Omlouvám se na úvod všem čtenářům. Včera byly Kydy několik hodin nedostupné. Šlo o banální problém, který byl vyřešen asi čtyřmi kliknutími, ale jak na sviňu, stalo se to ve chvíli, kdy jsme s Masterem ani jeden nebyli online. Tolik ke včerejšku a nyní už dnešní článek: 

Pro všechny, kteří považují církve za zbytečnou přítěž dnešní společnosti a mají radost, že sněmovnou prošlo zdanění církevních restitucí, mám špatnou zprávu. Ještě nás čeká dlouhá předlouhá právní bitva do které se zapojí senát, ústavní soud, církve, neziskovky a další instituce a jak to dopadne, to se dneska ještě neví. Rozhodně to nebude brzo. 

Nedávno se ve Vidlákově chlívku probíral dopis Synodu Českobratrské evangelické církve, občas na církve „narazíme“ v diskuzích a momentálně „jsou na ráně“ zdanění restitucí, což je věc, která se znovu dostává do popředí. Měla bych pár čísel k zamyšlení.

Můj nejlepší kamarád bydlí na druhé straně republiky prakticky přesně po úhlopříčce. Oba pocházíme ze stejného okresu, jsme stejně staří a poznali jsme se na církevní půdě při přípravě na jistý křesťanský rituál. Ne nebylo to nic strašného ani zajímavého, to si jen maminky dojemně pobrečely, že už jsme vlastně skoro dospělí (bylo nám čtrnáct), bratr farář pronesl velkolepou řeč o nových mladých a nadějných křesťanech, poprvé jsme dostali chleba a víno a bylo po všem.