Jako téměř čtřicátník musím potvrdit zkušenost mých starších kolegů, že nic už není jako zamlada. Kde jsou ty časy, kdy jsem vydržel celou noc a ráno šel celkem v pohodě do práce... Kde je doba, kdy jsem mohl být celý den v průvanu, mít zmrzlé nohy z mokrých bot, spát kdekoliv kde jsem si lehl a klidně celý den v parnu nepít, aniž by to mělo jakékoliv následky. 

Koronavirová opatření se postupně zmírňují a já byl tuto neděli po delší době zase v našem vidlákovském evangelickém kostele. A tam jsem se dozvěděl zprávu, nad kterou se nemohu nepozastavit. Dozvěděl jsem se, že naše církev má svůj celocírkevní odbor pro životní prostředí. Jedno oko nezůstalo suché... náš sbor se přidal k jakési výzvě tohoto odboru a deklaroval, že nám není lhostejný osud životního prostředí. 

Vidíte... a pakže klimatická změna není náboženství. Exaktně dokázáno. 

V uplynulém týdnu bohatém na události všeho druhu v podstatě zapadla třetiřadá zprávička o odsouzení soudruha Šehádecha. To je ten vrchní pražský imám, který byl často a pravidelně zván do různých rozhlasových i televizních pořadů, kde mluvil o mírumilovném islámu se kterým nikdy nebyl ani nebude žádný problém, že to jen xenofóbní česká veřejnost je strašně xenofobní a zastaralá. Každý mladý chytrý a krásný soudruh přece dávno ví, že Islám je přece náboženství míru. 

Ve Vidlákově spadlo od sobotního rána doteď (22.35) nádherných 34mm srážek. Minimálně půlka spadla formou krásného zahradnického deštíčku, zbytek pak hrknul naráz během deseti minut.  

A pořád ještě prší. 

Květnový průměr byl dneškem dosažen a překonán. Zřejmě to dožene i dubnový průměr. V globále zase budeme mít zcela průměrné srážky a k tomu sucho, protože za týden už to nebude nikde vidět. Zároveň má v příštích dnech pořád ještě pršet a než se květen odporoučí, možná dožene i srážky za březen. 

Jakmile napíšu článek o zemědělství, dotknu se v něm vždycky jen strašně malého okruhu problémů. Dokonce to jde tak daleko, že si vlastně i někdy protiřečím, protože záleží z jakého pohledu se na věc zrovna dívám. Musel bych vydat tisícistránkový svazek, abych alespoň zhruba a stále ještě zběžně popsal současnost našeho zemědělství tak nějak kompletně. 

Mým dnešním článkem zareaguji na včerejší text v diskusi, který vložila Maneca. Ivan David tam dává na vědomí horkou novinku z ojroparlamentu (a ojrokomise) o tom, že v Evropě se má vyrábět méně potravin, což má být kompenzováno dovozem. Evropští zemědělci jsou určeni na odpis...

Upřímně... opět s křížkem po funuse.

V dnešním článku bych se chtěl ještě na chvíli vrátit k jedné vlastnosti Koroňáčku, která mě velmi zaujala. Souvisí to tak trochu s šířením epidemie okolo zaměstnanců dolu Darkov. Jistě jste si toho všichni všimli; v pondělí po dlouhé době přerostl denní počet potvrzených nákaz Koroňákem opět stovku a podle dat to vypadá, jako by se opět vydal směrem k růstu. Nicméně přední čeští epidemiologové nás uklidňují, že se jedná o jeden rozsáhlý a ojedinělý případ, jedná se o jedno ohnisko nákazy, na jejímž potlačení už se pracuje a jistě se vše za pár dní vrátí k normálu.

Dneska skočíme zpátky na koronavirové téma, ale vlastně jen okrajově. Koroňáček už nebude podmětem, ale spíše předmětem. Nebudeme už znovu probírat vlastnosti breberky ani odhadovat budoucí vývoj, byť dříve či později si to další článek také zaslouží. Dneska bych rád řekl pár slov o nové realitě, která začala skončením nouzového stavu. 

Vraťme se dneska opět na tureckou hranici, kde dochází na pokračování politiky jinými prostředky. Turecký sultán přitvrzuje a vyhlašuje své nároky na leckteré řecké ostrovy u kterých prý bude probíhat bojenské cvičení a střelby ostrými a tak bude lepší, když tam turisté raději nepojedou. 

Ve veřejnoprávních a pravdomluvných médiích ani čárka, ani slovo, ani krátký šot na kameře. Nula. Zprávy podává jen Ivan David a pár dalších blogerů, kteří už jen informováním o této věci dokazují svojí xenofobii, proruskou propagandu a nedemokratické smýšlení. 

Vidlákov se nachází v nejsušší částí České republiky. Průměrný roční úhrn srážek je zhruba 450mm. Pro porovnání - za poušť se považuje místo, kde naprší do 250mm srážek za rok. Z tohoto hlediska je náš region čiročirá step. Stromy zde mají problém s hledáním vody, protože zde jsou místa, kde je půda suchá do značné hloubky. Problém sucha se v posledních letech zvýraznil, protože srážek sice neubylo, ale přestaly padat rovnoměrně. Letos například napršelo 20. března a pak až v květnu.