Nevím, jak přesně henty sociální sítě řeší cílení reklam, určitě je to velmi zajímavá IT alchymie, ale vzhledem k tomu, co píšu a co sleduju, jsem se vlastně nikdy nedivil, že mi fejsbůk dává na vědomí sponozorované odkazy prakticky všech politických stran… Pětikolka samozřejmě vede a nejčastěji se ke mě dostanou zaplacené reklamy ODS a na druhém místě KDU-ČSL.
S chutí jsem si přečetl, že nám ministerstvo vnitra vydalo novou zprávu o antisystémových hnutích. Je to blábol podobný tomu, co psal blahé paměti František Vrabel, když měl své sémantické vize, které svět neviděl, ale přesto stojí za to, si jí přečíst. Píšou tam totiž, že sílíme tak, že už to zastiňuje tradiční extrémistická uskupení.
Tak nám tu probíhají protiukrajinské pochody na kterých se křičí docela slušně provokativní hesla. Jako že Ukrajinci tady nejsou doma, že se jim brzy postaví černá síla, že Putin je nejlepší…. Policie si zároveň pochvaluje, jak to bylo klidné a bezpečné, ten stejný ministr, který prý nebude mít slitování s těmi, co se na demonstracích chovali slušně, je tentokrát s prací pomáhačů a chráničů nadmíru spokojen a je rád, že policie nebyla přítomna, aby se nálada ještě nevyeskalovala…
Tak nám prý v Rusku začala občanská válka. Wagnerovci se v dlouhé koloně vydali směrem k Moskvě. Prigožin mluví o nutnosti sesadit Šojgua a Gerasimova. Z Rostova na Donu a s Voroněže jsou hlášeny wagnerovské jednotky. Fejsbůk, Twitter, Telegram i Tik Tok praskají ve švech. Náš kinderministr zahraničí se už tetelí blahem, jak se Rusko rozpadne v občanské válce a Ukrajina díky tomu už brzy zvítězí. Pár dalších se k němu přidalo, aniž by si uvědomovali, co by znamenala občanská válka v zemi s jadernými hlavicemi.
Dnešním textem dojedu svůj týden plný filipik proti vždy pravdomluvným a nezávislým médiím. Je zapotřebí vše trochu shrnout. Nijak jsem to neplánoval, ale právě události tohoto týdne krásně ukázaly, proti čemu vlastně stojíme. Na vaše setkání s lidmi přijede novinář, kterého vyslalo hento objektivní médium Reflex. On tam sedí, píše a on line lže. Nepřijel reportovat, nepřijel přinést zprávu. Přijel se vysmívat. Přijel svému publiku potvrdit, co chce slyšet.
Pro velký zájem pouštím článek na zítřek už nyní:
Nedá se nic dělat, já chtěl už psát o něčem jiném – mám na skladě jeden velmi zásadní text, ale každý den se nestane, že můžete svá slova doložit skutečně názorným příkladem. A když už se tak stane, co robiť, válka na Ukrajině ještě den počká a budeme se dál věnovat našim objektivním, vyváženým a pravdomluvným médiím. Po včerejším Respektu si dneska dáme Reflex.
Přátelé, dobrých zpráv nikdy není dost a tak mám dneska další. Na Aktuálně vyšel rozhovor s novinářkou Respektu Ivanou Svobodovou o dezinformacích.
Tento týden všechna pravdomluvná mééédia pouštějí jeden za druhým články o dezinformacích. Seznam vydal seznam největších dezinformátorů a jako sláma z bot z toho čouhá, že tito dezinformátoři mají dohromady větší sledovanost než média od Seznamu a Český rozhlas pustil jeden hluboký lidský příběh o jisté Lucii, která má doma manžela, co „podlehl dezinformacím“ a ona se zamýšlí, zda je to vůbec dobrý člověk.
Druhý takový text teď vydalo i Aktuálně…
Na úvod dnešního textu vám povím poučný příběh ze zemědělské branže. To tak přišel rok 1989 a v této zemi právě finišoval program komunistických plánovačů na stavbu obilných sil. Takových těch vysokých, betonových, která přežijí i ekvivalent atomového výbuchu, jak ukázalo silo v Bejrůtu. Program byl tak ambiciózní, že se k výstavbě obilných sil ještě přidaly Továrny mlýnských strojů Pardubice, které stavěly sila ocelová a také Vítkovické železárny, které stavěly sila skořepinová.
