Odmítám se poddat

predáváním genů je to taky složité.Četla jsem od Flegra Zamrzlá evoluce a někdy prý stačí,když to za vás odedře teta nebo bratránek

Vidlák je dost hrdý na to, aby do Prahy jako turista nejezdil

Dnes se ty samé ubytovny, nebo možná spíš Praha sama v lokálně cílené kampani tváří, že jsou pro ni venkované exkluzivními hosty. A že každý dostane nejen postel za pusinku, ale navíc voucher do divadla, slevu na utopence a bůhvíco.
Na gastroceny, jejichž bizarní marži virus odhalil, bylo naplito již mnohokráte. Přesto. Naprosto nechápu, proč bych měl svými stravenkami zachraňovat rádoby hogo fogo podniky v centru, které si ještě před půl rokem účtovaly za půllitr sto padesát korun, aby dnes žebraly o zákazníky, lákajíce je na pivo za dvě eura a kachnu za sto padesát místo únorových šesti set.

Ano, je to iracionální. Krátkozraké. Ale takové již emoce bývají. Vím, na obratu pražského cestovního ruchu závisí do velké míry i úspěch celostátní ekonomiky. Leč nemohu si pomoci.
Pokud si turistická Praha myslí, že ji teď, v krizi, zachráníme my, vidláci z regionů, jimiž roky ostentativně pohrdala, pak se, myslím, plete.

I poslední hejl z periferie má svoji hrdost.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vidlak-je-dost-hrdy-na-to-aby-do-pra…

Udělal jste a děláte pro živobytí (nikoli pouhé přežívání) své a své rodiny maximum.
Prvním správným krokem byl úprk z města do Vidlákova a druhým pak vlastní obdělavatelná půda.
Nejste sám, kdo VČAS pochopil, co je pro život opravdu důležité.
Že to není lepenkáč v satelitu na kraji velkoměsta se dvěm či třemi garážemi a tújkou u vjezdu, ani byt na "lukrativní" adrese uvnitř města. Tím děti ani sebe nenakrmíte.
Poctivá kamenná nebo alespoň roubená chalupa a k ní "polnostě" nebo alespoň zahrada. Když je i kousek lesa a potok, náhon či řeka, ještě lépe. To jsou ty tak důležité základní potřeby a podíly.

Pokud to pochopí víc lidí z měst a velkoměst (a včas), máme šanci, že se my a naši potomci nebudeme muset poddat.
Když to nepochopí, tak se holt poddáme a budeme muset začít znovu od nuly. Vždyť i ten český (moravský, slezský) jazyk (a s ním i národ) přežil jen díky venkovským písmákům. Bez nich by Jungmann, Dobrovský, Šafařík a další neměli CO křísit.
Takže restart je možný; jen trvá o to déle, čím později začne.

já bych spíše řekl, že bizardní cenyjsou naše národní "špecifikum".
V celé šíři obchodního spektra.
Včera jsem si např přečetl, že poláci letí z Katowic na Krétu za nějakých 1 150 kaček, a podnik páně Šimáně Smartwings nabízí let z Ostravy na Krétu za pouhých 8 150 kč. Láce jako prase, předražení vlastně konkurenční nabídky o směšných 700%.

MUDr. Ivan David
45 min ·

Co s Evropskou komisí, která odmítá dodržovat evropské právní předpisy?

Včera jsme měli třístranná jednání o návrhu nařízení o platbách dotací ze Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) během tzv. přechodného období. Jde o návrh nařízení, které má umožnit vyplácení zemědělských dotací i po 31. 12. 2020, kdy vyprší platnost současných unijních nařízení, podle nichž jsou dotace vypláceny. Jejich účinnost byla nastavena na dobu určitou – 7 let, které končí letošním posledním kalendářním dnem.

Zajímalo mě, proč jsou nařízení psána na dobu určitou. Bylo mi řečeno, že je to tak vždy. Každých 7 let se v EU provádí reforma Společné zemědělské politiky (CAP). Je to nepraktické, protože to zemědělcům neumožňuje plánovat dlouhodobé investice. Podle europarlamentních „mazáků“ se to dělá proto, že EU provádí „sedmiletkové“ rozpočtové plánování nazývané Víceletý fiskální rámec (VFR). Jde o dokument v němž Evropský parlament (EP) a Rada stanoví na 7 let dopředu stropy celkových výdajů rozpočtu EU i limity na výdaje jednotlivých rozpočtových okruhů. Tedy balíky peněz na jednotlivé unijní politiky jako je CAP.

Ani nejdéle sloužící poslanci mi neuměli odpovědět na otázku, proč se při tvorbě každého sedmiletkového VFR nepřenesou do dalšího období plány výdajů na dotace, které byly uzákoněny europarlamentem a Radou. Jako jsou třeba zemědělské dotace. Na národní úrovni platí zákony v naprosté většině na dobu neurčitou. Do doby jejich zrušení nebo novelizace. V případech, kdy jsou se zákonem spojeny výdaje státního rozpočtu, je Ministerstvo financí povinno tyto výdaje automaticky zapsat do návrhu rozpočtu na další rok. V národním parlamentě se nemusí každý rok nebo každých 7 let hlasovat vždy znovu o školském zákonu, nebo zákonu o Polici ČR. Nebo jiných zákonech, které umožňují financovat veřejné služby.

Na národní úrovni jsme před 30 lety zrušili pětiletky. V EU je krátce poté zavedli a před několika lety prodloužili na sedmiletky. Přesto unijní zákonodárci musí kvůli časově omezené platnosti stále dokola znovu a znovu hlasovat o nařízeních, které umožňují financovat výdaje EU. Pojal jsem podezření, že úředníci Komise si touto cestou zajišťují, že budou mít vždy zaměstnání. Nikdo jiný než Komise totiž podle Smlouvy o EU a o fungování EU nemá pravomoc předložit EP a Radě návrh unijního nařízení nebo směrnice. Takto se eurokraté činí nepostradatelnými. Aspoň si to myslí. Včera jsme jako europoslanci společně s Radou ministrů zemědělství úředníkům Komise názorně předvedli, že tomu tak nemusí být navždy.

Jako stínový zpravodaj frakce Identita a demokracie (ID), v níž pracují europoslanci zvolení v ČR za SPD, jsem se účastnil třístranného jednání mezi europarlamentem, Radou a Komisí. Cílem těchto jednání přezdívaných „Trialog“ je hledání možné shody mezi EP a Radou o projednávaném návrhu nařízení nebo směrnice EU. Podle Smlouvy o EU se takové jednání musí uskutečnit vždy a pokud ani po dvou kolech jednání ve výborech a na plénu – tzv. parlamentních čteních - není mezi europarlamentem a Radou shoda o podobě nového právního, zbývá už jen jeden pokus a před ním se zástupci příslušného parlamentního výboru a Rady snaží na společném jednání dohodnout takový společný text předpisu, který by byl schválitelný v obou orgánech. Pokud se to nepodaří, nebo pokud výsledek jednání tzv. dohodovacího výboru Rada nebo parlament v plénu odmítnou, jde návrh definitivně do koše.

Od roku 2012 jsou trialogy pořádány už během prvního kola. Většinou poté, kdy parlamentní výbor schválí pozměňovací návrhy svých členů – tedy před 1. čtením na plénu. Tato praxe sice nemá oporu ve Smlouvě o EU ani v Jednacím řádu, přesto se řadu let používá. Říká se tomu neoficiální trialog. A používá se nejen v případech, kdy jsou europarlament a Rada v časové tísni, protože je nutné projednávaný předpis rychle schválit. Jako je tomu nyní v případě nařízení o přechodných opatřeních, které má umožnit vyplácení zemědělských dotací i po 1. 1. 2021. Do konce letošního roku bychom nikdy nemohli stihnout schvalování návrhu ve třech čteních. To by trvalo tak 3 až 5 let.

Závazná pravidla v jsou ve Smlouvě o EU a v Jednacím řádu EP zapsána pro Trialog před posledním třetím čtení. Pro neoficiální trialogy se tato pravidla používají tzv. „přiměřeně“. Což znamená, že všichni je dodržují, pokud se jim to hodí. Jinak každý zkouší, co mu ostatní dovolí.

V pravidlech pro Trialog je stanoveno, že se zástupci příslušného parlamentního výboru se zástupci Rady jednají o možném kompromisu. Komise má navrhovat kompromisní texty. Jednací řád však nezná řešení situace, k níž došlo v případě návrhu nařízení o vyplácení dotací v přechodném období. Rada i Evropský parlament se bleskově shodli na tom, že přechodné období musí být 2 roky, a že během této doby mají být nadále v neseškrtané podobě vypláceny zemědělcům dotace z rozpočtu EU i z národních rozpočtů.

Dva roky požaduje náš výbor i Rada proto, že reforma CAP, kterou nám Komise předložila, a o níž nyní jednáme, obsahuje stovky chyb. K tomuto paskvilu bylo předloženo více než 6 tisíc pozměňovacích návrhů, které postupně probíráme. A minimálně rok nám bude trvat než je všechny projednáme. Jenže ani po schválení reformy nebude hotovo. Pak ještě bude muset Komise vydat desítky prováděcích vyhlášek – zvaných nařízení Komise – bez nichž nelze nový systém plateb spustit. Reálně je to práce MINIMÁLNĚ na 2 roky.

Celé 2 měsíce jsme se zástupci národních vlád v Trialogu řešili každé slovíčko, které se liší v pozměňovacích návrzích schválených zemědělským výborem EP a v návrzích Rady ministrů zemědělství. Během vyjednávání, která se odehrávala až 3x týdně, jsme se ministerstvy dokázali o všem dohodnout. Komisi byl hned na prvním jednání uložen úkol přinést napsané paragrafové řešení délky přechodného období 2 let. Na každém setkání nám úředníci Komise slibovali, že příště už to přinesou.

Včera však došlo k situaci, kterou doposud nezažil nikdo ze zemědělského výboru EP ani z Rady. Eurokraté na jednání, které mělo být posledním, oznámili, že nesouhlasí s dvouletou délkou přechodného období a chtějí, aby trvalo jen rok. I když je to zcela nerealistické. Odpoledne si ministři zemědělství předvolali na Radu komisaře pro zemědělství Janusze Wojciechowského. Ten jim oficiálně potvrdil, že nejde jen o „šprajc“ úředníků, ale že to je politický postoj Evropské komise. Komisař ministrům prakticky oznámil, že unijní exekutiva nehodlá dodržovat pravidla stanovená Smlouvou o EU. Podle ní náleží zákonodárná moc Evropskému parlamentu a Radě jako spoluzákonodárcům. Komise má právo předpisy pouze navrhovat.

V této situaci, která nemá daleko do „anarchie“, Rada i Evropský parlament předvedly, že se při tvorbě právních předpisů v případě společného zájmu bez Komise dokáží obejít. Během odpoledne a večera pracovníci legislativních odborů obou spoluzákonodárců napsali paragrafové znění prodloužení výplat současných dotací o 2 roky. Na příštím jednání trialogu bude návrh definitivně schvalován. V září by mělo být poslední jednání a říjnu byl mělo být nařízení schvalováno na plénu EP a v Radě. Poté by už mělo být jen vyhlášeno v Úředním věstníku, které zaručuje jeho platnost. Peníze pro zemědělce by měly být zachráněny.

Je možné, že poté se poslanci začnou zabývat otázkou, co s Komisí, která odmítá plnit úkoly, které jí ukládá právo EU...

Jak už jsem psal mnohokrát, přiznám se Vidláku, že vaši totální skepsi nechápu. Hned jedna z prvních vět, že "nežijeme v právě šťastném období", mne překvapila. Nemá smysl komentovat vaše další lamentace, v něčem s vámi souhlasím, v něčem ne, nechci dnešek rozhodně nějak adorovat, ale prosím vás, jaké bylo tedy šťastnější období? Kdy měli lidé více svobody k vlastní realizaci? Kdy byl život výrazně pohodlnější? Samozřejmě, je fakt, že hlavně v otázce té pohodlnosti je dnešek ovlivněn pokrokem techniky, kdy mnohé z přístrojů, které nám dnes ulehčují život, jsme si před léty ani nedokázali představit, ale přesto si myslím, že jen málokdy v našich dějinách, jsme se měli obecně tak dobře, jako dnes (napadá mne třeba předbělohorská doba, kdy i poddanství bylo vcelku v pohodě, země bohatá, platy štědré, ale zase ty neustálé náboženské třenice...). I když, a to souhlasím s Gerdem, je to takové "ticho před bouří", která se blíží. Ovšem i tu bouři jsme už v dějinách zažili mnohokrát a zatím jsme to vždy zvládli. Věřím, že to zvládneme i tentokrát.