Před týdnem a něco jsem psal o tom, jak nám koronavirová epidemie nabrala drajv. Oproti předchozímu týdnu se počet případů zdvojnásobil, což je začátek toho slavného exponenciálního růstu, který pak zahlcuje nemocnice i krematoria, protože když se něco pravidelně zdvojnásobuje, tak i malá výchozí čísla příšerně rychle rostou. Dával jsem si tehdy týden rezervu a teď by bylo myslím vhodné vše vyhodnotit. 

Máme tu školní rok, naše běžné režimy se vrátily do starých kolejí, lidi se vrátili z dovolené a já měl konečně možnost pokecat s kolegy, kde byli a co viděli. 

Dnes začnu jednou osobní vzpomínkou... s Petrem Hamplem jsem se poznal zhruba před tři čtvrtě rokem u mě na zabijačce. Povídali jsme si dlouho do noci, Petr mi nasvítil úhel pohledu, který jsem do té doby neznal a předložil přede mě celou řadu slušně zpracovaných důkazů nad naší neradostnou budoucností.  Mluvil o tom, kterak jde všechno do háje, jak se přijímají rozhodnutí na vrcholové úrovni, mluvil o připosranosti elit - i těch globálních. 

že je z toho skoro rozštěp...

Je to  asi čtrnáct dní, kdy jsem napsal článek o SPD a jejích možnostech. Řekl jsem v něm, že Okamura i ANO mají stejné voliče. Hrozně zajímavé bylo sledovat diskusi na Pravém prostoru - tam z toho promtně udělali tvrzení, že ANO i SPD mají stejný program a pak to vítězoslavně vyvraceli, což šlo o to snáz, že jsem nic takového nikdy neřekl. Ale zopakuji znovu svou tezi, že Babiše i Okamuru volí stejní voliči. 

Krátký Mississipský úvodník: 

Ozvala se mi včera na mail paní Petra, která žije v USA a včerejší článek komentovala takto: 

Váš návrh, aby lidé měli možnost podnikat v malém podporuji. Žijeme s manželem v Mississippi a máme malé hospodáříčko - slepice, křepelky, ovocné stromy, včely, pár zeleninových záhonů. Tady je pár postřehů, které by se vám třeba mohly hodit při vypilovávání svého programu.

Dnes sem dávám svoje poznámky z mého břeclavského projevu. Samozřejmě jsem to říkal na místě trochu jinak, ale prozatím nemám k dispozici pořízený záznam. Tož abych vás neochudil, zde jsou bez ladu a skladu moje myšlenky o které jsem se pokoušel: 

Vidlácká politika

Puška pověšená na zdi příbytku je symbolem svobody… To řekl George Orwell. Ano, ozbrojené obyvatelstvo je svobodné, protože se může postavit nejen proti nepříteli, ale i proti utlačující vrchnosti. Je to jasné? Je.

Tak je to tady. Včera poprvé se počat nakažených koronavirem zhruba zdvojnásobil oproti minulému týdnu. Pokud se trend v příštích dnech potvrdí, máme tu krásný exponenciální růst a dlouho očekávaná podzimní vlna je mezi námi. Tím se potvrzuje první moje předpověď - že se všechno důležité stane ještě před volbami. A naopak klesá pravděpodobnost mé druhé předpovědi, že Babiš jako vrchol své kampaně vyhlásí sejmutí okovů. 

Dnešní text je slabý. Jednoduše proto, že jsem se připravoval na vystoupení v Břeclavi a na dnešní článek mi zbylo málo prostoru i sil. Promiňte mi to prosím a berte dnešní text jen jako námět k diskusi. Pokud by vám to bylo málo, sedněte do auta a přijeďte do Břeclavi, kde dnes od pěti odpoledne budu hostem Petra Hampla. 

Pokud by se opravdu někdo vypravil (kromě Judity, která mi to už potvrzovala), prosím dejte mi vědět do mailu. Pan domácí se na vaši účast ptal a je pln obav o dostatek židlí. Pokud někdo přijedete, usnadněte nám organizaci tím, že mi dáte vědět. 

Dnes se krátce vrátíme znovu do Afghanistánu, kde padla poslední bašta odporu proti Tálibánu - údolí Pandžšír. Padlo i přes údajně statečné a hrdé bojovníky a afghánské lvy, kteří údajně jediní chtěli ženám zachovat volnost. Padlo i přes historické neúspěšné pokusy od Sovětů toto údolí obsadit a vnutit tam svoje pořádky. Padlo i přes zbožná přání západních novinářů, kteří neopomněli zdůraznit morální převahu dávných mudžahedínů oproti současným Tálibáncům. Padlo, i když nás média přesvědčovala, že nepadlo. 

Jistě jste v poslední době postřehli v internetovém eteru sérii článků o tom, jak se ekonomicky Evropa posouvá do míst, kde se lidské tělo setkává se židlí. Všechny tyto bohužel pravdivé predikce z úst různých ekonomů, odborníků i znalců na všechno typu Jiří Pehe se sbíhají k jednomu tématu a sice k Zelenému údělu, kterým nás chce svaz evropských socialistických republik oplodnit. Zelený úděl by zasloužil separátní článek. Já ale napíši několik odstavců, proč si i já myslím, že se Evropa a potažmo ČR posouvá ke krachu a není to zdaleka jen problém ekologie a ochraně klimatu.