důraz na spolupráci založenou na společných zájmech. Strategie založená na konektivitě se snaží zjistit, kde, v jakých oblastech a jakou formou lze budovat vzájemně prospěšné vztahy. Musíme se zaměřit na to, co nás spojuje, nikoli na to, co nás rozděluje. Válka však staví silné a vysoké zdi. Proto musíme využít každé příležitosti k prosazení věci mírovou cestou. A věci míru nejlépe poslouží, když nebudeme vytvářet hospodářské bloky, které podporují izolaci a prohlubování či zmrazování konfliktů, ale budeme usilovat o prohloubení obchodních vztahů. To vše vychází z poznání, že rozsáhlé vztahy a spolupráce výhodné pro všechny strany na základě protínajících se zájmů mohou snížit pravděpodobnost války. Pro Maďarsko je to obzvláště důležitá strategická premisa vyplývající z naší geografické polohy. Nezapomínejme na starou moudrost: "slovy lze někdy dosáhnout toho, čeho nelze dosáhnout mečem".
 
Průměrný počet slepic: 4.2 (11 hlasů)