Slyšeli jste novopečeného britského premiéra Keira Starmera, jak mluvil o protestujících v britských ulicích? Jako bych slyšel Vítka Rakušana nebo Petra Fialu. Všechno jsou to nekalé živly, nikdo s nimi nebude mít slitování, všichni jsou krajní pravice napojená na Rusko, jsou to rozvraceči, nepatří do slušné společnosti, podlehli dezinformacím… vynechal jsem něco?

Na olympiádě v Paříži se stále řeší, zda to, co dneska vyhrává v ženských sportech, jsou ještě ženy. Já se děsím, co přinesou následující dny a týdny na blízkém východě, protože Íránci prý dostali od Rusů Iskandery. Zelenský připouští, že by Rusku mohl odevzdat nějaké to území… ale až poté, co vyzkoušejí, jestli ty F-16ky nebudou přece jenom zázračné zbraně. Američanům úspěšně instalují do hlavy program Kamala Harrisová. Ve Venezuele zase podle Západu nevyhrál Maduro, takže budou mít druhého Guaidóa, kterého teď pro změnu zase uzná Petr Pavel.

Tak nám britští konzervativci utrpěli největší volební porážku historie. Doteď opoziční Strana práce bude mít výraznou většinu čtyři sta třinácti poslanců. Ano, u nás se tvrdošíjně překládá „Labouristé,“ asi aby čeští kverulanti nepokládali prokleté otázky, jak je možné, že na hentom Západě mají stranu, která už názvem říká všechno. Ale to jen tak na okraj…

Krátký válečný úvodník: 

Novinky včera uspořádaly anketu, zda jejich čtenáři věří americkým informacím, že Rusko v nejbližší době vpadne na Ukrajinu. 75% dotázaných tomu nevěří. Tolik o důvěře ve vždy pravdomluvné médium, které neochvějně stojí na straně dobra a svým čtrenářům vždy přináší výhradně pravdivé a nezkreslené informace. 

A teď už dnešní text: 

...... a Sputnik a Parlamentní listy a Kubáče a Vlka a Kechlibara a Spencerovou a Novou republiku a vůbec internet s tím neomezeným dosahem, sociálními sítěmi, videi i fotkami. Protože dneska je každý s mobilem novinář, každý kdo u něčeho je se může podělit s celým světem a nikdo to nestíhá cenzurovat. Mohou to vypnout celé, ale i ti Číňani se k informacím dostanou, pokud chtějí. Jinak je jakýkoliv pokus o umlčení jen dočasným jevem. Objemy dat jsou už tak obrovské, že je nezvládne ani centrála CIA, ani umělá inteligence. 

Boris Johnson, britský premiér vyhrál parlamentní volby přesvědčivým vítězstvím. A já přiznávám, že jsem ho označoval za člověka mdlého duchem a hlupáčka. Přirovnával jsem ho k Ralphu Wiggumovi ze seriálu Simpsonovi, ale uznávám, že mnohem lepší adept na roli onoho seriálového hlupáčka je náš ministr Petříček.  Nicméně dovolím si Borise Johnsona - vítěze voleb od nynějška familiárně nazývat Ralfík - to na památku. Donalda Trumpa po vítězných volbách označil bloger Ladislav Větvička za "Našeho Doníka". Já zase budu mít svého Ralfíka. 

Dnes se pověnujeme londýnským a haagským útokům nožem. Zajisté jste si už všimli, že v poslední době těmto zprávám zde na Kydech prakticky nevěnuji pozornost. Jednoduše proto, že se staly součástí běžného koloritu, protože výskyt džihádistů a jim podobných se stane pravidelnější, běžnější a tak to bude až do té chvíle, kdy se opomíjený bílý muž strašlivě nasere a pak v krátkém čase uspořádá takové rodeo, že se budou všichni divit. 

Znáte příběh Hessova letu do Británie. "Velké tajemství" druhé světové války. - Ha ha ha. - Tajemství tak velké, jako "kdo sežral dort, když s ním bylo zavřený jen jedno dítě, co má od čokolády umatlanou pusu."

Už jen ze struktury oficiální verze je jasné, že Hess letěl do Británie s nabídkou míru. Byla válka. VÁLKA!

To znamená, že se nemůžete jen tak vydat do nepřátelský země, kde nikoho neznáte a hledat někoho důležitýho, s kým byste si popovídali a vyjasnili si situaci.

Znáte americký seriál Simpsonovi? V tomto seriálu vystupuje obtloustlý a značně přiblblý šerif Wiggum, který má synka Ralpha, který je ještě o několik oktáv blbější. Já si nemohu pomoci, ale kdykoliv vidím Borise Johnsona, vybaví se mi tento přihlouplý klouček. Oba mají společný tvar hlavy, inteligenci a vzájemně si vykrádají hlášky. 

Nuže tento Ralph Wiggum se po hlasování britské konzervativní strany stal premiérem. 

vyhlásili britští poslanci minulý týden po vystoupení švédské školačky Gréty. Doufají, že se k nim přidají další státy a města a prý si dají ambiciózní cíl být do roku 2050 bez emisí. Gréta jejich rozhodnutí přivítala.