Ohraná revoluce

Krátký knižní úvodník:

Přátelé, omlouvám se, ale mám malý problém s novými knihami. Vytištěné jsou, ale dopravci jaksi nedopravují, takže je ještě stále nemám doma. Mám slíbený nejzazší termín v pondělí 9.12. a pokouším se to jakkoliv urychlit. Na rozesílací nápor jsem připravený a myslím, že dokážu knihy nejpozději do 12.12. rozposílat, takže do Vánoc budete mít objednanou zásilku doma a budu schopen vyřešit i případné reklamace.

Ale v této chvíli se moc omlouvám, že to ještě stále není.

Děkuji vám za shovívavost.

A teď už dnešní text:

V Sýrii se objevily Bílé přilby! Pamatujete na ně? Oslavovaní záchranáři, kteří byli u každé nemocnice, kterou v Allepu vybombardoval zlý Asadův režim, až se ukázalo, že Sýrie měla nejhustší síť nemocnic na světě. Každý den byla vybombardována na nejposlednější z posledních, vždycky u toho byli reportéři, kteří natočili pěkného snědého chlapa s bílým blembákem a nikdy si tito novináři nevšimli, že o ulici dál stříleli do hlav odhalené Alavity.

Už dávno jsme si mohli přečíst, kdo Bílé přilby založil – že to prostě byla akce britských tajných služeb a jejich úkol nebyl někoho zachraňovat, ale oblbovat Američany a Evropany, aby Asadovi přáli to nejhorší. Fungovalo to perfektně několik let, dokud nedorazila ta velká migrační vlna a Merkelová všechny nevpustila do Německa. Pak už byl důležitější vánoční kamion, než pohádky o umírněných lidojedech a husté síti syrských nemocnic.

Tak už je máme zpátky. Už zase zachraňují… Jen… už je to trochu ohraná písnička a Asad i Rusové se už na ně připravili. A lidi to nezajímá. Marketing má prostě svůj poločas rozpadu. Každé nové použití téhož má už jen poloviční účinnost oproti předchozímu pokusu.

Stejně tak to máme v Gruzii. Tam teď probíhají demonstrace, protože prezidentka (která v Gruzii nežila a má francouzské občanství) řekla, že volby byly nelegitimní. Proč byly nelegitimní? OBSE odhalila masivní podvody? Před volebními místnostmi stáli bouchači, kteří dohlíželi, aby voliči házeli ten správný hlas? Kdepak. Prostě jen vyhrál Gruzínský sen a to se naší vaší EU nehodí do krámu. Ojroparlament si na to odhlasoval rezoluci…

A tak to teď ve Tbilisi vypadá jako na Ukrajině těsně před Majdanem nebo jako v Bělorusku při nepokojích. Dokonce jsou z toho stejné fotky. Mladé holky stojí proti policejním štítům. Evropští politici se mohou ukřičet, jak vyjadřují podporu mírumilovným demonstrantům, kteří házejí na policajty kamení, zápalné lahve a petardy. Chodí tam různí hlavouni a povzbuzují demonstranty k většímu odhodlání a dokonce i vojáci z Gruzínské legie, kteří teď bojují proti Rusku na Ukrajině už ohlásili, že pojedou domů, aby tam dělali revoluci. Tož, odstřelovače bychom už také měli. Nejspíš ty stejné, co stříleli i tenkrát na Majdanu. Pokud je už Rusové nepobili někde v blátě u Bachmutu.

Jak vidno, starého psa novým kouskům nenaučíš. Když se to jednou osvědčilo, proč to měnit, že?

Jenže ono to už není stejné. Jsme o deset let dál. Revoluce je poněkud ohraná.

Média už nemají tu sílu jako tenkrát. Dnes už vládnou sociální sítě a tak nás nová gruzínská vláda zásobuje v reálném čase záběry na tu mírumilovnost demonstrantů. Ráno jsem viděl obzvlášť majstrštyk. Jakési desetileté dítě hodilo lahev na policejní kordon a na fejsbůku se to hned rozmázlo. Který blbec bere na demonstraci malé dítě? Jedině ten, kdo to nemá v hlavě v pořádku a nebo ten, kdo za to dostal dobře zaplaceno.

Další majstrštyk byl, že ukázali rozbitá okna budovy parlamentu i rozbité kanceláře za těmi okny. Ukázali ohořelé kusy zdí a hlavně ukázali nápisy, které demonstranti nastříkali na zeď. Jo, letos už informace nejsou tak jednoznačné jako v roce 2014 a informovanost jde jinými kanály. Protivníci nestáli se založenýma rukama, měli deset let na přemýšlení, jak se těmto mediálním praktikám bránit a jak vidno, něco vymysleli.

Gruzínský premiér Kobachidze je také mladší než svého času Janukovyč, který tehdy na Majdan a evropskou perfidnost koukal jak vrána. A tak už má nějakou představu, jak čelit revolučnímu marketingu. A také evropský sen poněkud vyčpěl. Gruzínci prostě pozastavili jednání o evropské integraci, ať se Kallasová třeba vztekne. A hotovo. Navíc, Orbán (který je teď velký kamarád s Trumpem), vyjádřil Gruzínskému snu podporu. Pamatujete, jak se tenkrát na Ukrajině na Majdanu vystřídali snad úplně všichni evropští ministři zahraničí? Včetně toho našeho? Teď už to tak jednoznačné není.

Navíc už není žádný Jaromír Štětina, který by si vzal na svědomí další válku a rychlým pohledem z okna hotelu by jasně identifikoval, kdo střílel do lidí. Jaromír už je na konci, pomalu se připravuje na věci poslední a chovává před Bohem své zkrvavené ruce. Je to krev a odpovědnost, kterou zvládl málokdo. Jeho svědectví má za následek milion životů a na sto let rozvrácenou Ukrajinu. On světské spravedlnosti asi unikne, ale už má připravené místo v tom nejhlubším pekle.

Ani v Sýrii už to není co bývalo. Většina evropských ministrů zahraničí vyzvala především ke klidu a nikdo neřval, že Asad musí jít. Přece jenom, každý není Džamila a ještě si pamatuje, jak to tenkrát na hranicích EU vypadalo. Také už nikdo nepeskuje Orbána za jeho hraniční plot. Rusové se s tím samozřejmě nepářou a bombardují islamisty hlava nehlava. Proíránské milice také spěchají na bojiště a skoro bych řekl, že se opravdu všichni zúčastnění pokusí vytlačit hrdlořezy do Evropy, protože je to jejich společný zájem. Rusům se to hodí, protože budeme mít starosti, Asadovi a Netanjahuovi se to také hodí, protože nebudou mít starosti…

Navíc se začíná ukazovat, že syrské islamisty nevyzbrojil nikdo jiný než Ukrajina. Bandera a ISIL v jednom objetí. Patří k sobě. Zcela přirozeně. Teď si to ještě málokterý liberál uvědomuje, ale je to další hřebíček do rakve ukrajinské státnosti. V konečném důsledku nikdo nestojí o zemi, která sponzoruje terorismus.

Ale už to prostě nebudí emoce. Nefunguje to. Lidé už to prokoukli. Možná to nevykřikují nahlas, ale už to není ani jejich revoluce a vlastně ani jejich Evropa či jejich Západ. Vlastně ani ty protesty zaměstnanců Volkswagenu už nikoho nezajímají. Koneckonců… protestují proti vedení podniku, nikoliv proti těm, kteří za jejich bídu skutečně mohou. U budovy Evropské komise je ticho a klid. Ale o tom až zítra.

Biden omilostnil svého syna a také se už vlastně neděje nic. Ukrajina chce rychlou pozvánku do NATO a je ticho…

Už je to tak nějak jedno. Ani atomová válka už vlastně nikoho nezvedá ze židle. Zůstal jen cynismus. Vlastně mám pocit, až na nás poletí ty ruské rakety, tak si jen vytáhneme křesílka a rychle seženeme tmavé brýle, abychom měli co nejlepší výhled.

_______________________________________________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“