Z nenávisti... | Vidlákovy kydy

Autor

Štítky

Krátký knižní úvodník:

Přátelé, tak knihy mi prý dojdou až ve čtvrtek 12.12. Nastříhali jsme adresy, polepili obálky a vše připravili, ale zásilka včera nedorazila. Přišla jen stručná omluva mailem, že paletu knih budou nakonec odesílat až ve středu. Jsem připraven vše zvládnout tak, že poslední objednané knihy k vám odejdou v pondělí 16.12.

Omlouvám se všem a děkuji vám za shovívavost.

A teď už dnešní text:

Asi nemusím nijak zvlášť popisovat poslední události v Sýrii, že ne? Jednoduše řečeno, režim Bašára Asada se zhroutil jak domeček z karet. Různé skupiny džihádistů vyrazily z více stran do ofenzívy a za deset dní bylo po všem. Samotný Asad s rodinou vyvázli a jsou v Rusku. Víceméně se moc nebojovalo jen popravovalo a bylo to takové překvapení, že to ani Turci nečekali, i když celou tuto válku zahájily proturecké síly.

Novým šéfem Sýrie se prohlásil „polepšený džihádista“ Abu Mohammed al Golaní (podle Golanských výšin, kdy jeho rodina původně žila, než to tam zabrali Izraelci), na kterého sice kdysi Spojené státy vypsaly odměnu, ale on už si to odpracoval úplně stejným způsobem jako Petr Pavel. Prostě pochopil, odkud vítr vane a začal předstírat, že je s Američany kamarád a má rád jejich duhově LGBTNSDAP nápady. V Evropském parlamentu se tentokrát žádné rezoluce nechystají, nikomu nevadí, že byla tak nějak narušena syrská suverenita a to ne ze čtyř, ale z pěti stran. Tentokrát jsou džihádisté zcela v souladu s evropskými hodnotami. Ale dejme jim týden. To bude plenárka ve Štrasburku a tam třeba nějakou rezoluci upečou. Třeba, že má Rusko dát okamžitě od Sýrie ruce pryč.

A protože se to všechno stalo strašně rychle, máme internet přeplněný spekulacemi, kdo koho prodal, kdo koho zradil, kdo tam s kým koaluje a kdo je vlastně proti komu. Já nebudu spekulovat, protože Blízký Východ je tradiční propletený bordel všeho možného, ale pár poznámek bych k celé věci měl.

Jednak je zajímavé, že se sesypala Asadova armáda, která měla tabulkově skoro dvě stě tisíc mužů a která před deseti lety dokázala džihádistům odolávat roky, než jim přišli na pomoc Rusové. Vysvětlení, že vojáci měli hlad a že nedostali pořádně zaplaceno, to mě teda neuspokojuje. Asad si už občanskou válkou prošel a věděl, jak to chodí. Stejně tak jeho armáda dokázala bojovat v obklíčení a fungovat v mnohem horších podmínkách, než jaké tam panují teď. Pár desítek tisíc džihádistů je hladce převálcovalo. Tak hladce, že za tím něco musí být.

Rusové „drze přiznali,“ že jsou v kontaktu se všemi džihádistickými skupinami, jejich válečné lodě se klidně vrátily na svou základný v Tartúsu a dokonce jsem zaslechl, že umírnění lidojedi nic proti ruským základnám v Sýrii nemají. Íránské i irácké jednotky sice vyrazily k syrským hranicím, ale pak se obrátily a ohlásily, že žádné bojování nebude. Hranice překročili jen Izraelci, prý z důvodu, aby si zajistili své linie na Golanských výšinách. To víte, ten Golání to bude jiný sekáč. Ten se nezakecá… Jak jsem psal nedávno, z nějakého důvodu dává Izrael přednost sunitskému zlu před tím šiítským.

A protože polepšený džihádista je stejný protimluv jako polepšený Zdeněk Šarapatka, dá se čekat, že se Sýrie promění v další zhroucený stát plný násilí a krve. Jestli chcete vědět, jaký ten Júsuf je, nemusíte se učit arabsky. Koukněte se na Šarapatkův twitter, to je k nerozeznání. Už se objevují videa, jak noví páni shromažďují syrské křesťany… To by Šarapatka také rád udělal svým odpůrcům… Píše a nabádá k tomu pořád.

Ostatně, první politici už začínají varovat před migrační vlnou, která může být o hodně větší než ta, která už tu byla. Lucie Sulovská to lakonicky komentovala slovy, že Rusko získalo jednoho oftalmologa a my se můžeme těšit na celou záplavu syrských lékařů… Nechtěli jste Asadův režim, budete mít džihádistické peklo.

Ale úplně nejhorší na celé věci je, že jsem si zase mohl ověřit ty nejnižší pudy a motivace, které k tomuto stavu vedly. Je to normální hluboká libtardí nenávist, která jde do hloubek, které bych tedy nečekal. Jeden evropský papaláš za druhým se raduje z pádu sekulárního režimu a vítá režim džihádistický. Proč? Protože to je přece facka Rusku, ne? Tak nějak to komentoval Fiala a takhle o tom exhibují naše pravdomluvná mééédia.

Nezáleží na tom, že v Sýrii teď zemřou desetitisíce lidí tou nejhroznější smrtí. Nezáleží na tom, že se miliony vydají na pochod do Evropy se všemi horory, které to bude obnášet. Nezáleží na tom, že bude roztřískána další země, která byla ještě nedávno docela funkční a dalo se s ní bez problémů mluvit. Hlavně, že to uškodilo Putinovi…

Na Ukrajině je to stejné. Nezáleží na tom, že zemřelo milion Ukrajinců a celá země se z toho sto let nevzpamatuje. Nezáleží na tom, že to stálo evropské důchody a vlastně celý evropský průmysl. Hlavně, že Putin dostal facku. Hlavně, že to nakrátko ukojilo libtardí nenávist. Válka pro ego, nic víc.

Ta facka Rusku je naprosto neadekvátní obětem, které to přineslo a ještě přinese. Rus v Sýrii skoro o nic nepřišel a jestli si někdo myslí, že teď už hladce postavíme z Kataru plynovod do Evropy, tak je tedy naivní. Islamistický bordel tomu zabrání úplně stejně dobře, jako Asadův režim. Jen to bude pro Rusko levnější a bude se to dít samo. Rus nejspíš nepřijde o svůj středomořský přístav ani o letiště. Ale aby se Kaja Kallas mohla radovat ze šťouchance Moskvě, doplatí na to miliony Syřanů a zakrátko i celá Evropa.

Ukrajina zadržuje ruská vojska. Sice má mnohem větší ztráty než Rusko a přišla o deset milionů obyvatel, kteří se už zřejmě na Ukrajinu nevrátí i statisíce mužů, co skončili rozstřílení přesilou ruského dělostřelectva, ale mediálně to vypadá dobře. David vzdoruje Goliášovi už skoro tři roky. Na cenu za tento výron evropských hodnot se nejdřív ptali jen dezoláti. Ale teď se na ni pomalu začínají ptát zemědělci, pracovníci v automotive, oceláři a hospodští.

Papaláši v evropské komisi, se zatím radují, že ruský medvěd má monokl. Sice to na jeho bojeschopnost nemá vliv a ani po třech letech války Rusům nedošla ani nafta ani jídlo ani náboje ani vojáci, ba naopak, podle statistik střílejí stále více raket stále rychleji, ale teď už to určitě vyjde. Ukrajinský geroj už dávno žije jen díky povzbuzujícím injekcím ze Západu, ale ještě jednou by se do Putinova obličeje trefit mohl, ne? Jak to řekl Calvin Candie ve filmu Nespoutaný Django svému gladiátorovi, než ho předhodil psům? Vyhrát nemůžeš, ale zápasit rozhodně můžeš…

Vládnou nám ti nejhorší z nás. Zpívají ódu na radost, že se ze Sýrie stane peklo na zemi kvůli pomíjivé trošce emocí z Putinova klopýtnutí. Tohle se nám jednou vrátí. Jestliže je morálně přijatelné takto uvažovat, bude se jednou takto uvažovat i nad naším vlastním osudem. Jestli se jich urychleně nezbavíme, tak si nakonec vysloužíme stejný úděl, jaký teď přisuzujeme Syřanům. A nejspíš nám ho sami Syřané zařídí. Už se chystají na pochod.

A bude velmi poučné, sledovat, jak se mění rozesmáté obličeje evropských papalášů, kteří teď oznamují zastavení přijímání Syřanů a přehodnocení jejich pobytu v Evropě, protože už tam v Sýrii nevládne zlý Asad, ale umírněný džihádista…

_______________________________________________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Hodnocení

Komentáře

Komentáře k článku

Pořád mám ten dojem, že to bylo domluveno

Vidlák přece psal, že Rusové začali stavět nové haly pro zbrojní výrobu. Američané asi taky nelenili a rozjeli výnosný byznys na plné obrátky.

A to teď, až Donald splní své slovo, má jít všechno do háje? To si přece nikdo nemůže dovolit, podkopat tak dobře rozjetou ekonomiku :-)

Ze Sýrie přece všechnu ropu Američané ještě neodvezli, takže platit zbrojní dodávky bude čím ... podobně jako v Libyi

No, když Rusové nemají problém s Talibánem...

A v tom Afgánistánu to dopadlo jinak, než si Západ představoval, když organizoval pád (prosovětské) sekulární vlády.

Pád Sýrie

Také mě překvapila rychlost, s jakou Bashar al-Assad padl. Sice se situace ve světě za poslední roky hodně změnila - Rusové bojují na Ukrajině, Íránci jsou zaměstnáni Izraelem, ale syrská armáda mohla klidně vzdorovat, stejně jako na začátku vzdorovala až do zapojení Ruska. Ale možná tušila, že na ně spojenci nemají čas a že by museli bojovat sami, tak se raději vzdali, protože by to bylo příliš těžké. Jenže pak by museli také počítat s nějakou nenávistí vítězů, takže mi to moc nehraje. To mi spíš přijde pravděpodobnější, že tam došlo k nějaké tajné dohodě o rozdělení sféry vlivu, protože celá akce vypadala vysloveně jako domluvené předání moci. Možná má Assad slíbené nějaká procenta ze zisků z ropy a nemusí se přitom starat o rozvrácenou zemi. Přeci jen už není nejmladší.

To američanům jde zřejmě zase jenom o kontrolu ropy - kdyby totiž byla v nesprávných rukách, tak by se jí mohlo podařit dostat do Evropy a když bychom jí tady měli moc, tak by přeci byla levná. A to se nesmí stát. Co se týká rusů, tak buď se nějak dohodli na výsledku války se všemi stranami, anebo se nechtěli nechat zatáhnout do dalšího horkého konfliktu, aby neplýtvali silami potřebnými na Ukrajině. Pak je tu ještě varianta že konflikt na Ukrajině i v Palestině byl spuštěn záměrně jen proto, aby se zaměstnalo Rusko a Írán a pak se snadno dobyla Sýrie. Aby Sýrie zkrátka nebyla pro Rusko a Írán priorita. To by ale znamenalo, že to celé američani dlouho plánovali a že to nejdůležitější tedy pro USA ve skutečnosti leží na Blízkém Východě. Co by to mohlo být? Že by ropa a zemní plyn? Rozhodně by Sýrie nebyla první země s ropou, kterou američané rozvrátili................Howgh

Sýrie - analýza michalapetr.com

Další názor na dění v Sýrii poskytuje analýza Michala Svatoše. Zajímavé pro mě jsou hlavně informace, že "rebelové" neútočí na rusy ani na íránce, což je divné a taky že američani a izraelci hned po odchodu Assada začali džihádisty bombardovat a Izrael se dokonce předsunul do demilitarizovanych oblastí Golanských výšin jako přípravu na případný útok. Pan Svatoš zastává názor, že Putin vědomě nechal Sýrii rychle padnout a vytvořil tak náhlé nebezpečí pro sousední Izrael, které jim a američanům určitě přidělá starosti. Prodávám jak jsem koupil :-)

Zdroj: https://www.michalapetr.com/map-2161-bude-soucasny-putinuv-syrsky-gambit-logicky-pokracovat-berlinskym-gambitem-dokonceni-vcerejsi-analyzy/

Proč iw23 vytýkáte, že sem dal ten názor?

Nebo hodnotíte názor Svatoše?!

Dane, máš tam skřítka

co ti žere komentáře.

Už je to napraveno

komentáře jsouopět k mání. Vždy před vydáním nového článku si projdu poslední a dnes to nešlo, tak ať to opravil kdokoli, děkuji.

Putin a Si a Írán se stále odmítají poučit ze svých chyb

V poslední době beru články Paula Robertse dost vážně. Zvláštní člověk, američan, bývalý ministr vlády USA. Vystupuje proti politice USA, ale kritizuje Putina, vytíká mu chyby. Chce, aby je neopakoval. Nečte se to dobře, ale mám obavu, že má kus pravdy.

Paul Craig Roberts, 9. prosince 2024, https://www.paulcraigroberts.org/2024/12/09

Třetí fronta, kterou Washington otevřel proti Rusku, měla nečekaně rychlý úspěch.

Putinova neschopnost usilove o rychlé dokončení svých akcí ho stála Sýrii. Putin hloupě zopakoval chybu, kterou udělal s Minskou dohodou, a to dohodou z Astany, která Washingtonu umožnila udržovat v Sýrii nelegální vojenské základny, krást syrskou ropu a přes Turecko ji směrovat do Izraele, aby Izraeli dodávala energii na ničení Palestiny.

Výsledkem byla obrovská strategická porážka Ruska, která během několika dní smetla jeho devítiletou obranu Sýrie.

Nyní stojí mezi Izraelem a jeho cílem, Velkým Izraelem, pouze Írán a Saúdská Arábie. Saúdové, kteří byli svědky nevšímavosti a neschopnosti Ruska a Íránu jednat, jsou motivováni obnovit petrodolar výměnou za americkou ochranu. Írán a Hizballáh, které přišly o strategickou iniciativu, budou asi dalšími, kdo padnou. Neokonzervativní plán na svržení sedmi muslimských zemí během pěti let trvá déle, než bylo zamýšleno, ale je na cestě k úspěchu. Všichni Trumpovi vojenští a zahraničněpolitičtí poradci jsou protiíránští a snadno se přizpůsobí izraelské agendě, protože slouží i záměru Washingtonu kontrolovat toky ropy a vodní cesty.

Erdogan, turecký prezident, zradil muslimy a Putina tím, že se spojil s Washingtonem a Izraelem při rozvracení Sýrie, země, která pravděpodobně zanikne a jejíž části připadnou Izraeli, Turecku a ropa USA. Netanjahu se již zmocnil nárazníkové zóny Golanských výšin v Sýrii a vyhlásil nutnost chránit Izrael před hrozbami.

Západní presstituti poskytují požadovaný narativ, aby "správně" vysvětlili aktuální dění. Žoldnéřské arabské síly USA jsou prezentovány jako "syrská opozice" a konflikt, který skončil Asadovým odchodem, byl prý "občanskou válkou" v důsledku Asadovy nepružnosti a špatného vládnutí. Jinými slovy, média nenacházejí na svržení Sýrie žádné otisky prstů USA a CIA. Jelikož je pro ruská média důležité nehovořit o Putinově porážce, stejný příběh se pravděpodobně v ruských médiích zopakuje.

Povzbuzeny nečinností Putina-nerozhodného na všech frontách, USA posilují rozmístění raket v Evropě a také v Japonsku, odkud doletí do Vladivostoku za 8 minut. Putin opět zahazuje svou strategickou výhodu, stejně jako to udělal s Minskou dohodou, zatímco USA vyvíjejí a rozmisťují hypersonické rakety. Je zřejmé, že Rusové válku nechtějí; přesto jsou nadále vydáváni za válečné štváče. A svojí nečinností válku přibližují.

Rychlé, snadno dosažené a obrovské vítězství, které Washington získal nad Ruskem a Íránem v Sýrii, znamená, že útok na obě země bude pokračovat, čímž se maximalizuje možnost, že se Putin bude muset vzdát nebo se uchýlit k jaderné válce.

Někdy si říkám, v jakém světě Rusové žijí. Putin nebyl připraven na barevnou revoluci v Gruzii, bývalé provincii Ruska. Nebyl připraven na gruzínskou invazi do Jižní Osetie. Nebyl připraven na washingtonské svržení ukrajinské vlády. Nebyl připraven na chystaný americko-ukrajinský útok na donbaské Rusy. Nebyl připraven na svržení svého syrského spojence. Není připraven na současné úsilí USA o druhou barevnou revoluci v Gruzii. Je s podivem, že vůdce, který je věčně zaskočen, si může stále myslet, že legálnost a pravda jsou cestou k míru, což je pozice Ruska, jak ji nastínil Lavrov Tuckerovi Carlsonovi.

Jak řekl Karel Marx, jedinou účinnou silou v dějinách je síla. Dříve jsem to zpochybňoval, ale dnes už si tím tak jistý nejsem. Je ironií, že k marxisticko-leninské linii se hlásí "americká demokracie", a nikoli země, která z marxismu-leninismu vzešla.

Kdo to je al-Džulání?

Posbíráno z internetu

V uplynulých dnech došlo v Sýrii k zásadnímu obratu. Koalice povstaleckých sil, vedená skupinou HTS pod velením Abú Muhammada al-Džuláního, provedla bleskovou ofenzívu, která vedla ke svržení režimu prezidenta Bašára al-Asada. Tato ofenzíva, označovaná jako "šokující blitzkrieg", vedla k obsazení klíčových měst, včetně hlavního města Damašku, a k rychlému pádu Asadova režimu.

Al-Džulání, který dříve vedl syrskou odnož al-Káidy známou jako Fronta an-Nusrá, se v roce 2016 od této teroristické organizace distancoval a přetvořil svou skupinu na HTS - Hay'at Tahrir al-Sham (Organizace osvobození Levanty). Pod jeho vedením se HTS stala dominantní silou mezi syrskými povstalci. Navzdory snahám o prezentaci jako umírněnější síly zůstává HTS na seznamech teroristických organizací v USA, EU, Turecku a OSN.

Po převzetí moci al-Džulání prohlásil, že cílem "revoluce" bylo svržení Asadova režimu a nastolení spravedlivé vlády. Snažil se také ujistit etnické a náboženské menšiny v Sýrii, že se postupu povstalců nemají obávat a že jim je zaručena bezpečnost.

Tato dramatická změna v Sýrii vyvolala různé reakce na mezinárodní scéně. Některé země vyjádřily obavy z možného nárůstu vlivu islamistických skupin, zatímco jiné vidí pád Asadova režimu jako příležitost k novému začátku pro Sýrii. Situace zůstává nestabilní a další vývoj bude záviset na schopnosti nového vedení konsolidovat moc a získat mezinárodní uznání.

Má pravdu, ten Amík

"Bolševik" Putin se nedrží Lenina: Válku nelze vést napůl! Nemám radost, že takový odborník, jakým Roberts je, má názor, který zastávám já již od počátku této války. "Váhavost" Putina přičítám tomu, že přes všechny bláboly rusofobů Putin NENÍ diktátor, že je omezen pátou kolonou a oligarchickými klany, jejichž byznys je hlavně vyvážet. I tak je zdůvodňován fakt, že železniční koridor skrz Ukrajinu není vážně poškozen a všechny mosty přes Dněpr stojí.

Ano, Sýrie je ztracená a obyčejní Rusové nadávají, k čemu že byli ty miliardy a ztracené ruské životy. Určitě to nezvýšilo důvěru států, které na Rusko spoléhají při své emancipaci.

Na politiku Ruska to nemůže zůstat bez následků.

A teď ještě ke včerejší výměně názorů na správné oslovení účastníka diskuse:

Velká písmena lze v češtině zvolit i pro vyjádření úcty ,např. Vy, Váš. (https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=180)

Na jednoho adresáta se můžeme obracet buďto v jednotném čísle (tykání, dále též t), nebo v čísle množném (vykání, dále též V), konkrétně volíme buď singulárové, respektive plurálové tvary zájmenné a/nebo slovesné. Zjednodušeně řečeno, oslovení pomocí tvarů jednotného čísla (t) zpravidla indikuje blízkost a sounáležitost mezi komunikačními partnery (=signály pozitivní zdvořilosti), zatímco použití forem plurálových vůči jedinému adresátovi (V) signalizuje mj. úctu a odstup (=signály negativní zdvořilosti). K prostředkům negativní zdvořilosti se rovněž řadí formy nepřímého oslovení komunikačního protějšku.

( http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4023)

Rusko v syrské kampani likvidovalo především..

.. "svoje" fousaté wahabisty z Kavkazu. Nic jiného než válčit neumí, a tak byli v Sýrii. Na regulérním bojišti, kam můžete poslat bezpilotní dron, raketu či bombu to je jednodušší, než je po celém Rusku honit pomocí příslušníků speciálních jednotek.

Také mne zaskočilo to rychlé zhroucení armády, která celé roky válčila s IS, aniž by Asad musel na tuto válku mobilizovat záložáky. Nebude to samo sebou a ještě se možná budeme divit, co se dozvíme.

Rusko je blízko k dosažení cílů

speciální vojenské operace, strategickou iniciativu na všech úsecích fronty mají ruští vojáci, prohlásil ředitel Služby vnější rozvědky RF Sergej Naryškin.
🗣Kromě toho Naryškin dodal, že ukrajinská armáda je na pokraji zhroucení a režim Volodymyra Zelenského ztratil svou legitimitu a tím pádem i schopnost vyjednávat.
📌Naryškin přitom poznamenal, že mnozí hráči na mezinárodní aréně přejí Rusku úspěch na frontě.
🗣„Nedovedete si představit, jaké množství amerických partnerů ze zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky jsou s námi ve styku a žádají nás o to, abychom se nezastavovali v polovině cesty na Ukrajině,” uvedl šéf ruské SVR.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

🆒„Ať to podlé hnusné špinavé zvíře začne svými vlastními dětmi a pošle je umírat na ukrajinskou frontu!“ Maďarský novinář Zsolt Bayer tak okomentoval Blinkenův návrh na snížení branného věku na Ukrajině.
@neCT24

Pád Syrské arabské republiky

Ta je nyní vydána na milost a nemilost regionálním a globálním mocenským hrám

Mawadda Iskandar, 9. prosince 2024, https://libya360.wordpress.com/2024/12/09

Rychlý pád Sýrie - způsobený vnitřním rozkladem, vnější agresí a měnícími se spojenectvími - ji uvrhl do nejistoty, takže osud země je zapleten do regionálních a globálních mocenských bojů, které může vyřešit pouze její lid.

Po třináctileté válce vedené proti Sýrii s cílem svrhnout vládu se země ocitla mezi kleštěmi - což je výstižná metafora nejasné a nejisté budoucnosti, která se nad ní vznáší. Poté, co takzvaná ozbrojená "opozice" po bleskovém útoku na několik velkých měst vyhlásila kontrolu nad Damaškem a prezident Bašár Asad uprchl, visí osud země na vlásku. Otázky týkající se budoucího vládnutí a spojenectví se nyní vznášejí na obzoru a odpovědi na ně budou hrát klíčovou roli při utváření osudu západní Asie.

Opětovné zažehnutí ohně

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu během svého projevu 26. listopadu, v němž oznámil příměří s Libanonem, důrazně varoval Asada před "zahráváním si s ohněm" a prohlásil, že "Izrael mění tvář Blízkého východu". Toto prohlášení zřejmě podnítilo dobře koordinovaný útok ozbrojených frakcí podporovaných NATO proti syrské vládě. V čele útoku stála organizace Hayat Tahrir al-Sham (HTS), v jejímž čele stál Ahmad al-Sharaa, známý také jako Abu Mohammad al-Džulání, bývalý agent Al-Káidy a zakladatel její syrské pobočky a předchůdce HTS, Fronty Nusra. Ofenzíva začala v druhém největším syrském městě a ekonomické páteři, v Aleppu, a rychle proběhla provinciemi, včetně zbytku Idlibu, Hamá, Dará, Suvajdy, Homsu a nakonec Damašku. Dvanáctý den padlo hlavní město a Asad spolu se svou rodinou získal azyl v Moskvě.

Třináct let po počátečních povstáních se Sýrie ponořila do temnější propasti a její občané se obávají toho, co je čeká. Vzestup ozbrojených frakcí, které jsou podporovány Tureckem a skrývají v sobě extremistický podtext zakrytý náboženskou rétorikou, vyvolává obavy z možného pádu do sektářského chaosu. Navzdory Džuláního snahám uklidnit mezinárodní společenství - tvrdí, že éra "stínání hlav" skončila - zůstávají Syřané, zejména menšiny, obezřetní, neboť byli v minulosti svědky ničivých bojů mezi podobnými frakcemi.

Proč se vláda zhroutila tak rychle?

Desetiletí korupce a represí za vlády rodiny Asadů narušila důvěru veřejnosti a způsobila, že státní instituce jsou křehké. Rodina Asadů, která vládla od roku 1971, byla příkladem arabských vlád, které nedokázaly naplnit touhy svého lidu, vládly s logikou represe a chránily systém korupce. Přestože syrská vláda s pomocí svých spojenců přežila předchozí konflikty, nepodařilo se jí provést smysluplné reformy, které by mohly obnovit její základy. Úleva, kterou Damašek získal po porážce Islámského státu v Iráku a Sýrii (ISIS), se ukázala jako neplodná. Asadova vláda nedokázala přejít ke skutečným reformám ani podpořit mírové předání moci, čímž se stala zranitelnou vůči obnoveným nepokojům.

Ofenzíva přišla v okamžiku zvýšené regionální nestability. Roky sankcí, izraelské agrese a západního vměšování oslabily obranyschopnost Sýrie. Dokonce i Asadovi spojenci vyjádřili šok nad rychlým zhroucením syrské armády - navzdory poskytování zpravodajských informací. Íránský ministr zahraničí Abbás Aragčí k tomu poznamenal: "Byli jsme překvapeni slabostí syrské armády a rychlostí vývoje v terénu a Asad vyjádřil své překvapení nad slabým výkonem své armády během svého posledního setkání s vysokým poradcem vůdce revoluce panem Alím Larídžáním." Ozbrojené frakce provedly pečlivě naplánovanou bleskovou válku, při níž použily těžké zbraně - některé údajně dodala Ukrajina - a využily pokročilou západní vojenskou taktiku. Spolu s mediálním náporem, který oslabil morálku, se syrská obrana v rychlém sledu zhroutila.

Klíčoví syrští spojenci, včetně Íránu a Hizballáhu, byli zaměstnáni jinými konflikty, například podporou Gazy a bojem proti izraelské agresi v Libanonu. Rusko, zapletené do války s Ukrajinou, stáhlo klíčové námořní prostředky ze syrského přístavního města Tartús a zdrželo se vyslání významných posil. Geopolitické zájmy Turecka, zejména pokud jde o kurdskou autonomii a uprchlickou zátěž, podněcovaly jeho podporu svržení Asadovy vlády. Mezitím se zdálo, že státy Perského zálivu, kdysi smířlivé vůči Damašku, se otočily a připojily se k širším snahám o překreslení regionální mapy.

Co nás čeká?

Zatímco ozbrojené frakce upevňují kontrolu nad Damaškem, syrský prozatímní premiér Mohammed al-Džalali vyzval k jednotě a naléhal na zachování státních institucí. Hlavní město se však nadále zmítá v chaosu. Zprávy o rabování, sektářských represích a nucené migraci zesílily obavy z prodloužení nestability. Terčem útoků se stalo íránské velvyslanectví a domy spojené s vládními loajalisty, což dále podněcuje sektářské napětí. Všichni íránští zaměstnanci již opustili svatyni Sayyida Zainab na okraji města a místo zůstalo až dosud nepoškozené. Svatyně se nachází v oblasti, která byla během syrské občanské války ohrožena povstaleckými a teroristickými útoky. Írán proto vyslal své vojenské síly, zejména Jednotky Quds a šíitské milice, aby svatyni chránily.

Otázky ohledně správy země přetrvávají: přijme nové vedení Sýrie sekulární rámec, nebo podlehne extremistickým ideologiím? V katarském Dauhá se konalo vysoce důležité diplomatické setkání za účasti Turecka, Íránu, Ruska, Saúdské Arábie a Kataru, na kterém se jednalo o budoucnosti země.

Prohlášení účastníků astanského procesu a arabských ministrů zahraničí zdůraznila potřebu politické transformace na základě rezoluce Rady bezpečnosti 2254. Uniklé informace naznačují, že Asadův odchod mohl být součástí americko-ruského quid pro quo (něco za něco) spojeného s Ukrajinou, ačkoli tato tvrzení zůstávají neověřená. Pád Sýrie výrazně oslabí Osu odporu arabských zemí, přeruší důležité zásobovací linie pro Hizballáh a podkope regionální koordinaci. Rozhodnutí Izraele obsadit syrskou horu Hermon a vytvořit "nárazníkovou zónu" přidává další vrstvu složitosti. "Nová Sýrie" stojí před zásadní volbou: odolávat cizím zásahům, nebo riskovat roztříštění. Hora Hermon (2814 m) je významný geografický a historický bod na Blízkém východě, je známá svou strategickou polohou. Nachází se na hranici mezi Sýrií, Libanonem a Izraelem.

Budoucnost Sýrie závisí na její schopnosti obnovit se jako jednotný a suverénní stát. Pro Osu odporu je stabilní Sýrie nepostradatelná. Vnější mocnosti - především USA a Izrael - však dávají přednost roztříštěné a oslabené Sýrii, aby zmařily regionální odpor vůči svým ambicím. Odpovědi na tyto naléhavé otázky budou nakonec záviset na syrském lidu. Pouze on může rozhodnout o osudu své vlasti - národa, který byl dlouho oslavován jako kolébka civilizace a nyní stojí před nejistým úsvitem.

Putin opustil "neschopného hlupáka" Asada,

ale zachraňuje ruské vojenské základny v Sýrii

Prakash Nanda, 10. prosince 2024, https://www.eurasiantimes.com/putin-defends-russian-military-bases-interes/

Zdá se, že mezi strategickými elitami panuje celosvětová shoda, že svržení Asadova režimu je obrovským otřesem pro Írán a Rusko, na jejichž vojenské podpoře byl syrský "silák" spolu s Hizballáhem ze sousedního Libanonu kriticky závislý od vypuknutí občanské války v zemi v roce 2011.

"Bolest" pro Moskvu je možná ještě větší vzhledem k tomu, že kromě vojenské podpory Bašáru Asadovi mu poskytovala i diplomatickou podporu v regionu. Díky Rusku totiž Liga arabských států loni znovu přijala Sýrii po více než desetiletém pozastavení po brutálním vládním zásahu proti protiasadovským demonstrantům v roce 2011. Ztratilo nyní Rusko po Asadově odchodu v Damašku svůj vliv? Na první pohled se zdá, že ano. Při bližším pohledu se však zdá, že prezident Putin si udržel půdu pro správu hlavních zájmů Ruska v Sýrii s aliancí vedenou šéfem povstalecké skupiny HTS Mohammadem al-Džuláním.

Lze poznamenat, že to byla právě ruská vojenská intervence v Sýrii v roce 2015, která změnila průběh občanské války. Ničivé letecké kampaně Moskvy se stíhačkami Suchoj vyhlazovaly města ovládaná povstalci, a tím převážily misky vah na stranu Asada. Faktory, které stály za ruskou intervencí v Sýrii tehdy, jsou stejně důležité i dnes. Moskva prý využila své angažovanosti k tomu, aby se " ukázala jako mocnost schopná vyzvat Spojené státy, NATO a Západ obecně a zároveň rozšířit svůj globální dosah od Středomoří až po Afriku a Latinskou Ameriku". Dokázala, že má schopnost a vůli přijít spojencům na pomoc a zajistit jim bezpečí před nepřáteli. Jinými slovy, demonstrovalo ruskou sílu v regionu. Ruská kalkulace se ukázala jako úspěšná. Putin dokázal udržet zdravé vztahy se sunnitskými monarchiemi, zejména v Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech a Kataru.

Rusko, tradičně vlivná mocnost v některých částech Blízkého východu a severní Afriky, se tak vlastně díky demonstraci síly v Sýrii geostrategicky vrátilo do regionu po rozpadu Sovětského svazu. Ruský obchod, přímé zahraniční investice, vývoz zbraní a vojenské nasazení nyní v regionu získaly na významu. A to do té míry, že v roce 2016 OPEC podepsal deklaraci o spolupráci s dalšími deseti zeměmi a především s Ruskem. Ačkoli tato dohoda byla považována za dočasné opatření, dodnes neexistují žádné dokumenty, které by zavazovaly některé nečleny OPEC k dlouhodobé spolupráci. Ačkoli řízení produkce probíhalo rovněž většinou na půlroční bázi, v praxi skupina za osm let od podpisu dohody pracovala s malým rozlišením mezi členy OPEC a nečleny OPEC. Fakticky mají Saúdská Arábie a Rusko v diskusích právo veta. Rusko přitom přimělo mnoho blízkovýchodních režimů k tomu, aby usilovaly o stále větší normalizaci vztahů se Sýrií, přestože mnohé z nich Asada a jeho vazby na Írán nesnášely.

Za druhé, výměnou za ruskou vojenskou podporu a diplomatickou podporu Asad poskytl Rusku tolik žádaný přístav ve Středozemním moři v Tartusu a leteckou základnu poblíž Latákíje.

Mimochodem, obě byly zřízeny v sovětské éře, kdy byla Sýrie spojencem Kremlu. Asad souhlasil s čerstvými "dohodami" o těchto základnách pro ruské operace s platností na 50 let. Tyto dohody měly pro Rusko obrovský strategický význam. Tartus jako základna umožňoval Rusku provádět trvalé hladinové a ponorkové operace ve Středozemním moři a sloužil jako kanál pro operace do Indického oceánu. Její význam je o to větší, že ruská černomořská flotila je nyní pod neustálými útoky dronů ze strany Ukrajiny. Kromě toho je zařízení v Tartúsu jediným ruským středomořským opravárenským a doplňovacím centrem.

Pokud lze věřit Conu Coughlinovi, autorovi knihy Assad: The Triumph of Tyranny (Asad: Triumf tyranie), hlavní motivací Putina pro intervenci v Sýrii v roce 2015 byla ochrana dvou výše zmíněných vojenských základen. Jinak Putin nikdy neměl Asada rád a "odmítal ho jako neschopného hlupáka"; jeho poradci ho přesvědčili, aby zasáhl a Asada zachránil, "aby ochránil" dvě vojenské základny. Je docela možné, že Putinovy pochybnosti o Asadových schopnostech mohly vzrůst, když se Asad odmítl usmířit s tureckým prezidentem Tayyipem Erdoganem a prozkoumat politické řešení k ukončení občanské války.

Erdogan měl zájem přesídlit do severní Sýrie přibližně 3,5 milionu syrských uprchlíků, kteří se do jeho země nahrnuli od začátku občanské války, protože chtěl dále podkopat kurdské úsilí v regionu. Neúspěch v rozhovorech s Asadem přiměl Erdogana k podpoře povstalců, zejména HTS. Kromě toho byl prý Putin stále více frustrován Asadovou neochotou najít s opozicí určitou míru dohody. Proto ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na mezinárodní konferenci v katarském Dauhá 7. prosince neudělal ani neřekl mnoho pro odvrácení Asadova pádu a zdálo se, že si nad režimem myje ruce. Dne 6. prosince Rusko odvolalo své vojáky a diplomaty a začalo se stahovat ze svých základen. Ve skutečnosti se objevily zprávy o tom, že ruští představitelé sdělili agentuře Bloomberg News, že Moskva nemá v plánu syrského prezidenta zachránit, přičemž Vladimir Putin byl údajně znechucen zprávami o útěku režimních jednotek z jejich pozic. "Rusko nemá plán na záchranu Asada a nevidí, že by se nějaký objevil, dokud bude syrská prezidentská armáda nadále opouštět své pozice," uvedl zdroj z Kremlu.

Kreml si možná také všiml změny v narativu syrských povstalců v těchto dnech. Vůdce povstalců Džulání, který byl dříve spojován s fundamentalistickými organizacemi, jako je al-Káida a ISIS, nyní tvrdí, že změnil svůj pohled na věc a je pro mírové předání moci a pro Sýrii, kde by mohly všechny náboženské směry pokojně koexistovat. Putin tedy již není nucen představovat Asada světu jako "nepříjemné, ale přijatelné (sekulární) status quo". Ve skutečnosti, a to je velmi důležité poznamenat, se nyní objevují zprávy o tom, že vůdci syrské opozice souhlasili s tím, že zaručí bezpečnost ruských vojenských základen a diplomatických institucí v Sýrii. Není divu, že v neděli ráno, kdy povstalci obsadili syrské hlavní město, ruské ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení uvedlo, že obě vojenská zařízení byla uvedena do stavu zvýšené pohotovosti, ale jakékoli bezprostřední riziko nehrozí. "V současné době neexistuje žádné vážné ohrožení jejich bezpečnosti," uvedlo ministerstvo, když oznamovalo Asadův odchod z úřadu a ze Sýrie. Dále uvedlo: "V důsledku jednání mezi B. Asadem a řadou účastníků ozbrojeného konfliktu na území Syrské arabské republiky se rozhodl odstoupit z funkce prezidenta a opustit zemi, přičemž dal pokyn k mírovému předání moci." .... Naléhavě vyzýváme všechny zúčastněné strany, aby se zdržely použití násilí a aby všechny otázky správy věcí veřejných řešily politickou cestou. V tomto ohledu je Ruská federace v kontaktu se všemi skupinami syrské opozice."Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v pondělí (9. prosince) zopakoval stejné téma ohledně budoucnosti ruských vojenských základen v Sýrii. Uvedl, že to bude předmětem jednání s novými vládci v Damašku: "To vše je předmětem diskuse s těmi, kteří budou v Sýrii u moci."

Mimochodem, nově zvolený americký prezident Donald Trump, který tvrdí, že se s Putinem " velmi dobře zná", ve svém příspěvku na sociální síti Pravda napsal, že "Asad je pryč. Uprchl ze své země. Jeho ochránce, Rusko, Rusko, Rusko v čele s Vladimirem Putinem, už nemělo zájem ho chránit. Rusko nemělo důvod tam vůbec být. O Sýrii ztratilo veškerý zájem kvůli Ukrajině, kde leží téměř 600 000 ruských vojáků zraněných nebo mrtvých ve válce, která nikdy neměla začít a mohla by trvat věčně." To, že ruští představitelé v reakci odmítli počet mrtvých a zraněných, který Trump zmínil, je jiná věc. Zdá se však, že jeho teorie o oslabeném Rusku, které kvůli válce na Ukrajině není schopno chránit Asada, má mnoho příznivců.

A pokud je to pravda, pak Putin možná udělal moudrou věc, když udržoval otevřené komunikační kanály se syrskými povstalci a opozicí ještě před Asadovým svržením. Možná zajistil Asadovi a jeho rodině bezpečí tím, že jim poskytl politický azyl v Rusku "z humanitárních důvodů", ale udělal vše pro to, aby ruské zájmy v Sýrii zůstaly nedotčeny, když Trump popisuje Sýrii jako " bordel", do kterého by se USA neměly plést, protože "to není náš boj".

Autor a novinářský veterán Prakash Nanda je předsedou redakční rady EurAsian Times a již téměř tři desetiletí komentuje politiku, zahraniční politiku a strategické záležitosti. Je bývalým národním členem Indické rady pro historický výzkum a držitelem stipendia Soulské ceny míru.

pochybuji,

že potlačení protiAssadovských demonstrací bylo krvavější než ofenzíva z minulého týdne.

Ďourová ženou Evropy 😁

Věra Jourová byla vyhlášena

ženou Evropy?

To už je Silvestr?

Očekávám, že do Vánoc ještě

stihnou udělit titul Hrdina

evropských hodnot

Dominikovi Haškovi.

(FB J. Rajchla)

Kaddáfí: (proroctví)

...„Přijde cizí mocnost, okupuje arabskou zemi a svrhne jejího prezidenta a my všichni sedíme stranou a smějeme se,“ řekl s odkazem na osud Saddáma Husajna.

Libyjský vůdce připomněl osud Jásira Arafata, který, jak řekl, byl otráven, zatímco arabské země pokojně přihlížely.

„Proč jsme neodmítli uspořádat summit, dokud nebude Arafat propuštěn? Proč jsme nepožadovali vyšetření jeho vraždy? Nebo o oběšení Saddáma Husajna? Jak může být pověšen prezident arabské země jako válečný zajatec, a my neuděláme nic?“, pokračoval Kaddáfí.

Kaddáfí varoval tehdy současné vůdce: „Všichni jsme pod útokem. Dnes to byl Saddám, zítra to může být kdokoli z nás. Ano, Amerika byla spojencem Saddáma Husajna v boji proti Chomejnímu. Byl to jejich přítel. Nakonec ho však zradili a oběsili. Dnes jsme přáteli Ameriky, ale jednoho dne můžeme být příští obětí“

Zatímco Kaddáfí pronesl tento projev, kamery zachytily tehdejšího syrského prezidenta Bašára al-Asada, jak se ironicky usmívá. V té době se Asad a další vůdci možná smáli Kaddáfího varování, ale v roce 2024 je svět svědkem úplného pádu Asadova režimu...

Informer / PZ https://cz24.news/…eo/

Všechno je jinak,

pravil jako životní moudro na smrtelné posteli rabín. Ona i ta Sýrie asi bude úplně celá jinak. Mám dojem, že Rusko úplně změnilo pravidla hry, jen si toho ještě nikdo nevšiml. Před těmi několik lety vběhlo do tamní války a vcelku nemilosrdně ji vyhrálo. Odzkoušelo si tam spoustu zbraní, lidí i válečných postupů. Vlastně od prohrané studené války tohle byl první opravdu hmatatelný úspěch. Něco, co vypadalo dost beznadějně se změnilo na úspěch. Na mentalitu tamní oblasti i Rusů to mělo obrovský dopad.

Rus se tehdy vrátil na trajektorii světové mocnosti. Sice v relativně nezajímavé zemi, ale zmáknul to, co se třeba Amíkům nepovedlo několik předchozích let. Tím získal respekt tamních Arabů (nebudu jmenovat všechny národy, proto zjednodušuji). Ostatně, Rus se dodnes těší respektu v Afganistánu. Sice se stáhnul, ale důstojně a s uznáním. Protože byl tvrdý jak Afgánci a to se tam prostě cení. Zato Amíci jsou pro smích.

Kdyby nebylo Sýrie, nikdy by si netroufl na Ukrajinu. Teď si troufl a zatím ustál sankce, neskutečnou podporu Ukrajiny ze západu i střet se spoustou západních zbraní. Sice ne úplně top, ale v množství více než velkém. Běžný Rus sice má nějaké potíže, ale to zdražení másla a nákupní horečka se zdražením vajec se skoro stejně prohnala i Kozou (kolektivní západ). Jen u nás za to mohly chudák krávy a slepice, kdežto v Rusku Putin.

Takže dnes už Rus hraje úplně jinou hru. A v té hře je tohle teď prostě nezajímavá země, kde podporovat tamního Fialu asi opravdu nedávalo smysl. Možná někdo zkusí nějaký výpad proti ruským základnám a nastane velmi tvrdá odpověď. Nebo taky ne, protože si nikdo netroufne. Tohle se špatně odhaduje, ale zdá se, že Rus přešel do pozice nezávislého pozorovatele. Zato další budou mít ze situace hodně horkou hlavu. Od EU přes Izrael po USA. Jen to nebude trvat těch pár dní, ale o to víc to bude výživné.

Situace je zamotaná, ale hlavní asi platí. Rus má respekt, Amíci až tak ne a nenávidíme je, Izrael chceme zničit a bojíme se ho.

Do toho se nejpozději do měsíce začnou hádat dnešní vítězové, komu patří větší pašalík.

Tohle mělo být otevření další fronty proti Rusku a oslabení jeho pozic všude. Zatím to vypadá, že místo toho je to otevření fronty všech proti všem a Rus se tomu směje. Sice se všichni tváří, že je za blba a prohrál vše, ale mnohdy dobře prohraná bitva může vyhrát celou válku. Jak jsem už jednou řekl, teď už Rus hraje úplně jinou politiku.....

*

Putin přivítal Asada a poskytl jemu a jeho rodině politický azyl, protože přátelé se v těžkých situacích nezrazují..., ale schůzka s ním v jeho nabitém oficiálním harmonogramu naplánovaná není. Odletěl do Běloruska na zasedání Nejvyšší svazové státní rady.

(Ano, a Rus se tomu směje, protože Evropa tak bude mít brzy co dočinění se zaplavením svého území migranty. Což vůbec nevadí Putinovi ani Trumpovi.)

*MedaBeda

Putin je šachista, asi ví co dělá. Kdyby se do nich v Sýrii pustil, stálo by ho to spoustu sil. Teď jsou povstalci rádi a Putinovi vděční. A jemu zůstalo všechno co měl, o nic nepřišel. To není otevření další fronty proti Rusku, jak se to tady podávalo.

To: Inza

Lepsie by som to nenapisal. Absolutny suhlas. My plebs nevidime zakulisne dohody a tym padom nedokazeme predvidat tahy na sachovnici. Nepochybujem o tom ze Vlado ma partiu a rozostavenie figurok dohodnute uz dopredu.

...

Velmi pěkná analýza, díky

MedaBeda.. když jsem četl tvůj příspěvek..

.. tak jsem si vzpomenul na jiného ruského šachistu, Kutuzova..

Cituji: "Sice se všichni tváří, že je za blba a prohrál vše, ale mnohdy dobře prohraná bitva může vyhrát celou válku. "

Bitva u Borodina byl ten samý příběh. Husaři na kolečkových židlích v Petrohradu konečně pochopili, proti čemu Kutuzov bojuje a přestali mu kafrat do řemesla.

Díky tomu Napoleon odtáhnul z Moskvy s ostudou.

Kdyby si rakouští generálové a ruský car dali říct, poslechli Kutuzova a počkali u Slavkova na armádu pruského krále, mohl Napoleon skončit pod Brnem, ale to už je, jak říká můj starý dobrý přítel Barbar Conan, úplně jiný příběh..

tak toto

bylo v jedné reakci na článek na AE. Zajímavé, že? Taky názor.

Nový politický partner. Moderní termín, který se hodí i na domácí hnojiště. Tam vyčuhují holínky nějakého chtonika Vidláka, který se dere do nadějného uskupení Stačilo. To NESTACi, ještě se do Stačilo rve ta lotrovská Aspen Maláčova. To bude pro Stačilo polibek smrti. Jako se to stalo Deu Hromádkové v roce 1995. Také ji to rozežrali estébáci zevnitř jako kyselina . Vidlák je nasazená veš.

Přitom

levičáci by měli mít socdem a pravičáci ODS. Jenže obojí (už dávno) zparchantělo, takže nynější stav je: levičáci mají STAČILO a pravičáci Motoristy (podvodníci a tydýti pětikolku). Jak píšete, obě uskupení díky různým AspenMaláčovým nemusí mít dlouhého trvání. Proto by podle mě pravičáci měli mít Svobodné, u levičáků je mi to fuk.

Stačilo

s Venezuelou Maláčovou je pro mě nevolitelné. Opravdu polibek smrti.

Nějak mi ulétl komentář tak trochu zatatpetuji:

Anebo ne, dám jen odkaz:

https://www.pozitivnisvet.cz/napred-padne-francie-potom-eu/

Česko v r.2025....

...aneb když jde Titanic ke dnu:

https://youtu.be/r-TpFLwYBFc?si=iAknFPYxkWdPTbx7

Posuďte sami: žijeme v totalitarismu?

Na tuto otázku (souhlasně) zodpověděl již US- Američan Wolin ve svém díle "Obrácený totalitarismus" (2012).
Já teď předkládám k úvaze zamyšlení německého autora:
Kontrola prostředí zahrnuje nejen cenzuru, ale také autocenzuru.

„(tato) kontrola prostředí se nikdy nepodaří absolutně a jeho vlastní lidský aparát se může – když je prostoupen vnějšími informacemi – stát předmětem nesouhlasného „hluku“, přesahujícího rámec jakéhokoli mechanického aparátu. Pro totalistické administrátory však takové události nejsou ničím jiným, než důkazem „nesprávného“ použití přístroje a proto na kontrolu prostředí pohlížejí jako na spravedlivou a nezbytnou politiku, která nemusí být držena v tajnosti… V centru tohoto „ self-justification“ je jejich předpoklad vševědoucnosti, jejich přesvědčení, že realita je jejich výhradním vlastnictvím“ (Lifton 1989[1961] : 421).

Kdo v této souvislosti nemusí myslet na „ Nařízení o digitálních službách“ (Digital Services Act, „DSA“) či zřízení tzv. fact checkerů?! Obojí je praktikováno zcela otevřeně a prezentováno jako nezbytné tváří v tvář „falešným zprávám“, přičemž „falešné zprávy“ nejsou ty, u nichž lze empiricky dokázat, že nejsou pravdivé, ale spíše to, co by se nemělo znát, nevěřit, nemyslet si, protože to neodpovídá tomu, co má být prosazováno jako „realita“.

Upozorňuji, že Lifton měl především v hledáčku totalitu komunistickou, psal to v době, kdy všichni vnímali Orwellův "1984" a "Farmu zvířat" jako obraz komunismu.

Celý článek zde

https://sciencefiles.org/2024/12/09/leben-wir-im-totalitarismus-entscheiden-sie-selbst/

...

A pak že jsme debilové, co volí jen SPD a komunisty ... Tady je materiálu na studium a diskuzi, o čem běžný občan zahlcen seriálem ulice ani nemá tušení ...

ztratilo se

dost přispěvatelů, nebo se mi to jen zdá ??

>Bob dne Út, 10. 12. 2024, 15:16

no od včerejšího popoledního kolapsu diskuse se mi také zdá.

to už celý měsíc

www.hnutivize.cz

Rozjel jsem to, musím i dokončit...

Nečekal jsem, ani zdaleka, jaký ohlas vyvolá pohled na vodík. A proč tedy neuveřejním požadované informace. Tak tady jsou :

GOOGLE - www.techzpravy.cz - lupu a zadejte slovo vodík.

Je zde info o posledních technologií kolem vodíku, pro i proti. Snad to uspokoj i p. Freuda. Jo, rozvoj technologie se od 60tých let doslova zbláznil.

Apropóó : Dnes jsem někde četl, že Ušáci dávají 75 miliard USD na vodík. No, asi zase náhoda.

Milan Au.

Vodík

Prosím kolemjdoucí, nezkažte mi můj rekord. Průměr 1 x slepice na 5 hlasů. Paráááda. To tu zatím nebylo.

Freuda to neuspokojilo.

Freuda to neuspokojilo. Já chtěl jeden odkaz, ve kterém by jeho autor na základě faktů dokázal, že vodík je relevantní, spolehlivý a účinný zdroj energie do budoucna, a popsal by racionální, použitelné metody, jak vodík získat, skladovat a používat. To všechno na základě čísel.

Místo toho jste poslal odkaz na desítky článků různé kvality, ze kterých se dalo vyčíst asi tolik jako z předpovědi počasí typu, nebude li pršet, nezmoknem.