Navzdory komunistům?

Pod mým včerejším článkem o závlahách na Dyji se včera objevila výtka, že svou adorací závlahových staveb, které vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech adoruji komunismus, který byl hrozné zlo, že je nepochopitelné, jak mohu tehdejší režim chválit, protože tehdejší elektrárny, závlahy a třeba i obilná sila nestavěli komunisti, ale naši inženýři, technici a architekti, ale rozhodně ne komunisti. 

Na to konto jsem opáčil, že dnes máme také inženýry, techniky, architekty i vědce, ale žádné závlahy se nestaví, stejně tak se nestaví ani elektrárny, ani se neotevírají doly a obchodní centra postavená na zemědělské půdě to nevytrhnou. Troufal jsem si tvrdit, že dnešní technici i inženýři by měli být mnohem lepší než ti tehdejší, protože dnes mají možnost vidět celý svět. Nemusejí se učit jen u soudruhů v Moskvě, kde tehdy bylo všechno nejlepší, ale mohou se učit v Paříži, Londýně, Pekingu i v Dubaji, kde vznikají úžasná díla lidského umu. Podivil jsem se, že sice ti naši technici mají otevřený celý svět, ale nic z toho domů nepřinesli. 

Odpověď přišla rychle... protože korporátní fašismus nechce, aby u nás něco fungovalo, máme být jen montovnou levných dílů... Nejspíš je to dokonce i správná odpověď. 

Ale víte, čemu se strašně divím? 

Tehdy nám vládla zlá strašlivá komunistická strana plná aparátčíků, kteří byli schopni lidem ničit životy, zavírat je, ničit jim existence, kteří měli nad svým obyvatelstvem téměř absolutní moc. A přece tu vznikla díla, která tento režim daleko přetrvávají a zřejmě přetrvají i ten dnešní režim. Přehradami počínaje, přes elektrárny až po obilná sila, která tu budou stát ještě dlouho poté, co ta dnešní plechová zkorodují a padnou k zemi. 

Prý tato díla vznikla navzdory komunistům. Vznikla navzdory všem těm Jakešům, Bilakům, Štrougalům. 

Sakra, proč něco nevznikne i dneska navzdory tomu korporátnímu fašismu? Jak je možné, že tehdejší komunistický režim byl tak špatný, že všechno vniklo navzdory jemu a navzdory dnešnímu režimu nevzniká téměř nic?  Jak je možné, že jsme tehdy měli takové množství techniků a schopných lidí, kteří navzdory aparátčíkům a marxistům-leninistům dokázali postavit na Dyji závlahy a v Dukovanech elektrárnu? Proč se dneska nenajdou stejně schopní lidé, kteří by navzdory všem Klausům, Zemanům, Babišům, privatizátorům a korporacím dokázali alespoň zlomek toho, co dokázali tehdejší technici? 

Ono není moc možností. Buď musíme připustit, že tehdejší režim byl ve skutečnosti o hodně vstřícnější vlastnímu národu než je ten dnešní, že nechal národ navzdory poučkám z Moskvy tvořit a z toho tedy plyne, že dnešní režim je ještě mnohem horší než tehdejší, protože všechny tvořivé síly spolehlivě ničí a rozpouští. 

A nebo musíme připustit, že tehdy byli lidi vzdělanější, statečnější a šikovnější než ti dnešní, když i v podmínkách hrozného režimu dokázali navzdory všemu stavět elektrárny a závlahy. A ti dnešní jsou prostě jen zbabělí, neschopní a zkorumpovaní a proto se nedokáží postavit korporátnímu fašismu, který je přece mnohem mírnější než tehdejší komunismus.. Kdyby ten korporátní fašismus byl horší než komunismus, tak bychom si přece všichni přáli, aby se soudruh Jakeš vrátil, protože je logické chtít menší zlo. 

Nebo je to ještě horší a platí obojí? Dnešní korporátní fašismus je ještě horší než tehdejší komunismus a zároveň jsou dnešní inženýři a architekti zbabělí, nevzdělaní  a neschopní?  Nebo se musejí dnešní komunistobijci ještě víc opupínkovat, protože tehdejší komunisti uměli plánovat a ještě k tomu měli vzdělané lidi a národ dusili jen trošičku a ještě k tomu definovaně? A dnešní režim ani neumí plánovat, ani nemá schopné lidi a dusí národ ještě víc jen méně nefinovaně? 

A nebo je to vnějšími podmínkami? Tohle jsem tak trošku zdůrazňoval včera... je to tím, že elektřinu tolik nepotřebujeme a závlahy jsou zbytečné, protože těžký průmysl je v Číně a zemědělské produkty jsou levnější v Egyptě? A ropy je dost, aby nám to lacino dovezli až do Kauflandu, které se staví jak houby po dešti? Proto můžeme Dyji vracet divočině, nechávat zarůstat kanály a rabovat čerpadla, protože to fakt nepotřebujeme? A pokud se podmínky opět změní, tak jsme dost šikovní a přizpůsobiví a znovu to opravíme a zprovozníme? 

Jsme prostě jen přizpůsobiví vnějším podmínkám, nebo tu nevratně o něco přicházíme? Nebo prostě bude stačit nějaký dějinný náraz podobně jako tronádo na Břeclavsku a objevíme v sobě neuvěřitelný potenciál na výrobu zázraků na počkání? Že by vůbec nešlo režimy ani o ideály ani o poučky, ale prostě si to uděláme tak jak to přijde a vlastně se vůbec nemusíme bát žádné elektromobility ani ničeho jiného, protože až nám bude ouvej, tak si poradíme? 

Je normální, že někde něco vzkvétá a vedle toho něco zarůstá? Je normální, že jsme někdy spořádaná společnost a jindy nepřehledné klubko sobeckých zájmů, protože je to vždycky ta nejlepší reakce na pohnutky doby? 

Já osobně mám pocit, že něco ztrácíme. Že naše ztráty mohou být i nevratné... samozřejmě v krátkodobém horizontu jedné generace. Ale jak to vnímáte vy? Jdeme už jen prostě do kopru, protože už dávno nejsme pupek světa, nebo se nám na planetě něco porouchalo a rozjíždíme se všichni směrem k obrovskému průseru?

Platí už tisíce let známá poučka, že to, co nás dovedlo na vrchol, to bude i příčinou našeho pádu? Že všechna ta technika, znalosti, byrokracie, demokracie, svoboda a podobně nás prostě dovedly do slepé uličky odkud vede cesta jen zpět?