Včera mi přišel tento e-mail: 

Nechci být alarmista. Nevidím bubáka za každým keřem, pokud jsem někdy skeptický, snažím se, aby to bylo spíše optimistické. Nevěřím konspiračním teoriím a ani náhodou si nemyslím, že by náš svět ovládala banda Iluminátů, světové židovstvo, nadnárodní korporace nebo banky. Ani ten Soros pro mě není žádný mefisto, rozhodně ne větší, než třeba Miroslav Kalousek, který kdyby měl ty miliardy, nejspíš by byl ještě mnohem nebezpečnější. Neděsím se ani Putina, ani Merkelové.

... obrať se na chudé lidi. Jen chudí lidé jsou ochotní pomoci. 

Tuto větu vtiskl John Steinbeck do úst své hrdince z románu Hrozny hněvu. A má velkou pravdu. 

Ve světě se rozjela kampaň #MeToo, kde se poměrně neznámí herci a herečky a jiní umělci vyjadřují k tomu, kdo z bohatých nebo vlivných lidí je sexuálně obtěžoval. A protože se tolik lidí odhodlalo k veřejnému přiznání, měl bych přispět se svou troškou do mlýna informací a dezinformací.

U mě doma žije členka rodiny ženského pohlaví, která je permanentě obtěžována sousedy mužského pohlaví. Konkrétně dva sousedé vyvíjejí nemístný sexuální nátlak, opakovaně a na veřejnosti. Kromě toho mě vyjídají, neustále lezou do baráku a skoro se nedají vyhnat.

Zabijačkový maraton mám za sebou. Umyl jsem zamaštěné ruce, otřel ústa od prejtu a propláchl tělo pálenkou, abych to nějak přežil. Tři ze čtyř mých letošních prasat to mají za sebou, několikmrazáků je naditých k prasknutí, škopky jsou plné naloženého masa a pomalu budu roztápět udírnu. Za čtrnáct dní si to v menším ještě jednu zopakuji s posledním čuníkem a do jara budu sedět před krbem, ukrajovat uzené a číst Vojnu a Mír. Do rozmrznutí půdy a oschnutí rolí mám klid. 

Na povolebních jednáních u nás je čím dál víc vidět, že nikdo z vyjednavačů politických stran nemá zkušenosti s vyjednáváním v reálném obchodním životě tak jako Babiš. Nikdo není Babišovi rovnocenným hráčem. Snad jen Okamura tuší, o co jde, ale ten je zřejmě špatný diplomat i v reálných obchodních jednáních. Jinak by tak nejančil a netlačil nesmyslně na pilu – proč proboha by měl Babiš realizovat všechny předvolební sliby SPD, když SPD skončilo na 4. místě?

Milí přátelé a čtenáři

Počínaje dneškem se Vidlák plně dává do služeb své živočišné výrobě. Do konce tohoto týdne bude doma veselo při zabijačkách. Bude tu hodně jídla, pití, přátel a vůbec všeho, co dělá svět snesitelnějším. Až do neděle proto nevyjdou žádné další články. Prsty od sádla by stejně klouzaly po klávesnici a zrak zamlžený od vůně prejtu by neumožňoval žádnou korekci. A to nemluvím o tom, že budeme všichni napití a tudíž nezpůsobilí k jakékoliv věcné debatě. 

Chtěl bych dnes volně navázat na text o VŘSR. Udělám takový oslí můstek a dnešní době. Víte znám jednoho emeritního faráře, který si prošel v padesátých letech Jáchymovem, byl celý život perzekuován a dnes jako důchodce nechápe, jak je možné, že se nás mladých ta otázka komunismu za s tak nedotýká. Vždyť je to zrůdná ideologie, která zničila tisíce životů! Tento farář byl šťastný, když bratři Mašínové dostali svoji medaili a vedli jsme spolu velmi vášnivé debaty o tom, jací vlastně byli. Nakonec se diskuse zasekla na tom stejném...

Nechtěl jsem zapomenout na stoleté výročí VŘSR, ale Vlk na Kose se tématu chopil velmi dobře a po faktografické stránce jsem k jeho  článkům neměl co přidat. Mohl jsem si dovolit chvíli počkat, pokusit se obejít celou tu velkou revoluci zezadu a podívat se na ni více po vidlácku. Až dnes ráno mi to trochu sepnulo a tak zkusím přidat pohled z vesnického dvorku.