Ke KSČM jsem se ze všech politických stran dostal vlastně až naposled. Až v době, kdy už nebyli protestní stranou, protože Okamura protestoval lépe a radostněji a kdy už byli mimo sněmovnu, protože co Babiš jednou schvátí, to už nenavrátí.  Dostal jsem možnost nakukovat za kulisyaž v době, kdy bylo stoleté dubisko  pokáceno liberální demokracií a všem se zdálo, že je to definitivní konec.

Moji dlouhodobí čtenáři vědí, že pokud mě navštíví nějaký politik, dostane ode mě hezký článek ve kterém se snažím vyzdvihnout jeho pozitivní stránky, ukázat to, co je na něm zajímavé a proč stojí za to, ho sledovat. Udělal bych to i pro Fialu nebo Rakušana, kdyby za mnou přijeli, i když uznávám, že by se mi na nich velmi těžko něco pozitivního hledalo.

O uplynulém víkendu jsem měl doma předsedu České strany národně sociální, Michala Klusáčka. ČSNS se stala součástí koalice STAČILO! a sám Michal Klusáček je napsaný (myslím) na desátém místě kandidátky.

Ano, Kateřina Konečná byla u Vidláka. Dali jsme si portské, popovídali jsme si o přítomnosti, minulosti i budoucnosti, probrali jsme politiku, těžkosti i radosti života, vyslechl jsem si její plány na další politické působení a zjistili jsme, že se naše názory nijak zvlášť moc neliší. Já se v poslední době scházím se samými pravičáky a byť souhlasím, že toto dělení je již překonané, bylo příjemné strávit večer ve společnosti dámy, která z podstaty věci nazírá na svět zleva.

Krátký organizační úvodník:

Přátelé, v posledních dnech jsem strašlivě zavalen vašimi mesengerovými zprávami, že nejsem schopen na ně reagovat. Přitom 90% z nich jsou prostě jen odkazy na různá videa. Včera mi jeden a týž odkaz přišel asi šedesátkrát. Prosím, neposílejte mi to. Ani v mailu ne. Potřeboval bych člověka na plný úvazek, aby jen řešil toto.

Dnes bych se chtěl vrátit k projednávanému státnímu rozpočtu s jeho deficitem přes 300 miliard korun, který se Andrejovi zasekl ve sněmovně a tak dlouho se o něm jednalo, až se to přerušilo a mohlo se jednat nejdříve v kuloárech. Začnu ale z jiné strany...