Svoji nálepku kolaboranta jsem si vysloužil za úpornou snahu, aby válka na Ukrajině nezačala. Bez ohledu na všechna (západní) morální stanoviska, bez ohledu na kecy o svobodě a národní suverenitě. Bez ohledu na (západní) stanoviska fungování mezinárodního práva. Bez ohledu na srdečné dohody USA s Ukrajinou, bez ohledu na ujišťování o západní technologické převaze. Každé řešení jsem považoval lepší, než válku.

Před několika dny jsem napsal, že podle mého rozumu spočívá ruská propaganda v tom, že se Rusko záměrně vykresluje jako slabé a tím nutí protivníky předčasně vytahovat karty a dělat chybné kroky, které pak nemohou vzít zpátky ani z politických ani z vojenských důvodů. To bylo ještě před pádem Prigožinova letadla, které k této úvaze přidalo zase další parametry. Čím déle sleduju celou situaci na Ukrajině, tím více jsem přesvědčen, že právě tohle je strategická podstata celé války.

Původně jsem chtěl o pádu Prigožinova letadla psát o den později, ale protože se takřka celý majnstrým i většina ostatních zdrojů, co sleduji, k věci vyjádřila jako k jasné záležitosti, řekl jsem si, že posláním Vidláka je svícení do temných koutů a hledání jiných vysvětlení. A když jsem si pak přečetl analýzu ISW, kde jsou si hoši na 99% jistí, že Putin prostě nechal Prigožina tímto způsobem popravit, musel jsem to prostě zkusit jinak.

Volání po míru nahrává ruské propagandě… Takhle nám to tvrdili. Rusko zahájilo nevyprovokovanou agresi proti mírumilovné zemi a je zapotřebí, aby za to zaplatilo. Celý svět se spojil proti Rusku. Západ dodá zbraně i peníze, spustí zničující sankce proti ruské ekonomice, Ukrajinci vyženou okupanty ze země a Rusko se rozpadne.

Vždycky, když se v nějaké debatě dostaneme k době covidové, tak s nadsázkou říkávám, že Alternativa jednou bude muset postavit pomník Prymulovi. On při svém zavádění zákazů vycházení a další covidové buzerace na jedné straně dost okleštil běžné občanské svobody, ale na straně druhé to donutilo spoustu lidí, aby přestali koukat na Českou televizi a místo toho se porozhlédli po hentěch internetech, zjistili, že existují i jiné názory než ty majnstrýmové… a od té doby velká média bojují proti dezinformacím a jde jim to den ode dne hůř.

Já dnes budu pokračovat v povídání, které jsem začal včera. O tom, že je třeba zůstat mimo válku. Protože když se dostaneme do války, budou v ní platit válečná pravidla. Drsná pravidla. Víte, kdykoliv se bavím s těmi několika liberály, kteří ještě jsou ochotni diskutovat a neutínají debatu šmahem, tak jejich závěrečný argument nakonec vždycky je, že Ukrajina brání Rusku, aby došlo až sem. Ukrajinci bojují, aby Rus ve své imperiální chuti nezabral znovu Českou republiku.

Proto je zapotřebí zásobovat Ukrajinu zbraněmi i penězi. Udržet Rusa co nejdál od nás.

Přátelé, dnes začnu jedním příběhem z rodinné historie. Je důležitý k pochopení kontextu toho, co mám dnes na srdci. Moji pravidelní čtenáři vědí, že moje rodina z půlky pochází ze slezských reemigrantů, kteří odešli za Marie Terezie do tehdejšího Pruska, protože tam měli náboženskou svobodu. Když skončila Druhá světová válka, vrátili se zpátky do vlasti. Druhá půlka mojí rodiny pochází z Volyně.

Pamatujete? Ještě před čtrnácti dny naši pravdomluvní intervjuci vzletnými slovy hovořili o mírové konferenci v Džiddě, kam se sjede celý svět a kde bude nastolen mírový plán pro Ukrajinu pod taktovkou Ukrajiny (a samozřejmě také USA a celého Západu). Pak se začalo mluvit o tom, že to není žádná mírová konference, ale jen konference, která má za cíl, seznámit henten správný a demokratický svět s ukrajinským mírovým plánem. Od včerejška máme novinku… intervjuci už říkají, že je to Saúdský plán. Asi aby to nebylo další Bidenovo fiasko v řadě.

 Zneužil jsem své krásy, chytrosti a mládí, abych se pokusil zavelet Vidlákovi, o čem by měl JEDINĚ SPRÁVNĚ psát.

      Vidlák mne i mé přání rovnající se téměř rozkazu odpálkoval, řka, že umím mačkat písmenka na klábosnici takměř stejně vznosně, jako jeho maličkost.

      Samozřejmě že kecám. Prostě mi odepsal, že nestíhá a témat má přehršli, tudíž nechť se laskavě pokusím namáhat já sám.