Přátelé, je tomu na hodinu přesně osmdesát let, kdy pro mou babičku nastala její hodina nula. Právě teď před osmdesáti lety jí na okno její chaloupky (kterou právě splatila) zaklepal starosta Bedřichova Hradce, který se dnes jmenuje Grodziec a leží na polském území… ale předtím ležel na říšském území, předtím na pruském území, předtím na rakouském území a předtím na území českého Slezska… To já jen, abyste věděli, jak pomíjivé jsou hranice…
Starosta zaklepal tehdy třiatřicetileté Else Sterzikové na okno a suše jí oznámil, že celoevropské řešení zkrachovalo, tisíciletá říše se nekoná, ruské hordy zbaběle postupují vpřed a právě prolomily frontu v rámci Viselsko-oderské operace. V šest ráno jede poslední vlak do Brusele… totiž, hlouběji do Říše. Odteď už platí jen „zachraň se, kdo můžeš.“
Pak se vzdálil a nechal ji, aby se s touto informací nějak vyrovnala.
Elsa samozřejmě věděla, že se něco podobného blíží. Dva roky poslouchala mainstreamová média o vítězném boji Evropské unie proti mongoloidním hordám na východě. Viděla fotky zničené ruské techniky, viděla fotky ruských zajatců, poslouchala největší evropské mozkové kapacity, proč musí Říše vyhrát válku a proč je bolševikům nadřazená. Kdyby tu dneska s námi byla, měla by intenzívní pocit deja-vu. Neslyšela by vůbec nic nového.
Ale přes veškeré úsilí tehdejších Bartoníčků, Jindřichů Šidlů, Bartkovských, Doležalů a Šafrů, pořád prosakovaly nějaké dezinformace, že si Říše nevede úplně dobře. Řešilo se to tehdy stejně jako dneska. Vysvětlovalo se lidem, že se mají dobře, jenom o tom nevědí. A proti dezinformátorům se zasahovalo… no jéje. Jak někdo poukázal na to, že se poslední dva roky pořád jen ustupuje, jídlo je pořád dražší a výpadky proudu častější, hned naběhl dobový Foltýn, který ty svině hned obehnal příkopem a plotem. Nahoru dal ostnatý drát, pustil tam deset tisíc voltů a přidal kulometné věže. A byl to jiný sekáč… ne jako náš tupý zelený lampasácký debil. Tam jste se rychle dozvěděli, zač je toho dezolát.
Elsa byla tehdy taková ta mlčící většina. Měla jiné starosti než sledovat politiku a frontu na Ukrajině. Manžela měla v armádě a musela se pořádně snažit, aby se jako matka s malým dítětem uživila. Neměla čas na hluboké přemítání, neúčastnila se plamenných debat. Neměla čas na politiku. Hleděla si svého a byla ráda, že je ráda. Občas jí nějaký bodrý soused, který upřímně miloval svého světového lídra a jeho nejvyšší hodnoty, připomněl, že její manžel byl před válkou německý komunista… hodně hnusně a hodně štiplavě jí to připomněl…
Naše rodinná paměť neví nic o tom, co se Else honilo v hlavě a jak v ní během toho mála času uzrálo správné rozhodnutí, spěšně opustit svůj čerstvě splacený dům a připojit se k milionům migrantů na cestách. Jen víme, že tehdejší migrace z východních území byla Němci organizována stejně dobře a šikovně jako ta současná a také víme, že celá řada Elsiných sousedů Bedřichův Hradec neopustila…. těšili se, až je Rusové osvobodí. Nevěřili prolhaným a zaprodaným médiím a mysleli si, že vše je přesně naopak.
Elsa se do toho posledního vlaku dostala i s dalšími členy rodiny. V tlačenici na nástupišti málem přišla o syna a ztratila svou babičku z dohledu. Už ji nikdy neviděla, ani nezjistila, co se s ní stalo. Její syn (můj strýc) dnes zemřel, právě na toto výročí, kdy se svojí maminkou šli nocí a sněhem k poslednímu vlaku. Na osmdesáté výročí své hodiny nula.
V šest ráno vlak odjel a v půl osmé dorazili do Bedřichova Hradce první ruští průzkumníci na lyžích… Byli patřičně instruovaní Iljou Erenburgem a měli za sebou osvobozování mnoha likvidačních táborů a mnoha ghet. Čtyři roky byli konfrontováni s hodně ošklivými fakty, jak se vyspělá západní Evropa chová k mongoloidním hordám, přečetli si tisíce statusů o tom, že Rusové nejsou lidé, věděli, jak ýbrmenšové onanují nad mrtvolami ruských mužiků. Když vstoupili na německé území, měli se za co mstít… Deset milionů zavražděných Slovanů křičelo až do nebe.
Bohužel, Bedřichův Hradec neměl žádné místo v mapách Koněvova generálního štábu. NKVD nevěděla, že tam někdo touží po ruském osvobození a čeká na něj. Místní prorok, který tři roky správně předpovídal kolaps říšské unie, neměl dostatečný dosah na dobovém fejsbůku, aby na něj někdo bral ohled a tak mu osvoboditelé znásilnili dcery a jeho zastřelili, aby se na to nemusel dívat… Válka je vůl… bohužel je vůl i tehdy, když máte pravdu.
Elsa Sterziková strávila následující půlrok v utečeneckých táborech, ale protože nebyla Němka, nýbrž česká menšina v Prusku, znenadání se ukázalo, že ona válku neprohrála, ale vyhrála. V evangelické komunitě těchto dávných českých emigrantů pro víru tehdy vznikla iniciativa „návratu do země otců“ a ona se dostala do západních Čech, kde byla spousta prázdných (a vyrabovaných) domů po sudetských Němcích. Vrátila se domů po dvou stech letech v cizině. Bedřichův Hradec ještě jednou navštívila a zjistila, že její dům při ofenzívě vyhořel do základů.
Do Čech si přivezla syna, jeden kufr věcí, archaickou češtinu, která nezavadila o Jungmannovo či Preslovo názvosloví a evangelickou víru, která vydržela sto let pronásledování od Habsburka a dalších dvě stě let nezájmu v tolerantnějším Prusku. Spolu s dalšími obdobně postiženými pak budovala „českou přítomnost“ v Sudetech. Potomci těchto reemigrantů udrželi na Sokolovsku evangelickou víru dodnes a udrželi ji poctivou, nedotčenou dnešní LGBTNSDAP modernou. Možná proto, že byli v tichém odboji proti vrchnosti už tři sta let.
Elsa měla štěstí, po dalších čtyřech letech se vrátil ze sovětského zajetí její manžel a můj dědeček. Narodil se jim druhý syn (můj tatínek), který si o pětadvacet let později přivedl ženu z Ukrajiny, čímž se osudy naší rodiny propojily s osudy rodiny ukrajinského ševce, který tenkrát německé armády tlačil k Berlínu, aby evropské hodnoty vykázal do patřičných mezí… Kupodivu to přežil a zůstaly mu ruce i nohy.
Vzpomínání obou mých dědečků vždycky stálo za poslech. Je součástí mé tvorby i mých postojů.. Je součástí mého volání po míru. Jsem generace, která ještě o hrůzách války slyšela od těch, co je autenticky prožili. Nikdy nezapomenu na jejich pokoru či radost z toho mála, co měli a jejich napomínání, abych si vážil toho, že se nestřílí. Nikdy neřešili výsledky války, prostě byli rádi, že je mír. Husákovské Československo nebo Brežněvovský Sovětský svaz, to pro ně byla skvělá místa pro život. Byl mír. Nic jiného nepotřebovali.
Tuto vzpomínku píšu, protože se blížíme k podobně prohrané válce. Jen je dneska virtuálnější než tenkrát. Píšu ji jako varování, že společné evropské řešení vždycky končí zvoláním „zachraň se, kdo můžeš“ a hodinou nula v rozvalinách. A i když můžeme dlouho sledovat zářivé postupy vzad a dokážeme si představit, co nastane až vypnou elektrárny a jak končí adorace nacismu, řešit to všichni začnou, až když je fronta pět kilometrů od jejich majetku… Ano, za 45 dní nám patrně dojde plyn… ale ještě minimálně měsíc to bude všem jedno.
Zároveň varuji ty, kteří se těší na nové osvobození, že jejich jména nejspíš nejsou napsána v seznamech velkých kluků a nikdo na ně nebude brát ohled.
Dnes je to osmdesát let.
_____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
- Log in to post comments
Komentáře
Komentáře k článku
*
Upřímnou soustrast za strejdu, Vidláku!
Trump přichází pozdě a Evropa se zničí.
Všichni dezoláti s nadějí čekají na prezidenta Trumpa, který jim vrátí to, o co přišli. Opravdovou svobodu projevu, co je tak hezky zakotvená i v ústavě. Jenže Evropě už to nepomůže, je pozdě. Protože před svobodou projevu, kterou se nepodařilo úplně zničit, jsme zcela zničili svobodu podnikání ve jménu vyšších cílů. Dorazili jsme to dotacemi. Teď na to příšerným způsobem dojedeme.
Svoboda projevu byla opravdu nejprve potlačena právě v podnikání. Ve jménu nového božstva, zvaného Green deal byla svoboda a pravda obětována na oltáři pokroku a světlých, bezemisních zítřků. Situace došla tak daleko, že přiměřeně chytrá Nerudová říká, že pokuty pro automobilky za CO2 nejdou zrušit. Jde zrušit samozřejmě vše. Jediné, co se neruší, jsou dogmata. Ta patří k náboženství, nikam jinam.
Takže tady máme nové náboženství zvané EU. Představuji si, jak v potemněle nasvíceném sálu v Bruselu (Štrasburku) zahajují poslanci schůzi recitováním nového EU desatera
Ve jménu EU, LQBTQ+- a ESG.
Budiž euro pochváleno.
Tak takhle by to mohlo být. Proč to dospělo tak daleko?
Krásný příklad jsou právě automobilky. Kdysi auta docela čoudila. Takže se řeklo, to nechceme. A vymyslela se emisní norma EURO.
Na začátku tam byl konsenzus mezi politiky a automobilkami. Politici potřebovali nějaké viditelné cíle a automobilky zisk. Takže sice automobilky řvaly, že se to nedá a budou muset strašně zdražit, ale vždy to nějak dopadlo. Protože teoretická účinnost spalovacího motoru je cca 50% (reálně max. 40%, tam už jsme) a začínalo se na 25%, bylo kam jít. Vývoj stál sice prachy, ale ty i s úroky a nemalým ziskem pro výrobce zaplatil spotřebitel.
Po těch letech od EURO1 (1992) si všichni zvykli, že se sice řve, ale vždy se to nějak udělá. Takže každá další garnitura politiků mohla vykázat pokrok a ani výrobci nebyli tratní.
Co se tedy pokazilo? Narazili jsme na fyzikální limity. Ano, na fyziku, onu rasistickou vědu, kterou je potřeba omezit, protože v ní vynikají jen bílí. Tak asi v EU ne, protože tady jsme se fyzikální limity překročit pokusili. Jenže ejhle, fyzika opravdu platí a nejde okecat.
Takže najednou jsme před neřešitelnou situací. Nastavili jsme laťku tak vysoko, že ji nikdy nepřeskočíme a dát níž ji nechceme. Radši prohrajeme celý závod, protože EU, vole. Lepší je auta i s výrobci zničit, než si přiznat chybu.
Úplně stejně je to ve všech dalších odvětvích. Svoboda projevu byla potlačena ve jménu EU Green a doražena dotacemi. Všichni jsou díky tomu na tom podobně. Mohou vyrábět pouze za cenu nesmyslných nákladů, a to ještě ne top výrobky.
Pokud na EU výrobky uvalí Trump slíbená cla, pak je prostě konec. Neprodáme to ani do Afriky, protože tam už je Rusko a Čína.
Základní malér je, že se EU pod záminkou demokratizace pokusila vybudovat totalitní stát. Veškeré nástroje si i připravila, ale jako vždy se jí tam vloudila malá chybička.
Každý funkční totalitní stát potřebuje v čele silného diktátora. Sice to nese spoustu negativ, na druhou stranu, pokud vůdce rozhodne, je to rychlé. Poté sice třeba vypadnete z okna nebo vybuchnete v letadle, ale je to skoro hned.
Pokud vůdce rozhodne, že se bude skákat po jedné noze, druhý den všichni skáčou. V EU by se asi tak tři roky diskutovalo o tom, zda po levé či pravé noze, jak vysoko a ekologicky. K tomu by musela být asi tak sto stránková metodika skoku o jedné noze a rozbor enviromentálních dopadů i s ohledem na ESG. Pro nedohodu většiny, která noha to má být, pak bude rozkaz odložen na jindy. Jako třeba letní/zimní čas.
Je v orgánech EU někdo, koho by bylo možno označit za milovaného vůdce? No, nikdo, kolektivní vedení. Ale s tím diktatura nikdy nefungovala nebo jen krátce. Tedy nefunguje ani ta EUrokratura.
Jsme odsouzeni k totálnímu neúspěchu a Trump to jen urychlí. On nebude příčina, ale jen katalyzátor našich chyb.
Jen budeme všude číst a všichni uerohujeři budou tvrdit, že za ten průser (pardon, jinak to nejde napsat) může on a Putin….
P.S. současné obětování východního křídla EU je jen pokusem o záchranu západního křídla. Výroby se jen přesouvají na západ, mnohdy tedy až do USA, ale nelikvidují zcela. Jen my tady budeme mít „bobek“, zato euro hodnotový…
To nemá chybu.
Skvěle napsané. Škoda že nejde dát deset slepic 👍.
Celkem slušný rozbor naší situace,
ale chybí mi tam to nejzásadnější slovo. A to zní "socialismus".
EU jede plně v zásadách tohoto vykurveného ideologického směru, který se nikdy a nikde nepovedl. Jelikož jde o vládu lidu, kterým ale zatneme tipec, pokud budou držkovat nad směrem, kterým to shora vedeme kvůli tomu, aby se ti blbečkové dole měli líp, tak vůdce nepotřebujete. Když jeden vypadne z okna, neva, nahradí ho jinej.
Hurá vpřed ke světlým a zeleným zítřkům. Že se u toho popírají fyzikální zákony neva, ta ideologie je skvělá a už komančové chtěli poručit větru dešti. Nepovedlo se jim to, stejně jako se to nepovede dnešním gryndýlistům. A ono je pak celkem jedno, jestli jeden používá jako svou barvu rudou a druhý zelenou. Oba jsou stejní socialističtí zmrdi, kteří dokáží společnost dovést na to samé místo.
Do sraček.
Ono je ale dost těžké někomu, kdo to myslí sice dobře, ale má u toho klapky na očích, se pokoušet vysvětlit, že socialismus je rakovina tohoto lidstva. Můžete to přežít celkem bez následků, když nebudete blbí, ale taky to můžete přežít s trvalými následky, nebo to taky nemusíte přežít vůbec. Tato rakovina vám každopádně nic pozitivního přinśt nedokáže, protože je to slepá cesta. Přesto to mnozí budou zkoušet furt dál.
Mrkněte na Argentinu, kde tuto cestu opustili a mrkněte, jak se jim zlepšuje hospodářství. Jo a abych si do zdejších některých proruských a pročínských aktivistů šťouchnul, Argentina stáhla svou žádost ke vstupu do BRICS. Protože jestli si někdo myslí, že dvě nejlidnatější země v něm, což je Čína a Indie, které se ale jaksi navzájem bytostně nesnáší, vytvoří nový hospodářský zázrak, tak je dost naivní. Milei už toto pochopil.
Jenže tady
se vychvaluje levice a to je právě ten socialismus. Pomlouvat socialismus - za to 5 slepic nebude, jen asi ode mne.
Díky Rade.
Vaše pětislepice mi zvedla průměr na v současné době krásný průměr 1,4.
Mě tady celkem dost fascinuje, že zde furt čtu, že za všechno může ten továrník v cilindru s tlustým doutníkem v hubě, případně Žid s kostnatými prsty a velkým nosem, akorát si nikdo neuvědomuje, že to, že mají drahé energie a žrádlo a všechno ostatní, za to může ten vykurvenej levičáckej systém. Ten se jim nelíbí, tak budou na podzim volit Stačilo a očekávají, že pak svět bude krásný. Nebude! Zvolej si další levičáckou sračku. A až i ta je zklame, vsadím se s vámi o co chcete, že pak se objeví jiná, která bude tvrdit, že ti před ní to dělali blbě, ale myšlenka je dobrá, tak nám to hoďte. A oni to hoděj (se stejným výsledkem).
P.S.
Upozorňuji, že tu světovou politiku zase až tak moc nesleduji, takže možná teď budu psát kraviny, ale je to názor lesního dělníka.
Ještě k tomu BRICSu.
Když budete mít naložený povoz, na něm několik provazů, ale každý z táhnoucích bude svou sílu směřovat na jinou stranu, moc daleko se nedostanete. BRICS, aby byl funkční by potřeboval hegemon. Ale kdo to bude?
Tak Rusák asi ne, jelikož celý svět ví, že má sice největší území a jaderné rachejtle, ale jinak uměj hovno. Akorát, když na Sibiři vrazej trubku do země a něco z toho tečo, on to někdo koupí.
Čajna by šla, má dost obyvatel a dnes i vyspělé technologie.
Potíž je ale Indie, protože ta sice ty technologie nemá, ale zase má dnes už víc lidí a hlavně indové číňany nesnášej, takže že by jeli pod vlajkou, kterou drží číňan mi přijde dost scifi.
Arabové jsou na tom na první pohled stejně, jako rusáci, ale narozdíl od nich všechny prachy, které získají tím, že prodávají ropu neprožerou, ale snaží se část investovat. Ale rozhodně nemají ambice se stát tím vůdcem.
Brazílie je na úplně opačné straně zeměkoule a řeší si svoje starosti.
Že by se hegemonem mohl stát Egypt, či Etiopie, nebo Irán, to asi každý uzná, že je to dost odtržené od reality.
Takže tady máme slepenec států, kteří jsou všichni nasraní na dolar, ale každý má odlišné politické i ekonomické zájmy. A teď mě, blbečkovi z lesa, někdo vysvětlete, jak tato skrumáž bude fungovat.
Paradox
Maďarský právník v oblasti energetiky Máté Tóth upozorňuje na paradoxní situaci.
Ukrajina, která se snaží vstoupit do EU, útočí západními drony na dodávky energie evropským zemím, přičemž EU toto jednání neodsuzuje.
@neCT24
Politické školení mužstva je zpět/J. Rajchl
Reakce na pokyny vládního odboru strategické komunikace k výročí upálení Jana Palacha
Ještěže toho Oťase a těch jeho 14 expertů za 500 000 měsíčně máme! Bez jejich komunikační karty bych ani nevěděl, co si o Palachově činu mám myslet. Politické školení mužstva je zpět. A Foltýn se opět vtělil do role poručíka Troníka.
Rozdíl je pouze v tom, že politruci typu Trondy brali mnohonásobně méně, než na kolik nás vyjde Otíkův STRATCOM, a že když Miroslav Donutil tuto postavu hrál, tak tu naivistickou soudružskou angažovanost pouze předstíral. Zatímco tihle soudruzi to myslí úplně vážně.
Nikdy bych nečekal, že naše země klesne tak hluboko, že nás tenhle gumový panák bude poučovat o důvodech činu Jana Palacha. Každopádně tam zapomněli dopsat, že Palach opovrhoval bezpáteřními sluhy bolševického režimu. Tedy typově lidmi, jako byl později Otíkův chlebodárce Petr Pavel.
Jindřich Rajchl (PRO)
https://www.parlamentnilisty.cz/
S Palachovým činem
hrubě nesouhlasím!
Chtěl vyburcovat společnost? Přišla normalizace. Když někdo s něčím nesouhlasí, měl by proti tomu bojovat. Když se polije benzínem a škrtne sirkou, právě dobojoval. Být diktátorem, byl bych vděčný všem svým oponentům a kritikům, kdyby se zachovali jako Palach. Nemusel bych na ně nasazovat tajnou policii a mordovat se s odstraněním jejich pro mě závadných názorů. I ten pohřeb bych jim klíďo zaplatil.
Loni zde v Děčíně byl odhalen nový pomník Jana Palacha. Stálo to prachy, krásně to v noci svítí, na to prachy byly, ale v naší ulici už cca 10 let plánován nový chodník ze zámkovky, ale nejsou na to prachy, tak si tam můžu na jaře v těch mezerách prořídlého asfaltu klíďo zasadit brambory, které vyrostou.
Zbabělec, který měl natuty psychické problémy, tak to vzdal, ale udělal to tak, aby to mělo efekt, ale Mašínové, kteří po vzoru svého otce se s špatným režimem nesmířili a vzali zbraně do rukou, ti jsou mnohými čechy považováni za vrahy a jejich pomník tady ještě nemáme.
Češi, glorifikujete poseru, který se polil benzínem a škrtnul, odsuzujete hrdiny, kteří se zlu postavili. Tak se pak s tímto přístupem nedivte, že jste v těch sračkách, ve kterých jste.
Vyhlásí Trump během svých prvních 100 dní nový světový pořádek?
Tento článek vyšel v Asiatimes.com, čili jsou to úvahy z pohledu USA a amerických spojenců v Asii, na změny, ke kterým by mohlo dojít po nástupu Trumpa do prezidentského úřadu. Samozřejmě, že naše očekávání mohou být úplně jiná.
Stefan Wolff 18. ledna 2025
https://asiatimes.com/2025/01/trump-claiming-new-world-order-in-first-100-days/
Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu 20. ledna 2025 je všeobecně považován za předzvěst období výrazných otřesů v zahraniční politice USA i změny stylu diplomacie.
Zdá se, že Trumpův oblíbený styl - chvástání a vyhrožování vůči zahraničním vůdcům - se již vyplatil, když mu v Gaze pomohl uzavřít mírovou dohodu, jakkoli vratkou. Dohodu vyjednal Joe Biden a jeho tým v koordinaci s Trumpovou nastupující administrativou.
Analytici se však domnívají, že Trumpovy ostré komentáře ze 7. ledna, že "nastane peklo", pokud rukojmí nebudou brzy propuštěni, byly ve skutečnosti výhrůžkou izraelskému Benjaminu Netanjahuovi, aby něco rychle zařídil. A to přimělo izraelskou vládu, aby se odhodlala k dohodě.
Trump tento ostrý styl používal i ve svém prvním funkčním období. A jeho nedávné hrozby, že koupí Grónsko, anektuje Kanadu a obnoví kontrolu nad Panamským průplavem, naznačují, že se to bude opakovat. To nemusí věštit nic dobrého, zejména pro tradiční spojence USA. A nejen to, Elon Musk, jeden z Trumpových blízkých důvěrníků, se otevřeně chlubí svými pokusy o změnu vlád ve Velké Británii a Německu - což je zjevný krok k posílení globálního spojenectví populistických vůdců. Přidejte k tomu slíbenou dohodu s Ruskem o ukončení války na Ukrajině, obnovení kampaně maximálního tlaku proti Íránu a zdvojnásobení konfrontace s Čínou, a máte všechny ingredience zásadního přetvoření zahraniční politiky USA.
Tři konkrétní aspekty vyčnívají a dávají tušit, jak by mohla Trumpova zahraničněpolitická doktrína vypadat. Prvním je zaměření na západní polokouli. Zdá se, že Trump se zde soustředí současně na potvrzení dominance USA v záležitostech Severní a Jižní Ameriky a na vyřešení jakýchkoli domnělých strategických slabin. Zatímco Grónsko, Kanada a Panamský průplav dominují titulkům novin, existují také důsledky pro vztahy USA s Kubou, Nikaraguou a Venezuelou, přičemž Trumpův výběr Marca Rubia na post ministra zahraničí je charakteristický svým jestřábím přístupem.
Trump možná nepřesně vyzdvihuje roli Číny v Panamském průplavu, ale Peking nepochybně zvýšil svou (převážně ekonomickou) stopu v Latinské Americe. Hlubokovodní přístav v Peru financovaný Čínou vyvolal bezpečnostní obavy USA. Čínské investice v Mexiku vytvořily důležitá zadní vrátka na americký trh a přispěly k tomu, že Mexiko je nyní největším obchodním partnerem USA. V roce 2024 činil mexický vývoz zboží do USA téměř 467 miliard USD, zatímco čínský vývoz činil 401 miliard USD. Trump bude pravděpodobně zvyšovat tlak na západní polokouli pomocí kombinace výhrůžek, cel a politického nátlaku.
Jako první ukázku toho, jak vážně bere nastupující administrativa tuto otázku, je že jeho spojenci v Kongresu předložili návrh zákona, který "pověřuje prezidenta, aby usiloval o zahájení jednání s Dánským královstvím s cílem zajistit získání Grónska Spojenými státy". Druhým rysem vznikající Trumpovy zahraničněpolitické doktríny je omezení angažovanosti USA v regionech, které administrativa považuje za druhořadé. Mezi dvě hlavní oblasti v této souvislosti patří Evropa a Blízký východ.
Válečná dohoda na Ukrajině
Trumpem slíbená dohoda s Ruskem o ukončení války na Ukrajině je jednou z klíčových součástí jeho strategie, jejímž cílem je uvolnit americké zdroje, aby je bylo možné zaměřit na Čínu a "rozklížit" Rusko-Čínské partnerství. Jeho současné naléhání na to, aby spojenci USA v NATO zvýšili své výdaje na obranu, však svědčí o tom, že nastupující administrativa nadále přikládá transatlantické bezpečnosti význam. Jen nechce být tím, kdo za ni většinou platí. A Trump má pravdu: Washington v současnosti nese 68 % všech výdajů NATO, zatímco evropští členové 28 %. Trumpův přístup k Blízkému východu se opírá o stejnou kalkulaci uzavírání dohod, které chrání americké zájmy a zároveň umožňují snižování závazků.
Vzhledem k tomu, že mezi Izraelem a Hamásem nyní platí příměří, které usnadní propuštění izraelských rukojmích, existuje mnohem jasnější cesta k normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. To stále závisí na izraelském přikývnutí na palestinskou státnost, ale jakmile se tak stane, zlepší se i vztahy Izraele se zbytkem arabského světa. To pak přenese břemeno omezování vlivu Íránu na pravděpodobně efektivnější koalici spojenců USA v regionu a umožní Washingtonu obnovit kampaň maximálního tlaku proti Teheránu.
Co dál s Čínou?
Zatímco Trumpův přístup k západní polokouli a k budoucím vztahům Washingtonu s Evropou a Blízkým východem je poměrně jasný, nad jeho čínskou strategií se vznáší množství otazníků. Jeho národněbezpečnostní tým je obecně považován za jestřábí vůči Pekingu - s výjimkou Muska, který má v Číně významné obchodní zájmy. Sám Trump osciluje mezi agresivní a smířlivou rétorikou. Údajná čínská kontrola Panamského průplavu je jedním z jeho zdůvodnění, proč se snaží obnovit kontrolu USA nad touto strategickou vodní cestou. Jmenoval však také čínského prezidenta Si Ťin-pchinga jako toho, kdo může pomoci s dohodou o Ukrajině, a dokonce ho pozval na svou inauguraci.
Trump může být otevřený dohodě s Čínou - a Čína na oplátku signalizovala zájem i o ni. Si se sice inaugurace nezúčastní, ale jeho viceprezident Han Zheng ano. Trump a Si mají rovněž zkušenosti s uzavíráním dohod, i když jejich dohoda z roku 2020 nepřinesla o mnoho víc než zastavení eskalující obchodní války. Tato dohoda se vyjednávala dva roky a ponechala v platnosti mnoho cel, která Trump zavedl na začátku svého prvního funkčního období, i když v některých případech ve snížené míře. Něco podobného by se mohlo opakovat i nyní, kdy Trump plní jeden ze svých předvolebních slibů o vyšších clech na čínské zboží a zároveň zahajuje jednání o nové dohodě s Pekingem.
Se vší pravděpodobností se jedná o Trumpovo poslední prezidentské období. Přinejmenším během příštích dvou roků bude ovládát Senát i Sněmovnu reprezentantů. Má veškerou motivaci dostát svým slibům - a čelí jen málo zábranám, pokud vůbec nějakým. Vidí sám sebe jako rozvraceče a jeho základna MAGA očekává, že právě takový bude. Nestabilita je téměř zaručena. Není však jasné, zda se prosadí Trumpova vize stabilnějšího mezinárodního řádu s jasně vymezenými sférami vlivu pro současné velmoci - USA, Čínu a případně Rusko -, natož zda by takový výsledek byl přínosem
Stefan Wolff je profesorem mezinárodní bezpečnosti na Birminghamské univerzitě.
Trumpovo zvolení jsem uvítal.
I když se toho zároveň obávám trochu. On je nevyzpytatelný střelec a občas se chová jako slon v porcelánu.
Taky nevěřím tomu, že by dokázal vyřešit všechny nešvary tohoto světa. Ale jak se tak bavím s lidmi, drtivá většina je nasraná na byrokracii EU, na grýndýl a woke kulturu a podobné věci. Trump by mohl zafungovat jako ten kámen, který svým pohybem rozjede celou lavinu dalších šutrů. I když mu jde hlavně o to Amarica first, mohlo by to pomoci i nám zde v Evropě.
Ale to už bude na nás. Když jsem četl nedávno jeden článek od Boba Kartouse (ano, takový masochista jsem), nemohl jsem si nevšimnout, že mezi svými liberálními výkřiky je poněkud nervózní. Patrně cítí, že jeho doba končí a to mě dost těší.
Dane,
máte nějaké nové informace ohledně přepočítání hlasů v Libereckém kraji? Díky za info.
Dobrý článek, avšak...
pokud by se Vidlák někdy objektivně nekomunisticky zamyslel, tak by možná přišel na to, že s evropskými hodnotami nemá Jakub Janda společného vůbec nic.
K článku.
Hezký příběh, Vidláku. Taky jeden přidám.
Moje babička to ve svých nácti dotáhla až do Terezína. Nebyla tam umístěna proto, že by někomu ublížila, nebo někoho okradla, ale dopustila se v té době nejhoršího zločinu. Narodila se jako Židovka. A jelikož se blížil konec války, tak už se tam celkem všeobecně vědělo, co znamená, když přijede vlak, do kterého nacpou lidi a ten pak frčí nahoru do Polska. Ale tito vyhublí a zbědovaní vězni si mezi sebou vyprávěli vtipy. Ovšem, když někdo chtěl říct nějaký košilatý, tak to by neměla slyšet náctiletá dívka, tak jí poslali ven. Babička vyprávěla, že se vždy zase přikradla zpět, nastavila ucho do škvíry dveří a několik jich vyslechla.
Pak tam taky nebyli zavření pouze Židé, ale i lidi, které tam umístili kvůli zločinům. A jak se blížil konec války, tak němcům teklo do bot, takže to moc neřešili, tudíž, když přijel nový transport, tak do té spalovací pece mohl odfrčet i někdo, kdo se tam ocitl proto, že v krámu ukradl 2 rohlíky. A bylo tam několik analfabetů. Tak se rabín nabídl, že je naučí číst a psát. a toto mě na celé věci nejvíc fascinuje. Představte si situaci, kdy ti lidé víceméně počítají s tím, že jejich životnost je cca měsíc, maximálně dva a na útržky papíru pod dohledem rabína smolí: máma má maso, Ema má mísu. Hele, tomuhle říkám absolutní vrchol optimismu.
A dopadlo to dobře, protože válka skončila, takže žádný nový transport naštěstí už nepřijel a ti analfabeti měli základ k tomu, naučit se číst a psát, takže hepyend.